Jsem kliďas, ale umím se i rozčílit, culí se kouč Frejlach. Sám obdivuje Lavičku

Kopačky obouváte už jenom na tréninky, nebo ještě někde kopete pro zábavu?
Bohužel už nehraji. Ještě vloni někdy v srpnu jsem to zkoušel. Byl jsem si zahrát okresní přebor v Malešově, ale asi po hodině jsem si znovu urval křížový vaz. Popáté… Takže hrát už opravdu nemohu.

Uvažoval jste už během hráčské kariéry o tom, že byste pokračoval jako trenér?
To ne. Spíš jsem si dříve říkal, že to vůbec nepřipadá v úvahu. Ale situace se úplně změnila. Když jsem přestal hrát fotbal, nechtělo se mi s ním končit a začal se věnovat trénování.

Takže díky předchozímu názoru jste třeba nesledoval vaše trenéry, jaký mají přístup, jak se chovají, trénují či koučují zápasy?
Určitě jsem to nějakým způsobem vnímal. Poznamenával jsem si i různé tréninky či cvičení. Ale v tu dobu jsem si opravdu říkal, že bych úplně trénovat nechtěl.

Je nějaký trenér, na kterého rád vzpomínáte?
Za tu dobu, co jsem hrál, je těch trenérů hodně. Trenérem, kterého bych chtěl vyzvednout je Víťa Lavička. Přišel mi lidsky i myšlením jako nejlepší.

Co jste si od něj, nebo od jeho kolegů, vzal vy osobně? Jaký jste trenér?
To musí samozřejmě posoudit hráči. (smích) Dobrým receptem je asi vzít si od každého trenéra něco. Osobně si myslím, že jsem spíš klidný trenér. I když se pochopitelně vyskytnou věci, které rozčílí každého. Snažím se vnímat každého hráče zvlášť, protože každý je jiný. To si myslím, že je ve fotbale nejdůležitější.

Havlíčkův Brod v neděli šokoval béčko Zbrojovky, hrdinou se stal záložník Coufal

Když mluvíte o rozčilování se. Je takovou situací pro vás, jako hráče s ligovými zkušenostmi, například nějaký fotbalový nedostatek vašich svěřenců?
To určitě ne. Já to tak neberu. Hraji fotbal od mala, nastupoval jsem sám v okresních soutěžích. Nyní se chodím dívat na zápasy na okresní úrovni, to je kolikrát i lepší než ligové zápasy. Takže nějaké technické nedostatky mě nerozčílí. Každý hráč je prostě nějaký a já se snažím do nich vcítit a brát si z nich to nejlepší.

V těchto krajských a okresních soutěžích se také méně trénuje. Hráči se neschází každý den, ani netrénují vícefázově. Jak často se trénuje u vás ve Světlé?
Scházíme se dvakrát v týdnu. Ale s tím, že samozřejmě kluci jsou hodně vytížení pracovně. Takže většina z nich dorazí jen na jeden trénink v týdnu.

Přesto se Světlé letos daří a pohybuje se těsně pod špicí tabulky. Jaké máte ambice v soutěži?
Já osobně mám vždycky ty nejvyšší cíle. Letos jsme zatím prohráli tři zápasy, ale právě s tím, že jsme se vůbec nesešli. V Havlíčkově Brodě nám chybělo sedm hráčů, v Košeticích a v Kamenici jsme byli minus pět lidí. I když Kamenice nad Lipou je kvalitativně někde jinde (po jedenácti zápasech suverénně vede skupinu bez ztráty bodu - pozn. aut.), kdybychom se sešli v plném počtu, hrát se dá s každým.

Krajské fotbalové soutěže: Záchranářské derby otočilo HFK Třebíč až po přestávce

Když jste teď hovořil o nejvyšších cílech, máte i nějaké osobní představy, kam to jako trenér chcete dotáhnout?
Nějaké vysoké trenérské ambice nemám. Fotbal miluji a chci se mu věnovat. A je jedno, na jaké úrovni. Jestli budu trénovat žáky, dorostence nebo chlapy někde na okrese. To je mi úplně fuk.

Sledujete přesto i „velký“ fotbal? Myslím tím Ligu mistrů, zahraniční soutěže…
Samozřejmě. Sice už méně, než když jsem sám hrával, ale sleduji to stále.

A co česká liga? Letos to vypadá, že po pár letech by to mohl být na špici pěkně tvrdý souboj o titul.
To je perfektní pro diváky. Jsou tam tři silné kluby, prakticky na stejné bodové úrovni, což je ideální pro celý český fotbal.

Máte tam nějakého svého favorita? V životopise se vám objevuje i Slavia. Nebo je vám to jedno?
Já fandím Liberci. Strávil jsem tam čtyři roky, takže z ligových klubů fandím právě jemu.