Vyhrál jste kategorii Trenér roku, stal si i absolutním vítězem celé ankety. Jak tato ocenění vnímáte? Co pro vás znamenají?
Především bych chtěl poděkovat městu, že takovouto akci jako Sportovec roku pořádá. Je to sportovní motivace jak pro trenéry, tak hlavně pro sportovce. Moc si jich vážím. Jsem rád, když jsem takhle oceněný, protože je vidět, že mojí práce si někdo všiml, a to vždy potěší. Chtěl bych poděkovat všem, co mi dali hlas. 

Jak byste zhodnotil kvalitu bělského fotbalu?
Řekl bych, že v tento moment se toho musí hodně zlepšovat. Momentální kvalita je pod úrovní bělského fotbalu, a to kvůli přístupu jednotlivců. 

Je tedy co zlepšovat? 
Vždy se dá něco zlepšovat. Myslím si, že by se mělo více věnovat mládeži, protože v ní je potenciál.

Máte nějaký návod, jak přitáhnout děti na hřiště?
S dětmi se musí hrát více soutěží. Děti nechtějí jen běhat, skákat nebo cvičit podle učitele – trenéra. Už od mala by se mělo s dětmi chodit na procházky, hýbat se. Potom děti nemají problém dělat jakýkoliv sport. Bohužel dnešní doba je taková, že raději koupíme dětem počítač nebo tablet. Přitom pohyb je zdravý a důležitý z mnoha hledisek. 

Může k vám přijít každé dítě nebo projde nějakým hodnocením a poté je buď přijato nebo je mu doporučen jiný sport? 
Může přijít každé dítě. Potom záleží na jeho věku. Samozřejmě když už je starší, tak se kouká, co umí a neumí. U malých dětí se to projevuje až déle. Každé dítě se vyvíjí, takže podle mě je nesmysl mu doporučit jiný sport. Každý jedinec se vyvíjí jinak a v rozdílných letech jinak. Například někdo umí běhat s míčem už v pěti letech a druhé dítě až v sedmi. Ještě jsem nezažil, že by někdo doporučil dítěti dělat jiný sport. To možná platí ve velkých klubech jako je FK Mladá Boleslav, který si samozřejmě může hráče vybírat. U nás to tak není, rádi uvidíme nové tváře, protože děti čím dál méně sportují. 

Co musí při fotbale, ve vztahu trenér – hráč, fungovat na sto procent?
Respekt. Hráč musí respektovat trenéra, když mu trenér dá pokyn, musí věřit, že to je dobrý pokyn. Naopak trenér musí chápat hráče, když například je trénink náročný a hráči přijdou a řeknou, že mají dost, toleruje to. A hodně podstatná je i důvěra, která souvisí s respektem.

Jaký jste trenér. Hodný, přísný, nekompromisní? Nebo je to od všeho kus?
Osobně si myslím, že jsem přísný trenér. Zastávám to, že když je trenér přísný, dokáže to, co v danou chvíli od hráčů chce. Umím si udělat i legraci, protože nejde být jen přísný, pak by to hráče nudilo a ztratili by chuť trénovat. Hodně preferuji disciplínu, z toho pohledu, aby se hráči omlouvali na trénink, nepili sladké nápoje při tréninku, dávali pozor, když mluvím a nebavili se. 

Vaše fotbalové začátky, může za ně hlavně táta? 
Ano, k fotbalu mě přivedl můj otec, který mě podporuje ve fotbale od úplného začátku. Vše, co jsem ve fotbale dokázal, je díky tátovi. Nejde vyjádřit slovy, jak moc si toho vážím. Musím zmínit i moji mámu, která je taky moji velkou oporou. 

Jak jste došel k tomu, že nechcete být víc hráč, ale hned trenér? 
Dospěl jsem k tomu, když jsem odešel z Mladé Boleslavi, kde jsem skončil v mladším dorostu. Už dlouho jsem se zajímal o to, jak trenéři pracují s hráči, jaké mají rozcvičení před zápasy. Dodnes hodně sleduji moderní metody fotbalu, co se týče získání kondice, taktiky, zvýšení síly, tohle všechno se ve fotbale uplatňuje a mně to zajímá. Další aspekt byl ten, že mám rád děti a líbí se mi, když vidím, že jsem je učil určité cvičení a ony to pak zvládnou udělat správně. To mi udělá obrovskou radost. 

Jaký máte profesní sen?
Chtěl bych se dostat do profesionální soutěže jako trenér. 

A kam vaše ambice směřují? 
Momentálně působím v Bělé pod Bezdězem a získávám zkušenosti na pozici trenéra. V budoucnosti bych chtěl trénovat mladé kluky například v Mladé Boleslavi nebo v Liberci. Moc dobře vím, že nemůžu jen tak přijít a trénovat kluky, kteří mají být budoucností profesionální soutěže ať už v Mladé Boleslavi nebo v Liberci. Musím se pořád učit a získávat zkušenosti. 

Hřešíte v životosprávě nebo jste k sobě přísný?
Co se týče stravy, tak to vůbec neřeším. Jsem v tomhle opravdu špatný, časem doufám, že se zlepším. Vím, že kvalitní strava je pro sportovce opravdu důležitá. Co se týče tréninků a zápasů snažím se být na každém, pokud vyloženě nemám zranění anebo nemám jiný akutní problém. To, že to s výše uvedeným myslím vážně, dokazuje i to, že jsem začal studovat pedagogickou fakultu v Liberci.

 

Petra Ondráčková