V roce 2014 se Petr Plintovič vracel coby čerstvý třicátník do Čejetic do známého prostředí, neboť právě tady odehrál svá dorostenecká léta. Po konci v mládežu si zahrál například ve Sportingu, v Kosmonosech, nebo v Řepově. Už se zdálo, že po svém návratu v dresu Čechie svou kariéru devětatřicetiletý kanonýr dohraje.

Před dvěma týdny se ale objevil nečekaně před koncem přestupního termínu v týmu rivala z okresního přeboru z Bělé pod Bezdězem. „Dovolím si tvrdit, že Čejetice mají aktuálně v podobě dua Truksa – Jaroš nejlepší útok v okresním přeboru. A já jsem byl najednou útočníkem číslo tři,“ říká ke svému přesunu civilním povoláním sportovní redaktor Televize Nova. A jedním dechem dodává: „Na druhou stranu se ale necítím ještě tak starý, abych naskakoval jenom na dvacet minut do rozjetého zápasu. Na stole jsem měl dvě nabídky, a nakonec jsme se domluvili s Bělou na hostování do konce podzimu.“ Nové angažmá si pochvaluje, jelikož v něm odehrál v obou zápasech plný počet minut.

První zápas proti Sportingu se ještě dohrává u zeleného stolu, ten druhý byl pro Plintoviče hned pořádně pikantní – Bělá v něm totiž hostovala v Čejeticích. „Před zápasem a při příjezdu do areálu to byl hodně divný pocit. Člověk deset let chodí do domácí kabiny a najednou musí jít do té pro hosty. Na hřišti to ale ze mě spadlo, to už jsem naplno bojoval za Bělou!“

A bojoval srdnatě. Svému bývalému klubu vstřelil dokonce dva góly. Na body to ale nestačilo, Čejetice se radovaly z výhry 5:3. Těžil ze znalosti domácích obránců obávaný kanonýr, nebo naopak beci Čejetic měli výhodu při bránění jeho výpadů? „Bylo to tak padesát na padesát. Navzájem se známe opravdu dobře. I když podle výsledku nakonec byli úspěšnější oni,“ dodává.

Kromě fotbalu se teď baví ještě další novou kratochvílí. Těsně před čtyřicítkou začal hrát multisportovně nadaný plejer, který léta táhl gólově také futsalisty Malibu, závodně florbal za béčko Mladé Boleslavi. „Z florbalového prostředí Boleslavi mám spoustu kamarádů. A Petr Novotný s bratry Bouškovými se letos rozhodli založit B tým. V něm jsou vysloužilí hráči, několik bývalých dorostenců a oslovili i mě a několik lidí mimo florbal. Tak jsem ještě ve čtyřiceti začal s novým sportem,“ směje se vytáhlý útočník.

S hraním florbalu měl samozřejmě už nějaké dílčí zkušenosti: „V minulosti jsme si chodili s klukama amatérsky zahrát do tělocvičny. Tam jsem docela vynikal. Ale na hřišti s těmito hráči jsem tím slabším článkem. Jak říkám: fyzička dobrá, ale ruce levý.“

Ruce ale úplně levé nemá. V nedávné době se zúčastnil se svými spolupracovníky také několika šipkařských klání, během covidu také odehrál jako zástupce Novy jeden televizní zápas proti vítězi soutěže z řad diváků. „Šipky jdou teď bohužel z časových důvodů stranou. Doma mám sice terč, občas si zahážu, ale času tomu moc teď nevěnuji.“

Ve florbale ale jeho nový tým odstartoval parádně: „Hráli jsme zatím čtyři zápasy a všechny jsme vyhráli. Tak snad nám to půjde i dál.“