„Už mám něco odkopáno, takže v téhle soutěži nejde při vší úctě zase o něco úplně mimořádného,“ nedělá ze svého počinu vědu zkušený střelec, který ve svých pečlivě vedených osobních statistikách eviduje starty a trefy i v ČFL. V rozhovoru se rozpovídal nejen o aktuální formě Slavoje, kam se vrátil před rokem z Dobrovice, ale také o překvapivém letním odchodu jeho fotbalového dvojčete Michala do Židněvsi.

Martine, vypadá to, že na hřišti se i v osmatřiceti cítíte ve vrcholné formě…
Ale druhý den po zápase už to taky bolí. Není to už, co bývalo, když se odehrálo devadesát minut v plném nasazení a jízdě. Na hřišti si už občas i odpočinu, že se trochu schovám. Když pak přijde vhodný moment, tak se zase zabere, abych dal ten gól.

V proměňování šancí se ale věk projevuje pozitivně, ne? Zakončení ve vašem podání vypadá jako rutina…
Za dobu, co jsem to hrál na vyšších úrovních, jsem se asi něco naučil.

Kromě Vrutice, kde jste s fotbalem i začínal, jste prošel i několik štací po okolí, že?
Ano, začínal jsem ve Vrutici. Pak jsem šel do Semic na chvíli, respektive na osm zápasů. Dobrovice byla napoprvé půlroční hostovačka. Nejdéle jsem byl asi v Benátkách, kde jsem byl nějakých šest sedm let.

A kde jste nakoukl i do ČFL…
Tam to byla asi moje nejúspěšnější část kariéry. Po příchodu jsme to za tři roky vykopali až do ČFL. To byla pěkná jízda.

MARTIN KOREC
Narozen: 26. 5. 1988 v Mělníku
Bydliště: Kropáčova Vrutice
Zaměstnání: údržbář ve Škoda auto
Rodina: manželka, synové 10 a 8 let
Záliby: kromě fotbalu, který začal hrát i mladší syn za Boleslav, tenis, hokej a jakýkoli sport
Oblíbené jídlo: svíčková
Oblíbené pití: pivo
Oblíbený film: Hon na ponorku
Oblíbená hudba: není vyhraněný, když je nálada, tak cokoli

Tam bylo střílení branek asi o poznání těžší, ne?
Myslím, že jsem dal v krajském přeboru devatenáct gólů za sezonu, což bylo docela pěkný. Když jsme postupovali v divizi, tak nějakých patnáct. Kdo to může říct…

Další porci jste přidal v Horkách, kde to byla znovu krajská soutěž.
Z Benátek jsem šel do A-třídy. Byl tam přetlak útočníků, tak mě začali stavět spíše na křídlo, ale tým byl dobře poskládaný a hráli jsme hodně útočný fotbal. Vedl to tam tehdy náš spoluhráč z Benátek Aleš Kohout, spolu s ním tam šlo snad sedm lidí. Fotbalem jsme se bavili. Hrálo se útočně. Na tréninku srandičky. Taky jsme postoupili myslím snad až do divize. Taky úspěšné období.

Poslední kapitolou před návratem do Slavoje byla Dobrovice, kde jste byl ještě loni na jaře a rovněž u návratu do divize…
Tam jsem stihl ještě asi pět šest divizních zápasů, ale spíše jsem seděl na lavičce. Abych hrál ve svém věku někde v Náchodě minutu a seděl čtyři hodiny v autobuse, pro mě už nemělo smysl. Vrutice přišla s nabídkou, byly tam i nějaké další. Ale řekl jsem si, že se už vrátím domů a zkusíme to tady trochu zvednout, protože to spíše upadalo.

To se vám evidentně daří. Není současné druhé místo v přeboru dokonce nad plán?
Je to sice klišé, ale jedeme zápas od zápasu. Jdeme si zahrát fotbal. Jak jsme druzí, tak už si děláme srandu, že budeme muset sehnat peníze do B-třídy (smích). Všichni jsou z toho překvapení. A když se podíváte na čtvrtou třídu, tak se zvedlo i béčko a je myslím třetí, přitom bylo nejhorší na okrese.

A nehrozí tedy, že boj o postup vezmete vážně?
Mohli bychom se o tom pobavit asi v zimě. Záleželo by na doplnění a kdo by skončil. Teď jsme docela dobře doplnili asi třemi mladými, což je výborné. Jinak je náš průměrný věk v mančaftu úplně hrozivej, všechno nad pětatřicet let. Děláme si srandu, že hrají staří páni.

Vaše zápasy i tak patří už nějakou dobu mezi ty divácky nejatraktivnější – hodně gólů dáváte i dostáváte…
Ano. Moje motto je: kdo brání, nevěří gólmanovi, tak ať se diváci baví.

V minulé sezoně jste se o gólovou produkci dělil s bratrem, který ale v létě odešel. Tak nestýská se vám po sobě?
Že odešel, nás překvapilo. Na rozlučce řekl, že chce skončit s fotbalem. Přestěhoval se do Židněvsi. Koukali jsme pak, že tam i přestoupil. Ještě jsme si to ani pořádně nevyříkali. Ale chápu to, bydlí tam a nebavilo ho dojíždět.

Vaše cesty se asi nerozešly poprvé, že?
Spolu jsme hráli jen v těch Benátkách, kde jsem byl první, on za mnou přišel a zůstal tuším dva roky. Pak jsme se znovu sešli až tady ve Vrutici.

Z fotbalového deníčku Martina Korce
2000 – 2007 Kropáčova Vrutice 148 zápasů/77 branek
2007 – 2008 Semice 7/2
2007 – 2010 Kropáčova Vrutice 43/38
2010 – 2011 Benátky n. J. 8/3
2010 – 2011 Kropáčova Vrutice 12/11
2011 – 2016 Benátky n. J. 136/58
2016 – 2018 Horky n. J. 56/24
2018 – 2022 Dobrovice 37/8
2022 - ? Kropáčova Vrutice 30/30
Celkem 506 zápasů, 253 branek

Loni vašich devatenáct branek za Slavoj v přeboru o tři trumfl. Soutěžíte mezi sebou, nebo si na hřišti dokážete spíše vyhovět?
Když si houknu, tak vím, že mi to tam dá. Dalo by se říct, že spolu hrajeme poslepu. Stačí si zařvat a víme, do jakého místa si máme naběhnout. Že bych musel dát víc gólů? Nevím jak on, ale já to takhle nemám, ve svém věku určitě ne. Ať dá gól ten nebo ten, hlavně když se vyhraje a je pak dobrá nálada u pivka.

Góly loni nejlepšího střelce jste dokázali nahradit a šlape vám to i bez něj, že?
Dá se říct, že jo. Byl už pomalejší (smích). Dostali jsme dopředu rychlejšího kluka. Nahradili jsme ho ne gólově, ale tou hrou. Góly teď beru na sebe já.

Máte nějaký cíl, kolik byste jich chtěl dát?
Nemám. Mým cílem je hrát co nejdéle a aby mě to bavilo.

A vaše střelecky nejlepší sezona? Bylo to víc než těch loňských 19?
V té B-třídě, když jsem začínal, to bylo určitě víc. Musel bych se podívat do deníčku. Od patnácti let, kdy jsem začal hrát tady ve Vrutici za chlapy, mám napsaný každý zápas, každý gól.