Na závěr utrápené sezóny jeli bakovští fotbalisté na půdu neporažených Klíčan skoro jako odsouzenci na popravu, jenže po famózním vzepětí opouštěli trávník jako vítězové. „Nic nám nehrálo do karet, jako v celé soutěži. Klukům strašně moc děkuju," říkal dojatý trenér Jaroslav Maryška.

Jeho výběr nezlomila řada absencí ani nucená střídání obou stoperů. „Chytaly mě křeče po deseti hodinách cesty autem z mistrovství Evropy," litoval střídání v 25. minutě mladík Jan Resl. Nedohrál ani zkušený Jaroslav Kamenický, který na čáře zastavil tři jisté góly. I když domácí po přestávce konečně zúročili svůj drtivý tlak, dokázali Bakovští najít síly k naprosto nepravděpodobnému obratu na 1:2.

„Klíčany mají nejfotbalovější mužstvo v soutěži, nic jiného než zanďoura se tady hrát nedalo," konstatoval Jaroslav Maryška. „Pro mě je hrdinou hráč číslo šest Michal Kühnel, kterého jsem musel vytáhnout z béčka. Odmakal to, dal nádherný gól do šibenice a ještě výborně zaskočil ve středu obrany. Podržel nás i brankář Louda, v minulých zápasech se mu moc nedařilo, dnes to je pro něj satisfakce," vykládal Maryška po vítězné trefě Milana Mlynky v nastavení.

„V 93. minutě už jsem hlavně nechtěl prohrát," přiznal bakovský kouč. Blízko bylo bláznivé vyvrcholení, Lužec totiž v Ovčárech remizoval a o záchranu si to s Bakovem málem rozdal na dálku ve dvou penaltových rozstřelech. Nakonec mohli Bakovští slavit hned po závěrečném hvizdu teprve třetí jarní výhru i záchranu, o to sladší, že byla nakonec na úkor neoblíbeného Řepína.

„Byly to nervy, příští sezónu už to kluci zažít nechtějí. Já to nezažiju určitě, protože v Bakově končím," překvapil Jaroslav Maryška uzavřením svého druhého trenérského angažmá. Bez solidního posílení bude sezóna bez nervů skoro neřešitelný úkol. Na starost ho zřejmě dostane obránce Jaroslav Kamenický, právě on by měl být během letní přestávky jmenován Maryškovým nástupcem.

KAREL JEDLIČKA