„Nebylo to jednoduché. Na jedno období se toho stalo až moc,“ bilancuje padesátiletý funkcionář uplynulé turbulentní měsíce. V exkluzivním rozhovoru pro Deník se rozpovídal o policejním zásahu, aféře Ondřeje Kúdely i zklamání z rétoriky kolem očisty fotbalu.

Řekl jste mi, že na svou roli budete vzpomínat s jistým povzdechem. Nebudete odcházet spokojený?
Jak se to vezme. Přicházel jsem po kauze Miroslava Pelty. Šlo o souhru okolností, kdy jsem byl tehdy přijatelný kandidát, žádné z mocenských skupin jsem nevadil. Jenže po Peltovi přišla aféra s Berbrem, do toho ještě koronavirus… Teď mě lidé budou vnímat stylem: „Přicházel po jedné kauze, končí během druhé.“

A divíte se jim?
No, zapomíná se na spoustu věcí, které se povedly. Ale tohle všechno se docení v budoucnu, až opadnou emoce a politické přestřelky.

Co se tedy za vlády Martina Malíka podle Martina Malíka povedlo?
Jednoznačně finance. Podařilo se nám uklidnit fotbalovou společnost. Zajistili jsme, že po dotační kauze se fotbal nepropadl někam bůhví kam dolů. Vždyť teď dostáváme o čtyřicet milionů víc než v roce 2017. Dostali jsme sem Brazílii. V tu chvíli jsem si říkal: „Má to smysl“.

Hrdý můžete být i na výkony české reprezentace, že?
Rozhodně. Postoupili jsme na Euro, je tady úspěšný národní tým. Sice neběhám po hřišti, ale na druhou stranu, my na svazu vytváříme podmínky, atmosféru, která se na mužstvo přenáší. Když se tohle nepovede, na výsledky to má vliv.

A naopak, co se podle vás nepovedlo?
Když zůstanu u té sportovní stránky věci, strašně mě mrzel nedávný neúspěch žen. Přijít o postup na šampionát v penaltovém rozstřelu, to bylo neštěstí. Přitom kdyby to vyšlo, byla by to obrovská vzpruha jak pro tým, tak pro lidi, kteří se o ně starají. A pomohlo by to vnímání ženského fotbalu u nás.

Šestý předseda
Martin Malík je šestým mužem v čele českého fotbalu. V této pozici vydržel tři a půl roku - kratší dobu byl u moci jen Ivan Hašek. Volby se uskuteční 3. června, na post předsedy kandidují Petr Fousek a Karel Poborský.

Měl jsem na mysli spíš věci, které vás zaskočily, s nimiž jste nehnul. Na předsedu jste šel se smělým plánem, s anglickým heslem football first. Byl opravdu na prvním místě?
Chápu, kam tím míříte. Funkce předsedy je hodně o politice. Počítal jsem s tím, že jí budu věnovat čas, ale byl jsem překvapený, kolik té politiky je. Nedokázal jsem se z toho vymotat. Bude to asi znít absurdně, ale když o tom přemýšlím, tak politikou jsem strávil devadesát procent svého času. A ten zbyteček byl sport. To je prostě špatné.

Šlo o politiku směrem k úřadům, nebo uvnitř fotbalového hnutí?
Někdy šlo o vztahy doma, jindy na mezinárodní scéně. A samozřejmě i s politiky bylo nutné trávit dost času.

Můžete být konkrétnější?
Když jsme se bavili o těch financích, spousta lidí včetně politiků nahlížela na fotbal tak, že do něj přiteče spousta peněz. A pak žili v domnění, že my na Strahově je rozdělujeme podle toho, koho máme rádi, ke komu máme blízko. Takže jsme byli ve sněmovně, na podvýboru pro sport, kde jsme do detailu vše vysvětlovali, ukazovali jim důkazy o toku peněz, o členské databázi. Potom k nám ještě přišli do kanceláří. Viděli, že tady nejsou zlaté kliky a že se opravdu netopíme v penězích. Pamatuji si, že jsem řekl: „Máme spoustu problémů, ale nejsme banda loupežníků.“

Kdy vám bylo osobně nejhůř?
Dobrá otázka. Ale ta odpověď asi nepřekvapí. Nebylo mi do zpěvu, když propukla kauza kolem Romana Berbra.

A přesto chcete ve fotbale dál pracovat.
Protože je to fenomén. Z afér a politiky jsem unavený, ale když to půjde, chtěl bych u fotbalu zůstat.

Takže byste byl spokojený s rolí místopředsedy, třeba pod Karlem Poborským?
Když přišel s kandidaturou Karel Poborský, bylo mi jasné, že přicházím o hodně lidí, kteří by stáli za mnou. Zvážil jsem to, usoudil, že nemá smysl, aby tady bylo napětí, a proto jsem se rozhodl stáhnout a nekandidovat. Ale pak jsem se rozčílil.

Co vás naštvalo?
Možná ne naštvalo, ale zklamala mě rétorika některých protikandidátů. Jsou tady lidé, kteří hlásají: „Vyhodíme to celé do povětří.“ Tvrdí, že kdo seděl na Strahově u Berbra, kdo ho potkal, je morálně špatný. S tím zásadně nesouhlasím. Je to takový populistický fotbalový džihád. Přitom bych rád připomněl, že asi mají krátkou paměť.

Jak to myslíte?
Nejde o žádnou novou vlnu revolucionářů. Devadesát procent lidí se ve fotbale pohybuje dlouhodobě. Vezměte si, že Petr Fousek tady seděl jako generální sekretář v roce 2004 při první korupční kauze.

Myslíte si, že hlasy „reformátorů“ z hnutí Fotbalová evoluce jsou tedy jen plané řeči?
Chápu, že spoustu líbivých frází od známých jmen veřejnost ráda slyší, ale… Mě zklamali. Fotbalu tou radikalizací škodí, chovají se nezodpovědně. Třeba nikdo nehledá řešení zásadního problému. Rozhodčích. Místo toho říkají, jak by se dalo ušetřit. Vyhodit desítky zaměstnanců. Ale to pak třeba budeme muset vyhodit trenéry. Přitom tady se nikterak neutrácí. V dnešní době sem za normální plat nikoho nedostanu.

Řekněte mi, co je pro vás normální plat. Třeba: kolik má vaše sekretářka?
Opravdu běžný průměrný plat.

Před volbami to každopádně vypadá, že fotbal je roztříštěný. Je něco, co může fotbalovou veřejnost spojit? Na první dobrou mě napadá Euro.
Snad. Také v to doufám. Šampionát se rozehraje až po valné hromadě. Snad se lidé semknou a budou fandit. Vždyť máme skvělé hráče, Tomáš Souček je hvězdou v Anglii, k tomu Vladimír Coufal, září Patrik Schick… Přidejte hráče z ligy a máte tým, který tu dlouho nebyl.

Jaký máte dojem z jeho kariéry?
Skvělý vzor. Takový raketový vzestup tady už dlouho nebyl. Tomáš je unikátní v tom, že zkombinoval talent, píli a obrovskou pokoru. Ustál skok do nejvyššího patra. Podepsala se na tom Slavia, hlavně trenéři. Správným způsobem ho posunuli. Bez toho, kdo ví, kde by byl.

U reprezentace jste v roce 2018 kouče vyměnili. Neúspěšného Karla Jarolíma jste se rozhodli nahradit Jaroslavem Šilhavým. Asi nelitujete, co?
Teď to funguje. U reprezentace potřebujete trenéra, který neučí fotbalisty hrát fotbal, ale nastaví je na soupeře, motivuje, stmeluje kolektiv. Není to o tréninku jako v klubu.

Když jsme u reprezentace, musím se zeptat i na jednu nepříjemnost. Jak se stavíte k aféře Ondřeje Kúdely? Zaznamenal jsem názory, že se za něj Češi – a lidé z asociace – nepostavili.
Těžká situace… Víte, my nejsme schopni veřejně říct, jak to skutečně je. Ale neznamená to rozhodně, že nic neděláme, naopak. Nehodili jsme ho přes palubu. Spolupracujeme s hráčem, agentem, Slavií. Dělali jsme lobbing na UEFě, protože je poškozen náš národní tým. Řešili jsme možnosti, vyměňovali informace, další věci, ale nemůžeme v mnoha směrech jednat, protože asociace jako taková není účastníkem řízení.

Koukám, že to bude ta vámi zmiňovaná politika.
Se Slavií jsme vydali stanovisko, že rasismus nemá ve fotbalovém světě žádné místo, ale zároveň jsme požadovali, aby se neodsuzovaly týmy z východní Evropy. U nás není rasismus takové téma jako v zemích, kde jsou národnosti víc promíchány. Jenže FAČR má nějakou sílu, DFB (německý svaz) má nějakou sílu, FA (anglická asociace) má nějakou sílu… To je stejné jako v politice, Češi nejsou Spojené státy. Na tom nic nezměníme.

Zpátky k případu. Viděl jste zápas Slavie v Glasgow?
Ano. A kam to až dospělo, překonalo mé nejčernější představy.

Myslíte si – jako člověk, co Ondřeje Kúdelu zná – že slávistický stoper opravdu urazil Glena Kamaru slovním spojením o opici?
Je to strašně těžké. Když to vezmu z druhé strany, připomenu výrok Bernieho Ecclestonea (někdejšího šéfa formule 1), který řekl, že největšími rasisty jsou černoši. Nechci nikomu sahat do svědomí, je to můj osobní názor, ale někteří hráči se v situaci, kdy jim teče do bot, chovají přesně takto. Využijí možnosti, mají v hlavě nastaveno: „To je rasismus!“

Celá aféra pak nabobtnala, řešila se nejen na ostrovech. Problém měla ve Walesu i reprezentace.
Ani nevíte, jak velký problém to byl. Sami jsme zažili, co se kolem toho děje, jak se to řeší… Fanoušci si to moc nedokážou představit, ale najednou se před zápasem neřešila taktika, ale to, zda se bude klečet, nebo ne. Protože když to neuděláme, tak se hráči ze zemí, kde rasismus velké téma je, ocitnou v absolutním diskomfortu. Musíme myslet na situaci doma, ale také na situaci venku, abychom hráče nevystavili pomstychtivým reakcím.

Totálně bláznivá, schizofrenní situace.
Přesně. Jsou dvě varianty řešení, obě jsou špatné. Tak jsme ukázali na rukáv, kde je logo s nápisem o respektu, následovali nás Poláci…

Doma se to setkalo s pozitivní odezvou, ovšem Gareth Bale měl na Kúdelu spadeno. Velšan ho zranil docela ošklivě.
Tohle mě zaskočilo. Stejně jako hloupé komentáře v televizi Sky, u níž jsme žádali omluvu. To je pro mě deset tisíc kilometrů za hranou. Přijde mi skandální, když se tvrdí, že kdyby hráči ukopli hlavu, je to méně závažné než urážka. Na druhou stranu si pamatuji bývalý režim. Pokud jste ukradli pytel cementu na stavbu paneláku, bylo to rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a byl za to velký trest. Když jste ukradli cement sousedovi, byla to obyčejná krádež. Ale ono to pokračuje i teď. Člověk, který schvaloval útoky na mešitu na Novém Zélandu, dostal tvrdší trest než nelegální migrant přeběhnuvší z Německa, který v Čechách znásilnil dívku.

Kamara vyfasoval za napadení Kúdely trest, ale ten se vztahuje jen na klubové soutěže. Na rozdíl od českého fotbalisty může na Euru nastoupit. Není to nefér?
Nemůžu odpovědět, to bych se vměšoval do něčeho, co mi nepřísluší. Až budu fotbalový fanoušek, můžu říct, jak to vnímám.

Pojďme k veselejším věcem. Jak si podle vás Češi povedou na evropském šampionátu?
Jsem velký optimista. Doufám, že by nám reprezentace mohla udělat radost. Rozhodně je na co se těšit.

Pojedete s národním týmem do Skotska, i kdybyste ve volbách neuspěl?
Myslím, že ano. Doufám. Vždyť jde o třešničku na dortu. Pokud tam nebudu jako funkcionář, tak jako člověk, který se stará o partnery českého fotbalu.