Mladoboleslavský klub získává mladé hráče do akademie prostřednictvím třístupňového programu. Pomocí akcí ve školkách přivede do akademie ty vůbec nejmenší děti z Mladé Boleslavi a nejbližšího okolí, které okolo dvanácti let doplní hráči z větší vzdálenosti. „Rozhodující doplňování se pak snažíme dělat v patnácti šestnácti letech, když kluci přechází ze základní školy na střední. Tam se snažíme udělat největší doplnění a pak je dotáhnout co nejdál,“ vysvětluje Malura.

Díky tomuto systému má aktuálně mladoboleslavský klub ve své akademii okolo tří stovek dětí. „Máme tu hromadu talentovaných kluků. Lukáš Mašek je ještě dorostenec, další v áčku je Matyáš Vojta, i když to není úplně náš odchovanec. Napříč kategoriemi máme v každém ročníku čtyři pět kluků, kteří do budoucna budou zajímaví a v boleslavském fotbale nebo i v zahraničí můžou hodně znamenat. Důležité je samozřejmě, aby tvrdě pracovali a šli si za tím. To bývá problém,“ říká šéftrenér akademie.

Právě s těmi největšími talenty, jako jsou Mašek nebo Vojta, se v Boleslavi snaží co nejintenzivněji pracovat. Dobře si totiž uvědomují, že nemůžou konkurovat největším klubům, jako je Sparta a Slavia, kde je hráčská konkurence ještě mnohem větší.

„Výsledková kvalita v ročnících třeba vždycky nebyla, protože je tu víc kluků, kteří v budoucnu neplánují hrát velký fotbal. V tom se lišíme od velkých akademií, jako má Sparta a Slavia. My to takhle postavené mít nemůžeme. Naopak se nám stává, že nám tam ti nejšikovnější kluci odchází,“ popisuje Malura.

„Přes to všechno tu ale vždycky byl nějaký zajímavý hráč v každém ročníku. To platí dodnes. Snažíme se ze všech sil, abychom těmhle klukům vytvořili maximální servis, aby tady byli spokojení a jejich výkonnost maximálně rostla. Mají tu jistotu většího herního vytížení a toho, že se jim budou všichni trenéři věnovat maximálně individuálně,“ dodává.

Přesto je podle něj v současnosti daleko větší problém najít velký talent než v minulosti. „Kdysi byla kluků, kteří hráli fotbal, opravdu hromada. Každý se angažoval v nějakém sportu, teď v tom má ale obrovský dluh zejména stát. Co se týče jak masového sportování na školách, tak podmínek na hřištích, je podpora státu minimální. Na generacích dětí je to čím dál tím víc znát,“ mrzí Maluru.

Dalším problémem je pak častá neochota menších klubů vzdát se svých mladých hvězd. „Někdy je to lepší, někdy horší. Je to klub od klubu, s některými se domlouvá snadno, s jinými hůř. Někteří pořád ještě nepochopili základní princip pyramidy. Mnohdy je to tak, že se v tom klukům snaží trochu bránit a udržet je co nejdéle,“ nezastírá boleslavský šéftrenér.

„Pro hráče je ale důležité, aby ve správný čas přešel do většího oddílu. Jak tréninkovou kvalitou, tak podmínkami se pak zlepšuje. V tom taky zůstáváme hrozně moc za zeměmi, jako je Belgie nebo Rakousko, kde se malé kluby snaží ze všech sil, aby jejich hráči do akademií odcházeli. Sami je nabízejí, protože vědí, že pro klub to i do budoucna může být finančně zajímavé,“ zakončuje Malura.