V žákovských kategoriích hrál doma za Ústí nad Labem a za Teplice. V patnácti letech se upsal Vasil Kušej mládežnické akademii v té době druholigového Dynama Drážďany. V roce 2020 ale přišel mírný úpadek kariéry a následovala hostování v Innsbrucku a také v Ústí nad Labem, po němž následoval přesun do druholigového Prostějova.

Odtud si hbitého ofenzivního štírka vytáhla prvoligová Mladá Boleslav, kde Kušej restartoval svou kariéru závratnou rychlostí. Po nedávné účasti na EURU jednadvacetiletých nyní přichází další milník – povolávací rozkaz do českého áčka, které čekají klíčové boje v kvalifikaci v Polsku a proti Moldavsku.

Hráč z FK Mladá Boleslav se v nominaci národního týmu objevuje po dvou letech. „V roce 2021 byl nominován na zápasy proti Estonsku, Belgii a Walesu Tomáš Malínský,“ loví v klubovém archivu informace o reprezentantech manažer komunikace boleslavského FK Jiří Koros. Ten zároveň odráží veškeré žádosti novinářů o rozhovory se samotným fotbalistou. „Snažíme se jej uchránit od tlaku, který je kolem něj aktuálně velký,“ dodává Koros.

Vrací se tak trochu také k událostem, které kolem Kušeje vzbudili vzruch na začátku podzimu, kdy se hovořilo už o jeho téměř upečeném přesunu do nizozemského Utrechtu. Z toho nakonec sešlo, ale Kušej sám přiznal, že jeho koncentraci na zápasy to ovlivnilo. „Poslední dny byly jeden velký zmatek a kolotoč jednání. Co platilo v jednu chvíli, bylo za okamžik jinak. A upřímně to byl stres, jaký jsem ještě nepoznal,“ napsal tehdy sám hráč na svůj instagramový profil.

Nakonec zůstal minimálně pro podzimní část sezony v Mladé Boleslavi. A úchvatnými výkony si zde řekl o nominaci do reprezentace.

Hráči FK Mladá Boleslav v nominaci národního týmu České republiky (v závorce soupeři)

2021 – Tomáš Malínský (Estonsko, Belgie, Wales)
2020 – Šimon Gabriel a Lukáš Budínský (Skotsko) a David Douděra (reprezentační kemp)
2017 – Tomáš Přikryl a Petr Mareš (Belgie, Norsko)
2016 – Jakub Rada (Skotsko, Švédsko, Arménie, Severní Irsko) a Petr Mareš (Německé, Ázerbájdžán)
2015 – Jiří Skalák (Kazachstán, Lotyšsko) a Ondřej Zahustel (Srbsko a Polsko)

Na Kušejovy začátky pak zavzpomínali také trenéři, kteří jej vedli v severočeské mládeži Jakub Pintrava a Zdeněk Bechyně. „Poprvé jsme se potkali na turnaji ve Zlíně a už tam bylo vidět, že to je specifický hráč. Já jsem v tu dobu trénoval v Teplicích, kam za mnou následně Vasil přestoupil do mladších žáků,“ líčí dnes 36letý kouč Jakub Pintrava, který začal s trénováním už v 17 letech, kdy musel kvůli zranění ukončit hráčskou kariéru. I proto mohl Kušejovi jako v tu dobu stále mladý, ale už celkem zkušený trenér, věnovat i individuální jednotky. Pintrava poté sice přesídlil do nedalekého Ústí nad Labem, talentovaný útočník byl ale se spoluprací natolik spokojený, že ho po dvou letech v dresu sklářů následoval zpět do krajského města.

„On byl vždycky hrozně cílevědomý chtěl na sobě pracovat a šel si za svým snem, i když mu hodně lidí nevěřilo. V tom byl výjimečný. Od začátku byl skvěle rychlostně i silově vybavený, ale v úplných začátcích naší spolupráce neudělal třeba deset panenek po sobě,“ culí se Pintrava při dnes těžko uvěřitelné zkušenosti. „Doháněl to ale drillem navíc, díky němuž dělal velké pokroky.“

S tím souhlasí i další zkušený kouč, který dohlíží na výchovu mladých talentů v Ústí, a sice Zdeněk Bechyně. „Od začátku bylo jasné, že má talent a ve svém ročníku je nadstandardní. Jako snad pokaždé v takových případech i jeho ale dostala takhle daleko dřina, kterou si přidával jako bonus. Toho si pak všimli i v Drážďanech, kde patřil rovněž mezi tahouny,“ popisuje dnešní místopředseda mládežnického úseku v FK Ústí mimo jiné štaci v mládežnické Bundeslize, kam odešel Kušej v patnácti letech.

DOPLATIL NA EURO

Právě v Dynamu ale nakonec začaly trable, po nichž už mnozí nevěřili, že obrovský talent ještě zvládne restartovat svou kariéru. Tormachine, tedy stroj na góly, z Telnice, vísky v Krušných horách kousek nad Ústím, se v Německu uvedl impozantně. Hned v první sezóně za tým do 17 let nasázel 25 branek (v 18 zápasech), o rok později přidal dalších 14. Sedl mu i ročník 2018/2019, kdy se v Bundeslize U19 prosadil dvanáctkrát.

Logicky mu tak neunikla nominace na ME do 19 let, kde v červenci 2019 vstřelil jedinou českou branku na šampionátu proti Irům (1:2), paradoxně jeho vlastní um a povolávací rozkaz k Lvíčatům byl ale nakonec kamenem úrazu. Kvůli turnaji v Arménii nestihl kompletní přípravu s áčkem Drážďan, které ho proto odeslaly na hostování do Wackeru, hrajícího rakouskou ligu.

„Pak přišel covid a jeho vzestup se zasekl. Pomohl mu až návrat do Ústí o rok později,“ přibližuje Bechyně prvního důležitého trenéra na seniorské úrovni. Armu totiž v tu dobu převzal Jiří Jarošík, který Kušejovi věřil a dával mu také potřebnou minutáž. Když pak v létě 2021, po půlroční anabázi ve slovinském Celje, přešel do Prostějova, zamířil na Moravu i 21letý štírek, byť zapsal za za 1 786 minut jen 2 góly a jednu asistenci a také Ústí hodně stálo o jeho setrvání. Kouč David Jarolím ale, na rozdíl od Jarošíka, nebyl jeho krevní skupina.

Tou se ukázal až Pavel Hoftych, který si ho letos v lednu vytáhl do prvoligové Mladé Boleslavi. Právě v ní, i díky důvěře dvou osudových trenérů, kteří v něm nepřestali vidět velký potenciál, znovu rozkvetl. „Chtěla ho i Ostrava a Olomouc, naštěstí si zvolil Boleslav," uvádí Bechyně další moment, kdy osud Kušejovi přál.

V létě pomohl asistencí ke skalpu Němců na EURO do 21 let, v letošní sezóně pak nastřádal v nejvyšší soutěži pět branek a čtyři nahrávky v jedenácti zápasech. To už pod vedením Marka Kuliče, jenž krom kormidla po ústeckém rodákovi Hoftychovi převzal i jeho důvěru v nevybroušený diamant, o který stáli v létě i v nizozemském Utrechtu.

Nyní může Kušej svou formu a kdysi nesmírně obdivovaný talent ukázat i v důležitých kvalifikačních soubojích českého národního týmu, jenž kolísá na hraně postupu na evropský šampionát. „Po zveřejnění nominace jsem byl neskutečně pyšný a šťastný. Máme výborné vztahy nejen s ním, ale i s jeho rodinou, strávili jsme spolu spoustu času na hřišti i mimo něj," dodává na závěr Pintrava, jehož poslední věty pak mluví za vše. „Fotbal je v tomhle strašně těžký. Vasil si to vydřel, ale důležité bylo, že měl také štěstí na trenéry, kteří mu nepřestali věřit."