Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Sám v neveselé situaci o sobě s humorem říká, že už se cítí jako nejslavnější český fotbalový marod Tomáš Rosický. Záložník kosmonoského béčka Jan Miškovský nestihl začátek sezony kvůli zranění kotníku. Po čtyřech zápasech je však opět ve stavu zraněných. Zápas na Akumě nevydrželo jeho koleno.

Jak vypadá vaše koleno čtyři dny po zápase?
Je to den ode dne lepší, ale diagnóza už je známá. Mám přetržený postranní kolenní vaz. Byl jsem s tím i u specialisty a ten mi to potvrdil. Naštěstí to není přední křížový vaz, takže bych se měl obejít bez operace. Na neschopence bych měl být šest týdnů, bez fotbalu ještě déle.

Vaše prvotní prohlášení o konci kariéry tedy platí?
Je to těžké. Hned po zranění jsem byl strašně naštvaný, protože během čtyř měsíců to bylo druhé vážné zranění z fotbalu. Ale člověk teď o tom přemýšlí. Letošní sezonu už určitě hrát nebudu, pak se rozhodnu. Času na přemýšlení mám teď opravdu dost.

Jak se vlastně celá situace seběhla?
Centr do našeho vápna, odražený míč a jejich útočník Tomáš Strnad se rozběhl k dorážce. Já jsem se ho snažil ze strany zablokovat. On napálil balón vší silou, protože to měl přímo proti noze. Oba jsme kopli do míče ve stejnou dobu a mně to otočilo koleno.

Po zákroku jste prý byl chvíli i mimo…
Byl jsem v šoku. Jediné co si pamatuji kromě hrozné bolesti, že jsem sebou škubal až mě kluci museli držet na zemi. Takové dvě tři minuty to mohlo trvat.

Jaký byl první pocit? Tušil jste, že je zle?
Hned jsem cítil jak se mi protočilo koleno kolem dokola, to jsem věděl ještě než jsem dopadl na zem. Když jsem se trošku probral, tak jsem viděl, že tam mám nějakou improvizovanou dlahu, tak jsem tušil, že je zle. Když jsem s nohou trošku pohnul, tak to strašně bolelo. První co mě napadlo, že na fotbal už s**u!

Ze zápasu jste pak jel sanitkou…
Zavolala se záchranka, hodili mě na lehátko a jelo se rovnou do špitálu. V sanitce to byla moje premiéra. A doufám, že to taky bylo naposledy.

Sám už říkáte, že jste křehký jako Tomáš Rosický.
V podstatě není rok, abych nebyl zraněný. Minulou sezonu jsem měl naštípnutý kotník, a teď po třech měsících zase toto. Mám na zranění hroznou smůlu. Není to tak dlouho co jsem byl dva roky bez fotbalu, protože jsem absolvoval operaci třísel a pak také zad.

Co vám na to říkají doma?
Ať se na fotbal vykašlu. Myslí to ale ze srandy, samozřejmě mě podporují. Ale nadšený z toho není samozřejmě nikdo.

Sezona pro vás skončila, ale pojďme zhodnotit její úvod, kdy jste jako nováček okresního přeboru na sedmém místě.
Jednoznačně super úvod sezony. Já jsem naskočil až v jejím průběhu, ale osobně jsem z toho měl dobrý pocit. Dařilo se mi – dal jsem v prvním zápase dva góly, v dalším jeden. Dokonce jsem šel hrát i za A tým v poháru. Říkal jsem si, že po návratu po zranění jsem na dobré cestě. To už ale zase neplatí.

Co teď s volným časem, když na fotbal můžete na nějaký čas zapomenout?
Nejvíc mi teď asi bude dělat společnost televize a nějaké filmy. A na fotbal budu koukat taky jenom v telce.