Brulík: Mládežnický fotbal je na tom v mezinárodním srovnání lépe než hokej

„Slovácku samozřejmě budu držet palce, aby historickou sezonu dotáhlo do úspěšného konce. I když trenér Martin Svědík ani hráči nechtějí o pohárech mluvit, nebudeme si nic nalhávat. Všichni cítíme, že mají obrovskou šanci dostat se do Evropy, což je obrovská vizitka pro klub z tak malého města,“ oceňuje výkony a výsledky celku z Uherského Hradiště Brulík, jenž je švagrem obchodního manažera Slovácka Aleše Zlínského.

Ve středu začalo EURO hráčů do 21 let. Má český tým šanci na úspěch?
Evropský šampionát do jednadvaceti let určitě budu poctivě sledovat nejen z profesních, ale také z osobních důvodů. V českém výběru totiž máme svého klienta, záložníka Dominika Janoška z Plzně, který nyní hostuje ve Zlíně. Jinak složení a nominaci hráčů do reprezentačního týmu na rozdíl od některých jiných kritiků naprosto rozumím. Trenér Karel Krejčí neměl příliš na vybranou. Ve chvíli, kdy se v neděli večer potkáte na hotelu, v pondělí odlétáte do Slovinska a už ve středu hrajete první zápas, není žádný prostor zapracovávat do sestavy žádné nové hráče, které jste na minulých srazech neměli možnost vidět. Navíc skutečně nebyla žádná možnost kvůli covidu uspořádat přípravný kemp nebo odehrát za posledního půl roku jakýkoli přípravný zápas, takže těžko trenérovi něco vyčítat. 

To byl váš nápad poslat Janoška na hostování do Zlína?
S klienty samozřejmě vše konzultujeme. Tady se ale musím přiznat, že Zlín byl trošku můj nápad, který pak úspěšně dotáhli kolega Radim König se Zdeňkem Grygerou. Dominikovi angažmá v Mladé Boleslavi nevyšlo úplně podle jeho představ. Určitě měl hrát líp, na druhé straně se Boleslav celý minulý rok nacházela ve složité situaci. Z klubu odešla spousta hráčů, fotbalisté se neustále točili. O Dominika byl v zimě zájem i v jiných českých klubech. Viktorku, které stále patří, ale něco stál. Plzeňští mu stále věří, mají s ním nějaké plány, takže nebylo reálné, aby šel před Eurem někam na přestup nebo na hostování s opcí. Nakonec jsme se dohodli se Zdeňkem Grygerou a panem Páníkem. Je vidět, že zlínské angažmá jde Dominikovi obrovsky k duhu. Jsme tomu moc rádi.

Jak vzpomínáte na působení ve Zlíně, kde jste se ve 24 letech stal prezidentem klubu? 
To už je dávná historie. Nyní asi není možné, aby se něco podobného stalo. (úsměv) Odpověď na tuto otázku by vydala na útlou knížku, opravdu je na co vzpomínat. Tehdy byla doba trošku divoká. Ve Zlíně jsme tehdy s kolegy provozovali velké zábavní centrum, kam chodili také lidé z fotbalového klubu. Snažili jsme se jim pomáhat i finančně. To bylo v roce 1992. Když se pak rozhodlo o rozdělení Československa, přišel za námi předseda Pavel Kopl s tím, že už nemá sílu dál pokračovat. Tehdy byla velká šance postoupit do ligy. Po rozpadu federace šlo nahoru hned šest týmů a Zlín byl po podzimu snad třetí nebo čtvrtý. V zimě jsme slíbili, že začneme klubu ještě více pomáhat a z mladého janka se za dva měsíce stal prezident ligového klubu. Dnes by něco podobného vůbec nešlo.

Navázal na Muchu i Lasotu. Jiráček zlínskou misi splnil, shoduje se stará garda

Jak dlouho jste ševcům šéfoval?
Předsedou klubu jsem se stal v únoru 1993. V létě se nám po dlouhých 22 letech podařilo postoupit do nejvyšší soutěže. Tehdy trénoval Petr Uličný. Byl to moc krásný rok. Třeba na remízu se Spartou 1:1 přišlo více než dvanáct tisíc diváků. V lize jsme se pak s přehledem udrželi, když jsme skončili desátí. Po sezoně pak přišel trenér Jozef Adamec, který už bohužel není mezi námi. Já už byl u toho ale jenom půl roku. Klub se díky velké společnosti Svit podařilo finančně stabilizovat. Firma začala dávat do fotbalu čím dál víc peněz a já začal cítit od některých lidí tlak, aby se šéfem klubu stal někdo ze Svitu. Já jsem toto rozhodnutí respektoval. Sám jsem se chtěl ve svém životě a původní profesní kariéře posunovat dál. Nikdy jsem nechtěl být fotbalový funkcionář, naopak jsem dál chtěl podnikat. Chvíli jsem ještě pomáhal novému předsedovi panu Stokláskovi, pak jsem se kvůli práci na Vysočině přestěhoval do Brna. 

Co říkáte na to, že Zlín se vydal cestou angažování zahraničních hráčů? 
Je zvláštní a velmi zajímavé, že když to srovnáme se Slováckem či Olomoucí, ke kterým má Zlín kilometrově nejblíž, tak každý klub jde úplně jinou cestou. Je těžké ale říct, která je ta správná. Momentálně má nejlepší výsledky Slovácko, Zlín ale předtím hrál Evropskou ligu, dobře prodal Poznara, Železníka, Jugase, Hájka nebo Beauguela. Spíš mám pocit, že Zlín se na zahraniční cestu vrátil. Jednu dobu sázel spíše na české hráče, nyní zase spoléhá i na fotbalisty odjinud. Majitel Červenka s manažerem Grygerou i ředitelem Gojšem ale vědí, co dělají. Díky Dominiku Janoškovi sleduji zápasy Zlína poctivě a vidím, že v mužstvu jsou někteří zajímaví hráči. Líbí se mi třeba Conde či Dramé. Ale abych to shrnul, nejde říct, která cesta je ta nejsprávnější. Každá má svoje plusy i minusy.

V minulosti jste působil coby funkcionář také v Olomouci. Je rozdíl dělat fotbal ve Zlíně nebo na Hané? 
Do Olomouce jsem šel prvně kvůli podnikání. Rozjížděl jsem tam McDonald’s. Pánové Gajda s Kubíčkem mě znali se Zlína. V Sigmě to byly krásné roky. Na Hané se hrály evropské poháry. Pak se začaly dít pro mě zvláštní věci. Těžce jsem nesl, jak se můj obdivovaný a skvělý klub chová po návratu ze zahraničí k hráčům, jako jsou Látal nebo Hapal. Jelikož jsem se s tím nedokázal ztotožnit, po pěti letech jsem se rozhodl odejít. I přesto mám na Sigmu nádherné vzpomínky. V Olomouci i nadále podnikám, zastupujeme také některé její hráče. Ať už Romana Hubníka, Radka Látala mladšího nebo Ondru Hapala, což je pro nás docela vyznamenání. Radek Látal i Pavel Hapal sami fotbalu rozumí, hodně v něm dokázali a stále dokazují, přesto nám byli ochotní své kluky svěřit. S kolegou Radimem Königem, což je jejich bývalý spoluhráč, si toho hodně vážíme.

Překvapuje vás, že se Sigmě nedaří navázat na dřívější úspěchy?
Za mě má Olomouc větší potenciál než dlouhodobě předvádí. Zázemím a i díky neustále velmi kvalitní výchově mladých hráčů by Sigma v budoucnu měla v lize atakovat vyšší pozice, zase hrát o poháry. Nyní se ale v Olomouci rozjely některé věci, které by mohly přispět k tomu, aby Sigma byla ještě stabilizovanější a silnější. Na chodu klubu se začínají podílet některé silné osobnosti vedené mladým právníkem Jakubem Benešem za aktivní podpory Davida Rozehnala, Pavla Hapala a dalších. Očekávám, že Sigma půjde nahoru. 

Kdy se z podnikatele a fotbalového funkcionáře stal hráčský agent? 
To vyplynulo právě z působení v Sigmě. Když se v Olomouci otevřel první McDonald’s, všichni chodili ke mně na kávu. Byly to většinou legendy jako Tomáš Ujfaluši, Radek Kováč, Josef Mucha, Martin Kotůlek, Karel Rada, Standa Vlček nebo Radim Kučera. Všechno to byli výborní hráči, spousta z nich ve fotbale působí dál ve velice úspěšných rolích. Díky nim jsem přirozenou cestou získával spoustu informací. Věděl jsem, co se v týmu i kabině děje, což některým lidem ve vedení klubu vadilo. Přišlo jim, že jsem jako trojský kůň. Mně přitom přišlo správné, když víme, jak kluci přemýšlí, co je trápí. Po mém odchodu z vedení Sigmy mě napadlo, že to, co mi někteří lidé vytýkali, bych v nějaké jiné fotbalové činnosti mohl naopak využít jako svoji přednost. Takže jsem zůstal blízko hráčům a stal se jejich manažerem. Zavolal jsem Viktorovi Kolářovi ze Sport Investu, jestli bych nemohl s nimi zkusit spolupracovat. Po půl roce se mi ozval a nabídl mi spolupráci s ním a jeho kolegou Pavlem Zíkou. Asi deset let jsem s nimi fungoval. 

Lasota slaví padesátku. V Itálii jsem hrál nejméně a vydělával nejvíc, přiznává

Jak moc pandemie koronaviru ovlivňuje současný přestupový trh? Je vidět, že kluby šetří? 
Pandemie obrovsky ovlivňuje celý náš život. Jelikož jsem se vždy věnoval kromě fotbalu i jinému byznysu, získal jsem trošku větší rozhled a nevnímám vše pouze optikou fotbalového míče či zeleného trávníku. Z fotbalového úhlu pohledu je pro mě ale na prvním místě fakt, že pandemie zásadně ovlivňuje kariéry mladých a talentovaných kluků, kteří třeba v šestnácti letech ztratili minimálně rok. Kvůli nim a jejich rodinám mě současná situace hrozně mrzí. Je mi líto, jak dlouho toto covidové období trvá. Samozřejmě, že nikdo asi nemá prvotní cíl vychovat ze syna hráče Realu Madrid nebo Manchesteru United. Ideální je, když mladého kluka baví trénování s kamarády a nad ničím zbytečně nespekuluje. Postupně přichází žákovská či dorostenecká liga a pak třeba už i motivace dostat se do ligy, reprezentace či do zahraničí. Nyní se ale všechno zničehonic zastavilo, pro kluky je to těžké. Mohou ztratit motivaci. Pro nikoho nebude jednoduché se do toho zase zpátky dostat. Je to obrovský zásah pro sportovce i celé rodiny, které se svými ratolestmi každý týden prožívaly zápasy, úspěchy i nezdary. Starší hráči to naopak tak nepocítí, angažmá mají, mohou hrát i normálně v týmu trénovat.

Nikdy se ale nemusí dostat do lepšího klubu, když na ně bude mít peníze?
Samozřejmě, že aktuální situace zásadně ovlivňuje také „velké“ přestupy. Je pravda, že některé kluby ze západních fotbalových soutěží by před rokem nebo dvěma nabídly za české fotbalisty i miliony Euro. Nejde teď samozřejmě o top hráče jako je Souček či Schick, mám na mysli spíš lepší hráče z české ligy. Pro tuto skupinu hráčů je nyní šance uplatnit se v zahraničí mnohem složitější. Vždyť dneska i skvěle řízené německé kluby počítají každé euro. Většina evropských klubů se k vlastnímu rozpočtu chová seriózně. Neví, co je čeká a tak jsou maximálně obezřetné. Navíc přišly o příjem ze vstupného, z prodeje dresů, prázdné jsou další položky, což bude velký zásah a určitě to půjde na přestupech poznat. Třeba zimní přestupy v Bundeslize bych spočítal na prstech jedné ruky, ani Bayern nikoho nekoupil. To samé platí o Realu Madrid, Barceloně. I tyto velké kluby jsou najednou velmi opatrné. Na to doplácí i další mančafty a celý trh, protože peníze z transferů se pak logicky přelévají i do menších klubů. Opravdu to nebude legrace.

Je pravda, že spolupracujete také s Adolfem Šádkem, novým majitelem Plzně? 
S Viktorií Plzeň jsme dlouholetí obchodní partneři. Naše cestovní kancelář za posledních sedm let zajistila klubu 28 zahraničních výjezdů po celé Evropě. Byli jsme na Realu Madrid i jinde. Staráme se jak o hráče,tak i média, hosty nebo sponzory. S panem Šádkem se vídávám poměrně často i kvůli fotbalovým tématům, protože v Plzni naše agentura zastupuje či zastupovala hráče jako Hubník, Janošek nebo Kalvach, což je v současné době její klíčový hráč. Máme tam však i jiné mladší hráče. Samozřejmě za ty roky vnímám, co všechno v Plzni dokázali. A i když jsou leckomu trnem v oku, já tvrdím, že jim úspěchy nejen v lize, ale hlavně v evropských pohárech nikdy nikdo nesebere a že to je v našich podmínkách v podstatě malý zázrak. Na něm se samozřejmě podílel i dosavadní majitel pan Paclík. Kvůli zdravotním a rodinným problémům musel klub předat a logicky to padlo na pana Šádka, jehož cílem ale dle mého názoru rozhodně nikdy nebylo klub přímo vlastnit. I když mu nyní moc nezávidím, tak jemu i jeho spolupracovníkům držím palce, aby Plzeň udrželi na evropské fotbalové mapě. Se svým zázemím pro mládež, nádherným stadionem a zejména spoustou nasbíraných zkušeností by byla velká škoda, kdyby klub přestal hrát důležitou roli v českém fotbale či kdyby měl snad mít dokonce nějaké existenční starosti.

Velkou vazbu máte na Slovácko, odkud pocházíte nejen vy, ale i většina rodiny. Co říkáte na letošní jízdu Svědíkova týmu? 
Kdyby mi před sezonou někdo řekl, že Slovácko bude třetí nebo čtvrté, tak bych mu nevěřil. Tým jsem si dovedl představit do osmého místa, takže jsou pro mě výsledky i hra příjemným překvapením. Jelikož zastupujeme i některé hráče Slovácka, situaci v klubu poměrně dobře znám. Slovácku samozřejmě budu držet palce, aby historickou sezonu dotáhlo do úspěšného konce. I když trenér Martin Svědík ani hráči nechtějí o pohárech mluvit, nebudeme si nic nalhávat. Všichni cítíme, že má obrovskou šanci dostat se do Evropy, což je mimořádná vizitka pro klub z tak malého města. Je vidět, že ta práce za to stojí. Mám tam i kamarády Michala Kadlece, Milana Petrželu. Známe se fakt dobře, fandím jim, ale zejména díky covidu s kluky teď nejsem moc v kontaktu ani se nevídáme.

Čím to je, že se Slovácku tak daří?
Je vidět, že mužstvo je fyzicky velmi dobře připravené, konsolidované. Kluci jsou dlouho pospolu, mají zažitý systém hry. Kromě skvělé práce Martina Svědíka jde také o činnost celého realizačního týmu. Něco tam přinesl Josef Mucha, zásluhu má i Luboš Přibyl, kondiční trenér Mikšíček a další. Hlavní je, že se jim podařilo přesvědčit hráče o tom, že mohou být ještě lepší a atakovat nejvyšší příčky. Všichni jsou na sebe nároční, zlepšují se, což je velice důležité.

Může být třeba o hráče Slovácka větší zájem? 
Trenér Svědík sází spíše na zkušenější hráče, takže z logiky věci vyplývá, že moc hráčů ze základní sestavy na prodej nemají. Skvělou sezonu ale prožívají třeba Marek Havlík s Lukášem Sadílkem. Oba by si zasloužili v kariéře posunout. Neumím posoudit, zda by se prosadili ve Spartě, Slavii nebo Plzni. To všechno by ukázal až čas. Protože když přijdete do většího klubu, tak jste pod mnohem větším tlakem a neustále musíte potvrzovat, že na to máte. Ale další výzvu si oba hráči nepochybně zaslouží. Dobře hraje i Honza Kliment, kterému Slovácko výrazně pomohlo. Po zdravotních peripetiích se dal zdravotně do kupy a teď to klubu vrací. Jsou tam i další kluci, třeba Kohút, který má ale ještě čas. A věříme, že poslední slovo ještě neřekli ani naši klienti Filip Kubala s Kubou Rezkem.

Co vlastně říkáte úrovni české ligy? 
Za mě je to velmi náročná soutěž. Důrazná, tvrdá, soubojová. Na druhé straně v belgické lize sleduji Vaška Jemelku, kterého rovněž zastupujeme, a musím říct, že obrovský rozdíl je v rychlosti a technice. Individuální dovednosti hráčů jsou jasně ve prospěch belgické ligy. Není náhoda, že z ní odcházejí hráči do špičkových lig a že belgická reprezentace je jednou z nejlepších na světě. Na druhé straně naši ligu bych v žádném případě nepodceňoval, opravdu je obrovsky náročná.

Nemrava vzpomíná na Anglii. Ve West Hamu se potkal s kapitánem Ricem

Což dokazuje úspěšné tažení Slavie v Evropské lize …
Slavia je odskočená, úplně jinde než zbytek ligy, což potvrzuje i fakt, že už 36 zápasů neprohrála. Ale zase jí ligové zápasy dokáží připravit na utkání v Evropské lize, to je fakt. U většiny českých hráčů mi schází větší rychlost a lepší technická dovednost. To je něco, na čem je potřeba neustále pracovat. I když jim aktuálně ubližují i terény. Nechci je nějak omlouvat, ale když vidím některá hřiště, tak se nedivím, že fotbalisté na nich vypadají leckdy hrozně. Pokud vám balon kvůli díře v trávníku skočí na koleno, s tím by nic nezmohl ani Ronaldo. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale české týmy nemohou hrát celou zimu. V našich klimatických podmínkách to prostě není možné. Stačí se podívat na hrací plochy Jablonce, Bohemky nebo Teplic. Tam si hráči nejsou schopní čtyřikrát po sobě přihrát. Je to vůči nim nefér. Ani kluby za to nemohou, přírodě prostě neporučíš. 

Český fotbal jste poznal z více stran. Jaký je jeho současný stav? 
Když se dívám na možné kandidáty na předsedu FAČR, tak to není vůbec špatné. Mluví se o jménech Poborský, Šmicer nebo Fousek. Z tohoto pohledu strach o český fotbal nemám. Každý ví, co první dva jmenovaní coby hráči dokázali. Umí jazyky, mají kontakty. Působili či v případě Karla Poborského dodnes působí také ve strukturách FAČR. Petr Fousek je zase klasický fotbalový diplomat. Dlouhé roky dělal na svazu, v posledních letech pracuje pro UEFA. Ví, jak to chodí. Samozřejmě také vnímám některé věci, které se nyní dějí. Jediné, za co bych se chtěl přimluvit je, abychom se víc soustředili na budoucnost, než abychom neustále něco vytahovali a lidi nálepkovali. Velká většina lidí v českém fotbale působí dlouhé roky, a jak se říká, ať hodí kamenem, kdo je úplně bez viny a nikdy při svém fotbalovém působení nezažil úplně košer věc. Před námi jsou hlavně obrovské výzvy spojené s mládeží. Kluci nemohli rok hrát fotbal. Nyní je fakt klíčové, abychom jim pomohli. Mám pocit, že díky akademiím bylo v minulých letech celkem dobře našlápnuto. Mládežnický fotbal v Česku dokáže se světem držet krok, rozhodně je na tom v mezinárodním srovnání lépe než mládežnický hokej. Ve dvacítkách porážíme Angličany, Holanďany, v devatenáctkách jsme se dvakrát za sebou dostali na finálový turnaj EURO. Kvalita hráčů tady je. Jde jenom o to, aby se v tom po restartu a rozvolnění pokračovalo. Aby současná generace byla co nejméně poznamenaná více než rokem nečinnosti.