Jak sám říká, je to pro něj velká premiéra. „Doposud jsem byl vždycky jen hráč. Nikdy jsem nebyl funkcionářem, a díky tomu také nejsem spjatý s žádným klubem. Možná mi to mohlo pomoct při volbách,“ přemítá.

Jak se vůbec dostal ke hnutí, které se od loňského podzimu snaží o očištění dobrého jména fotbalu? Coby aktivní hráč měl přehled, co se ve fotbale děje, a otevřeně přiznává, že ho to štvalo. Proto se sám přihlásil vedení F-evoluce. „Přes Ondru Lípu jsem se dostal k Ondrovi Knoblochovi. Propojili jsme se někdy v listopadu, a ještě s Honzou Javůrkem jsme začali obvolávat lidi u nás na okrese, kteří by se chtěli přidat ke změnám,“ popisuje spolupráci s funkcionáři z Mnichova Hradiště a boleslavského Sportingu.

Fotbalová evoluce nakonec uspěla. Ve volbách, které se konaly 20. března, získala post předsedy okresního fotbalového svazu, který obsadil Tomáš Ježek. Milan Karásek byl jedním ze zvolených kandidátů do výkonného výboru. V prvním kole mu to ještě o jeden hlas uteklo, ve druhém kole už však uspěl.

„Překvapilo mě, že v prvním kole voleb mi chyběl jen jeden hlas. Ve druhém kole jsem ty hlasy obhájil a dostal se tam,“ okomentoval průběh voleb a dodal, že do výboru chtěl jít proto, že chce pomoct dát fotbal zase dohromady.

Na okrese tedy F-evoluce oslavila triumf, ještě však z jejího pohledu není hotovo. Další metou bude krajský fotbalový svaz. I tam to ale má hnutí dobře rozehrané. „Teď to půjde na kraj, kde se to dává dohromady. Malé vítězství je, že Miroslav Liba už nechce kandidovat,“ neskrývá Karásek spokojenost.

Jeho úkolem v novém vedení okresního fotbalu bude dohlížet na mládež. „Rozhodili jsme si, kdo bude mít co na starosti, a já mám komisi mládeže. Se mnou tam bude dalších třeba osm lidí, kteří se budou starat o jednotlivé segmenty. Budeme na tom pracovat, dělat školení a tak podobně,“ popisuje svou roli.

Kromě toho ale zůstává i u aktivního hraní. Během své kariéry slavil nespočet postupů – byl u tažení Benátek z A třídy až do třetí ligy, v dresu Horek a Kosmonos zase postoupil z krajských soutěží až do divize. Od léta nastupuje v okrese za Kropáčovu Vrutici, a i když stihl jen osm zápasů, nové působiště si pochvaluje – hřiště prochází rekonstrukcí a dařilo se i výsledkově.

„Celkem se nám daří, pohybujeme se vepředu. Měli jsme i trochu štěstí, ale máme dost bodů. Je škoda, že se to přerušilo, měli jsme to docela dobře rozehrané, asi jsem to ani nečekal,“ ohlíží se za podzimem.

K týmovým výsledkům pomohl dvěma brankami, trefil se v prvním kole proti Mukařovu a v šestém proti benátecké rezervě. Přitom má na hřišti jiné úkoly. „Dřív jsem nejvíc hrával na stoperu, ve Vrutici jsem uprostřed zálohy, ale hraju spíš defenzivně,“ charakterizuje svou pozici na place.

Stejně jako ostatní amatérští sportovci je ale teď dlouho mimo zápasové i tréninkové rytmy. A není to pro něj příjemné. „Je znát, že jsem z toho vypadl. Určitě to ale není jen u mě. Každý den očekávám, co bude nebo nebude. Pohybu ale nevěnuju tolik jako dřív, žádná příprava nějak neprobíhá. Jsem docela časově vytížený, nemám čas ani chuť. Rozhodně to není tak, že bych si čtyřikrát týdně šel zaběhat,“ líčí upřímně.

Stejně otevřeně kritizuje i poslední dění ohledně případného (ne)rozvolňování amatérského sportu: „To podtrhuje ten Kocourkov, který tady máme. I když původně oznámili, že to otevřou až pro těch dvacet lidí, byl jsem pesimistický. Byl to zmatek, do toho ještě výměna ministra… Mluvil jsem s pár lidmi, kteří mi říkali, jak vymýšleli tréninkové plány a aktivovali mládež, a hned druhý den to museli zase zrušit.“

„Na rovinu si ale myslím, že kdo chce, tak se stejně schází, nebo i ten fotbal si třeba zahraje. Jen se prostě skrývá, aby nebyl tolik na očích, to asi víme všichni,“ krčí rameny.