Všechno začalo poté, co současná keňská reprezentantka v roce 2021 úspěšně absolvovala univerzitu v Oklahomě. Jejím snem bylo stát se profesionální fotbalistkou a chtěla se dostat do Evropy.

Jenže tam neměla skoro žádné kontakty, a tak začala shánět agenta, který by jí cestu na jiný kontinent zprostředkoval. Dala se dohromady s Dmitrijem Marholenkou, který fotbalistce tvrdil, že má dobré kontakty a mohl by jí pomoci sehnat klub.

„Zněl upřímně, a když jsem zkontrolovala jeho instagram, viděla jsem, že má spoustu příspěvků s hráči,“ ověřila si raději Marjolen. „Řekl mi, že o mě má zájem FC Minsk. V té době jsem nevěděla nic o Bělorusku, moc jsem toho nevěděla ani o ruské invazi na Ukrajinu,“ pokračuje ve vyprávění pro web hráčské organizace FIFPro.

Podívala se na pár videí a usoudila, že Minsk bude dobrým klubem na začátek profesionální kariéry. V březnu 2022 jej tak posílila.

Přijali ji dobře, ale velmi brzy přišly první trhliny ve vztahu s běloruskou kopanou. Klub původně slíbil Marjolen zajistit ubytování, ale po příjezdu jí oznámil, že má ekonomické problémy kvůli válce.

Polovina padla na nájem

„Řekli mi, že musím zaplatit nájem a být na pokoji se spoluhráčkou z Nigérie. To nebyl problém, ale na konci měsíce jsem dostala jen část mzdy,“ popsala. Místo 5500 ruských rublů jí bylo vyplaceno 1300. A z toho polovina hned padla na nájem.

Další měsíc to bylo podobné. „Moje parťačka a já jsme měly málo peněz. Trápily jsme se, nemohly jsme z našich platů vyjít, ale nějak jsme to dokázaly. Po tréninku klub zajistil oběd, takže nám stačilo koupit si večeři. Ale nic víc jsme si dovolit nemohly,“ pokračuje pětadvacetiletá hráčka.

„V květnu jsem dostala mzdu za březen, ale dál platili málo. Po třech měsících jsem podala stížnost Komoře pro řešení sporů FIFA. A v létě jsem se přestěhovala do Prahy,“ popisuje svůj konec v Bělorusku a přestup do Slavie.

Jenže tím problémy ani zdaleka neskončily. „Když jsem opouštěla Bělorusko, dala jsem svou bankovní kartu agentovi,“ říká. Mimo Bělorusko by totiž ke svým penězům kvůli mezinárodním sankcím neměla přístup. „Slíbil, že mi pošle peníze, pokud klub zaplatí.“

V říjnu pak Minsk vyplatil peníze, které fotbalistce dlužil. „Agent mě informoval obrázkem mého účtu se slovy, že peníze jsou tady,“ vzpomíná.

Dohodli se, že si může odečíst provizi a že jí zbytek peněz pošle. „Údajně zkoušel různá řešení, ale nakonec tvrdil, že to nešlo, protože jiné lidé nespolupracovali,“ kroutí hlavou.

Za čtyři měsíce jen měsíční plat

„Jednou mi poslal tisíc dolarů. Řekl, že pošle víc, ale nikdy to neudělal, pořád se jen vymlouval. Měla jsem s ním hodně trpělivosti,“ mrzí ji chování jejího agenta.

„Před pěti měsíci jsem ho přestala kontaktovat. Stresovalo mě to, byla jsem frustrovaná, cítila jsem se využitá. Hrála jsem v Bělorusku čtyři měsíce a dostala jsem zhruba jeden měsíční plat. Pracovala jsem, abych naplnila kapsy někoho jiného,“ uvědomuje si.

| Video: Youtube

Dodnes čeká na zbývající částku ve výši 4200 dolarů, tedy zhruba sto tisíc korun. Špatná zkušenost ale poznamenala její vztahy s lidmi. „Dělá mi problém důvěřovat jiným agentům. Když jsem podepisovala smlouvu, čekala jsem, že spolu budeme řešit moji kariéru a plány do budoucna. Ale mluvili jsme jen o penězích, které mi dluží,“ posteskla si útočnice.

Ve Slavii je ale podle svých slov velmi spokojená. „Miluji to tady. Město je krásné. V této sezoně jsem dala 23 gólů, znovu se snažíme získat double. Mým vrcholem byly dva góly během devíti minut proti Kluži v předkole Ligy mistrů,“ pochvaluje si.

Na závěr se ale přece jen ještě vrátí ke svým zážitkům z nedávné doby. „Moje rada ostatním hráčům je, aby byli opatrní a slepě nedůvěřovali ostatním.“