Co říkáte na první místo v anketě?
Překvapilo mě to. Nečekal jsem, že bych mohl vyhrát s takovým náskokem. Samozřejmě jsem průběh hlasování na webu sledoval. Začátek se nevyvíjel moc dobře, ale pak se to rozjelo.

Poslal jste si nějaký hlas?
Nebudu lhát a přiznám se, že nějaký jsem si poslal.

Berete výsledky ankety jako ocenění práce rozhodčího? Přeci jen sudí nejsou často chváleni.
Přesně jak říkáte – je to odměna za to, co člověk dělá. Už jen dostat se mezi patnáctku, kterou navrhovaly samotné kluby potěší. A pak vyhrát s takovým náskokem… Mohu si říct, že asi něco dělám dobře. I když i špatně odpískané zápasy a chyby se najdou.

Jak jste se vůbec dostal k pískání?
Asi ve dvaceti letech jsem se v Brně na škole potkal s jedním klukem, co pískal. Něco mi o tom vyprávěl. Začalo mi to vrtat hlavou, že bych pískat také možná zkusil. A jednou, když jsem byl u babičky ve Březně, neměli na přípravný zápas rozhodčího, tak jsem si to vyzkoušel a od té doby jsem se o pískání začal zajímat ještě víc.

Co vás na pískání baví nejvíc?
Pokaždé potkáte spoustu známých lidí, se kterými by se člověk mimo fotbal třeba nepotkal. Nejvíc je to právě o lidech.

A co vás nebaví?
Někdy dojíždění. Rozhodčí musí být na zápase hodinu předem. A když jste v půl osmé ráno na hřišti první se zalepenýma očima a nikdo jiný tam ještě není, tak to mě nebaví.

Máte někdy i myšlenky s tím seknout?
Občas to člověka napadne, ale že bych o tom vážně přemýšlel to ne. Dávám tomu volný průběh. Ale sám vím, že také přijde rodina a jiné povinnosti a pak to asi bude těžší skloubit. Takže ti co mě nemají rádi, to se mnou budou muset ještě chvíli vydržet.

A co postup do krajských soutěží? Ten vás neláká?
Po očku po tom člověk samozřejmě pokukoval. A toto téma také už padlo na komisi rozhodčích, ale bohužel moje pracovní povinnosti to úplně nedovolují. A navíc mě ještě baví hraní, takže by toho bylo už moc. A já nerad dělám věci na půl plynu. Takže pokud bych se chtěl ještě více věnovat pískání, musel bych tomu podřídit všechno ostatní. A dokud mi ještě zdraví slouží, tak bych chtěl ještě také hrát.

Jak hodně vám pomáhá při pískání, že zároveň i hrajete?
Čím jsem starší, tak se snažím z pozice hráče rozhodčím na hřišti více pomáhat. Ale za mlada jsem byl bouřlivější a spoustu situací jsem viděl jinak.

Hrajete za Novou Ves, se kterou po podzimu vedete čtvrtou třídu. Takže cílem je teď postup do trojky?
Cíl jsme si nestanovili. Ale čtvrtou třídou zatím proplouváme dobře a rádi bychom se určitě vrátili o patro výš. Navíc tam jsou soupeři z okolí, takže by přibylo i hodně derby – s Bakovem, Bělou nebo Klášterem. A také máme skvělé fanoušky a postup by mohl přitáhnout ještě další lidi. K tomu všemu ještě letos slavíme padesát let založení klubu, takže postup by byl parádní dárek.

Nová Ves posbírala i mezi rozhodčími v anketě primát nejlepších fanoušků a druhé místo v nejlepším občerstvení. To se asi dobře poslouchá?
Je vidět, že nějaká práce se tam udělala. Samozřejmě všichni víme, jak to na Rance je, že hřiště není z nejlepších na okrese. Ale snažíme se to dohánět zázemím. A něco udělat také pro fanoušky. A občas je i pobavit fotbalem, když to jde.

Vy hrajete v záloze…
V poslední době jsem trochu cestoval sestavou. Poslední tři zápasy jsem hrál v obraně. Ale už jsem si prošel snad všechny posty. Akorát jsem ještě tedy nechytal. Ale nejlíp se cítím v záloze. Fyzicky ještě stíhám.

Fotbalové přání do roku 2018?
Já mám heslo: „Hlavně se fotbalem bavit.“ A pokud všichni lidi budou brát fotbal jako zábavu, tak s tím přijdou i ty ostatní krásné věci. Takže nestresovat se a bavit se fotbalem.