Sobota už několik desetiletí není v Evropě pracovním dnem. To však neplatí pro fotbalisty. Ani pro boleslavské, byť momentálně pobývají v přímořském tureckém letovisku Antalya, které k víkendové siestě svádí. Trenér Hapal na poslední lednovou sobotu naplánoval dva tréninky jako v každý běžný všední den. Ačkoliv v noci pořádně sprchlo, tak sobota byla vzorně prosluněná a téměř bezvětrná.
Trénovali všichni s výjimkou Kysely, který dopoledne absolvoval v místní nemocnici rentgenové vyšetření vážně zraněného kotníku. Valnou část dopolední tréninkové jednotky vyplnila střelecká cvičení.
Na závěr tréninku vyhlásil kouč soutěž, aby střílející hráče maximálně motivoval. Pravidla byla jednoduchá. Když hráči ze třinácti ran dají pět gólů, budou je při obědě brankáři obsluhovat. Když nedají, obsluhovanými budou naopak brankáři. Zdánlivě snadný úkol pro střílející a náročný pro chytající. V praxi to však vypadalo úplně obráceně.
Jedna střela za druhou míjela branku a když ne, mrštný Kubásek úspěšně zasáhl. Papadopulos trefil levou tyč, od ní se míč po lajně překulil do pravé tyče, aby se následně odrazil do hřiště. Jedině na Sedláčkovu levačku Kubásek neměl. „Vy byste nedali pět gólů ani mně,“ hecoval nešťastné hráče rozesmátý kustod Pavel Uhlíř.
Jak je možné, že hráči netrefí branku, když kopou v relativním klidu, čili bez obtěžování soupeřem a bez psychické tíže boje o důležité mistrovské body?
Trenér Hapal tvrdil, že účinnost, jakou předvedli mladoboleslavští hráči, není v porovnání s jinými mužstvy mimořádně tragická, nýbrž srovnatelná. „Ono není nic snadného a už ne vůbec samozřejmého dát z hranice šestnáctky gól, jak si většina lidí, kteří to nikdy nezkusili, myslí,“ řekl Pavel Hapal, který má co srovnávat ze své bohaté fotbalové kariéry v tuzemsku i zahraničí.
JAN FIDLER
