Hele, Fančo,
já se pamatuju, když jsem někde před 27 lety vstoupil do redakce Boleslavskýho deníku, to mě vítal právě Pepa Donátu. A tebe jsem potkal nějak hned potom. Od tý doby ses stal nedílnou součástí té fotbalovo novinové party. Já tě potkával všude. A prostě bez tebe by ta Liga Boleslavskýho deníku nebyla tím, čím bylo. Jestli by vůbec byla. Tak to je. Vlastně bylo. Všechno jsi zařídil, spočítal a pak ještě napsal.

Fančo,
měl jsem tě vždycky rád. To tvoje „Ahoj, Jiříčku“ bylo vždycky pro mě takovým lidským pohlazením na duši. To víš, novinář, k tomu okresní, ten dostává od čtenářů jednu ťafku za druhou. Když o někom napíše něco nesprávnýho, druhej den ho dotyčný potká na ulici a klidně mu může vrazit pohlavek. To je riziko našeho okresního novinářskýho počínání.

Fančo,
ty jsi byl ten, který to všechno tak nějak rozjasňoval. Když jsem v pondělí ráno na chodbě slyšel zvonek a pak tvůj hlas, říkal jsem si: „A jé, Fanča je tady!“ A v tu chvíli jsem věděl, že vlastně je všechno tak jak má být. Všechno je na správným místě.

Fančo,
pak jsem se odstěhoval do Prahy a do Boleslavi jezdil jen sporadicky. A tys začal nějak haprovat se zdravím. Neviděli jsme se dlouhá léta. A tuhle jsi měl kulatiny. Tak jsem si na tebe zase vzpomněl a jak se často hrabu ve svých starých článcích, který si schovávám, najednou mi vypadl článek, který jsem o tobě psal. Fančo, představ si, byl to rok 2000 a vyšlo to den před koncem roku.

Fančo,
já ti ho posílám pédéefkem, ale kdo ví, jak to tam nahoře máte s připojením a počítači. Ke všemu ty jsi tam jen krátce, tak nevím, jestli máš nárok na počítač, nebo jestli sis zdola od nás nedovezl psací stroj. Tak já ti to přepíšu sem. To, co jsem tehdá napsal.

Fanča alias Fery má ostříží zrak

Kdo by neznal Fanču. Sedmdesátiletý František Marek z Ml. Boleslavi patří k živému inventáři okresního sportu. Hrál druhou fotbalovou ligu za Auto Škodu, divizi za Č. Lípu, hrával za Dl. Lhotu, Předměřice i Kosořice, stolní tenis za AŠ a také nejvyšší soutěž za pražský tým PZ „Hrával jsem s mistrem světa Bohoušem Váňou. Ten vždycky říkával: „Fery, teď hodinu bekhend,“ vzpomněl si Marek. Za boleslavskou rezervu válel hokej, získal okresní bronz v tenisu, válel nohejbal a deset let soudcoval nejvyšší soutěž v tomto sportu. Ještě nyní řídí fotbal a hokej. V jeho letech by už mohl přehlédnout nějaké sporné zákroky. „Vidím na dálku přímo výborně, před pěti lety jsem akorát musel nablízko začít používat brýle, ale na barvu karty vidím spolehlivě,“ směje se zapálený sportovní fanda.

Vstává kolem osmé. „Jako rybička. Protáhnu se a pak přichází další kolotoč.“ Denně se tak dvě tři hodiny věnuje Lize Boleslavského deníku. Bez něho by tato soutěž měla problémy. Věnuje ji nesmírné úsilí. A celý den se pohybuje po městě na kol.

František Marek zasvětil celý život sportu. Vystudoval Tyršův ústav pro tělesnou výchovu, v PZ Boleslav byl instruktorem TV, pak okresním tajemníkem tělovýchovy i referentem sportu. Pak přišel zákaz. „Byl sportovní karneval a já oblékl syna za ruského vojáka. Orgány KSČ rozhodly, že

referentem nemohu být.“ Chvíli sháněl práci, pak zakotvil v pražském oddílu Meteor, kde byl metodikem, stejnou funkci poté zastával na Obvodním výboru Praha 8.

Lásku ke sportu zdědil po otci, který trénoval populární boleslavskou Aston Villu.

Olympiáda v Mnichově 1972 a o čtyři roky později Montreal, světové fotbalové šampionáty v Mnichově a Orlandu – to zvládl Fanča jako turista. V zásobě má horu vzpomínek. Třeba tu, když jako jediný divák skandoval po triumfu cyklisty Tkáče. „Mával jsem froté ručníkem, koukali na mne jako na zjevení.“ Nebo další: „Letěl jsem výpravou z olympiády z Montrealu. Všichni byli namazaní a než jsme dosedli na plochu v Ruzyni, předseda Himl jen všem řekl, ať se už rychle obléknou svátečního. Pilo se pivo, kořalka.“

Fanča denně sleduje sport na satelitu, denně uléhá kolem půlnoci. A sní sen, že se napřesrok podívá na světový šampionát v Německu. Pochopitelně fotbalový.

Milý Fančo,
pamatuješ na ten článek? Když tak ho tam někde pověs na nástěnku, aby kolem všichni věděli, jakej jsi byl frajer. Máte tam tiskárnu?

Fančo,
ještě mě napadlo, už jsi stačil za těch pár dnů zorganizovat Ligu nebeskýho fotbalu? Hele, Fančo, určitě se tam potkáš – pokud už jste na sebe někde nenarazili – s Pepou Donátem a Pepíčkem Štajnerem. Oni se tam odstěhovali už dříve. Hele, až domluvíte tu nebeskou ligu, pošli nám zprávu, zkusím to do Boleslavskýho deníku prosadit. Když tak nám tam dej na plakáty logo Deníku. Hele, já to vidím, že to prostě bude fungovat. Pepa Donát o tom bude psát, Pepíček Štajnerů to bude komentovat a ty to všechno zorganizuješ a budeš to pískat, to je jasná věc. To zvládneš, neboj. Vždyť jsi byl vždycky kabrňák, měl jsi všechno pečlivě připravený.

Milý Fančo,
tak tam pozdravuj všechny známý a vzkaž jim, že to vypadá, že letos houby porostou.

(autor je bývalý redaktor a poté šéfredaktor Boleslavského deníku, bývalý krajský šéfredaktor a nyní redaktor Deníku)