Má velmi slušně rozjetou fotbalovou kariéru, nikoliv však jako hráč, nýbrž jako rozhodčí. S píšťalkou a praporkem začal Adam Jiříček již v mládežnickém věku. Postupně se přes okresní a krajskou úroveň propracoval až do divize, kde během letošního podzimu absolvoval svoje první zápasy.

Jedním z jeho vzorů byl známý český sudí Pavel Orel z Vysoké nad Labem, jenž to dotáhl až na mezinárodní scénu. Pokusí se ho šestadvacetiletý arbitr z Ohnišťan na Královéhradecku napodobit?

„Snažím se soustředit na přítomnost a na nejbližší zápasy. Cíle do budoucna jsou tedy dobře řídit nadcházející utkání a neustále se zdokonalovat,“ říká skromně.

Kdy jste zjistil, že byste chtěl dělat rozhodčího? Jak jste se k tomu dostal?

K fotbalu jsem měl blízko od svých 7 let, kdy jsem začal s kariérou hráče. V patnácti letech se mi úplně nelíbil výkon rozhodčího v našem zápase a na některé situace jsem se ho chtěl zeptat, tak jsem se s ním spojil na Facebooku a zjistil jsem, že mu je také 15 let a že lze dělat rozhodčího již od tohoto věku. Po naší konverzaci ohledně možnosti stát se rozhodčím jsem se přihlásil na Okresní fotbalový svaz, prošel školením a od léta 2011 je rozhodcování má víkendová náplň.

Jaké byly začátky na okresní úrovni? Co všechno jste se musel učit a kdy jste si začal na place více věřit?

Začátky byly samozřejmě těžké, bylo mi jen 15 let, takže jsem řídil hlavně mládežnické zápasy a na utkání dospělých jsem jezdil pouze jako asistent. Na začátku bylo důležité se naučit přesně pravidla fotbalu a následně je aplikovat do zápasů. Po čase, když jsem se dostal i jako rozhodčí na zápasy mužů, bylo to ještě složitější, protože mi bylo 17 a hráči III. a IV. tříd byli i o 20 let starší.

Po jaké době jste byl povýšen do krajských soutěží?

Do krajských soutěží jsem nakoukl poprvé v roce 2013, především pak proto, že jsme byli obsazováni na krajské zápasy mládeže. Postupně jsem se zapracoval, vyzkoušel si asistenta a později hlavního rozhodčího v I. B třídě, po delším čase i v dalších krajských soutěžích.

Na podzim letošního roku jste byl nasazován už do divize, kde jste byl i jako hlavní sudí. Je to také z rozhodcovského pohledu na hřišti výrazná změna?

Změna je to určitě velká. Určitě jsem i v kraji jezdil na utkání, která měla divizní parametry, nicméně samotná divize je určitě rychlejší, kvalitnější a neustále se na hřišti něco děje. Ve většině zápasů nelze vidět velký rozdíl mezi mužstvy a často rozhoduje jedna vstřelená branka. Hráči jsou z větší části mnohem zkušenější a důraznější.

Jak to máte s nervozitou? Když jste třeba pískal divizní mač Ústí nad Orlicí – Trutnov, pociťoval jste ji?

Nervozitu je v naší profesi obecně nutné potlačit a odbourat. Rozhodčí se musí soustředit hlavně na daný zápas a na dění v něm. Pokud by si člověk nervozitu připustil, mohlo by to zapříčinit zbytečné chyby a podrážděnost hráčů, funkcionářů i fanoušků.

close Fotbalový rozhodčí Adam Jiříček info Zdroj: archiv A. J. zoom_in Fotbalový rozhodčí Adam Jiříček Pomohlo vám, že jste měl na lajnách zkušenější parťáky?

Asistenti mi pomohli určitě hodně, jak po psychické stránce, tak i díky jejich zkušenostem přímo při zápase na hřišti.

Řídíte radši nějaké šlágry a derby nebo spíše obyčejnější zápasy, kde není předpoklad větší vyhrocenosti?

Rozhodování zápasů, které mají parametry derby, ale i ty klidné mají oboje něco do sebe. Každopádně nejraději mám utkání, kde obě mužstva chtějí hrát fotbal a věnují se pouze míči, spoluhráčům a hře.

Fotbalisté mají zpravidla rádi utkání, která navštíví více diváků. Mají to arbitři stejně?

Záleží, o jaké diváky jde. Pokud je tribuna plná lidí, kteří se přišli podívat na fotbal a podpořit jeden z celků, je to určitě plus i pro rozhodčího. Pokud se však většinu zápasu věnují kritice rozhodčího a hráčů, bylo by lepší, kdyby na tribunách neseděli.

Když se týmu nedaří, většinou se to svádí na rozhodčí. Setkáváte se s tím často?

Často se s tím nesetkávám. Stejně jako v dalších sportech i ve fotbale panují emoce a chyby je určitě v životě jednodušší svést na kohokoli jiného, jen ne na sebe. Pokud udělá chybu útočník nebo brankář, je to sice vidět, ale určitě ne tolik, jako když ji udělá rozhodčí. Práci rozhodčího vykonávají jenom obyčejní lidé a je jasné, že někdy chybují. Podle mě je ale důležité si chybu umět přiznat, poučit se z ní a obecně se snažit chybám předcházet. Bohužel mi přijde, že občas lidé už jdou na hřiště nebo na tribuny s tím, že jdou jen kritizovat, což je špatně.

Naopak chválit sudí není zase až takovým zvykem. Poslechnete si občas nějakou tu lichotku na svůj výkon?

Občas se s pochvalou rozhodčí setká. Já mám nejraději, když se odehraje utkání, hráči obou týmů si mezi sebou, ale také s rozhodčími podají ruce. To beru jako jeden ze znaků dobře odvedené práce. Na krajské úrovni občas někdo z funkcionářů pochválí rozhodčí ve svém komentáři na webu Královéhradeckého krajského fotbalového svazu, nicméně obecně se na rozhodčí spíš nadává, než aby se chválili.

V poslední době se hodně mluví o tom, že ve fotbale značně přibývá agresivity, ostrých zákroků a také vulgarit, ať už mezi hráči, tak především směrem k rozhodčím. Potvrdíte to?

Bohužel tuto skutečnost musím potvrdit a vnímám ji stejně. S jistotou nemohu říct, zda je to výchovou, uspěchanou dobou s vysokou hladinou stresu nebo dozvuk nejisté doby spojené s covidem a válkou, ale v poslední době na hřištích přibylo opravdu hodně nepřípustného chování. Bohužel se to často týká i mládežnických kategorií. Co si někteří hráči i funkcionáři dovolí, to mi hlava nebere. Připadá mi, že v poslední době zareagovala dobře disciplinární komise, která prohřešky tvrdě trestá.

Ještě nedávno jste hrával okresní přebor. Platí to i poté, co se jako sudí posouváte do vyšších soutěží?

Nyní již ve fotbale působím pouze jako rozhodčí. Naplno se nedá věnovat oběma činnostem, navíc hraním člověk riskuje zranění, kterým se jako rozhodčí snaží vyhýbat.

Je podle vás u rozhodčího z pohledu citu pro hru důležité, jestli fotbal hrál?

Určitě to důležité je. Znám ale i dobré rozhodčí, kteří fotbal nikdy nehráli. Jen jim implementace pravidel a správného citu pro hru trvalo získat déle.

close Fotbalový rozhodčí Adam Jiříček (ve žlutém) info Zdroj: archiv A. J. zoom_in Fotbalový rozhodčí Adam Jiříček (ve žlutém) Patříte mezi mladé nadějné rozhodčí. Jaké máte ambice a cíle do budoucna?

Musím přiznat, že pro mě je úspěchem, že se mi v letošním roce povedlo postoupit do soutěží Řídící komise pro Čechy. Nejsem moc ambiciózní člověk, snažím se soustředit na přítomnost a na nejbližší zápasy. Cíle do budoucna jsou tedy dobře řídit nadcházející utkání a neustále se zdokonalovat.

Máte nějaký rozhodcovský vzor, ať už ve světě či na domácí scéně?

Na domácí scéně byli mým vzorem Pavel Královec a Pavel Orel. Ze zahraničních je to Bobby Madley (Angličan – pozn. aut.), se kterým jsem měl tu čest se poznat osobně a vyslechnout si jeho hodnocení mnou odpískaného zápasu, dále Cüneyt Çakır (Turek) a také Daniele Orsato (Ital).

Na probíhajícím MS je nový trend v podobě prodlužování zápasů o větší porci nastavených minut. Jak se na to díváte?

Z části tomu rozumím, protože v prvních zápasech letošního MS bylo dost zraněných hráčů a také častá analýza situací pomocí VAR. To jsou časy, které se určitě nastavit musí. Jsem zvědavý, jestli se tento trend udrží i v dalších zápasech. Mám obavu, že některá porce minut je opravdu velká, až zbytečná. Otázkou také bude, jak na to zareagují média, zejména kvůli vysílacím právům a s nimi spojenými časy.

Myslíte, že je možné to v budoucnu praktikovat i v tuzemských nižších soutěžích?

Myslím si, že ne. Každá změna většinou přichází od těch nejvyšších událostí nebo soutěží. Aplikovat ji často však v našich nižších soutěžích nelze. Hlavně proto, že zápasy na sebe často navazují a již zdržení s penaltovým rozstřelem občas způsobí pozdní začátek následujícího utkání.