S čím půjdete do voleb? V čem byste chtěl fotbal na Mladoboleslavsku posunout?

„Nejde jen o mě, ale o celý tým lidí a klubů, kteří podporují vize Fevoluce. Předně musím říci, že do voleb nejdeme s konfrontační rétorikou. Respektuji lidi, kteří dodnes vedli okresní fotbal a ve svém volném čase se pro něj snažili pracovat. S mnohými se znám osobně a myslím, že spolu vycházíme bez problémů. Ale je to asi jako při zápase nebo v dlouhodobé soutěži. I když hrajete bez velkých chyb, tak to stále nestačí na vítězství nebo na posun tabulkou nahoru. V ten moment trenér vystřídá, funkcionáři klubu seženou nové hráče s cílem okysličit sestavu, dát hře nové myšlení a směr a budou věřit v lepší tah na branku. A to se děje právě nyní v době konání valných hromad nejen u nás v Boleslavi, ale v celé republice. My bychom chtěli klubům ukázat, jak se dá zlepšit nynější stav zejména v komunikaci mezi kluby a OFS, ve větší transparentnosti nejen finanční, ale i rozhodovací. Chtěli bychom více zapojit kluby do řízení okresního fotbalu, a co je asi nejdůležitější, zlepšit práci s mládeží. Prostě aby OFS MB fungoval jako servisní organizace pro všechny kluby okresu nejen co se týká zápasů, ale např. i v dotační pomoci, administrativní pomoci, popř. právní pomoci. Pak už bude jenom na klubech, resp. jejich zástupcích na valné hromadě, kterou cestou budou chtít jít.“

Co můžete sám za sebe mladoboleslavskému OFS nabídnout?

„Skoro 20 let jsem byl ve vedení klubu, kde jsme měli družstva od přípravek přes žáky a dorostence až po dva týmy dospělých – takže hodně dětí, rodičů, hráčů, hodně trenérů, a co člověk, to jiný názor. Myslím si, že se mně a kolegům ve výboru dařilo dělat taková rozhodnutí, která byla výhodná pro všechny strany, a to si myslím, že v klubu jsme byli pod neustálým tlakem a případná chyba se ukázala hned. Na druhou stranu, člověk se po tolika letech dostane do určitého stereotypu a ten tah na branku již nemá. Proto jsem před dvěma lety přenechal místo v klubu jiným a vidím, že jsem udělal dobře. Takže je to i o tom včas předat místo jiným. Myslím si, že dokážu pracovat s každým, dokážu naslouchat jiným názorům a věnovat práci pro fotbal hodně volného času. Toto jsem si vyzkoušel, když jsem ještě hrál a při tom zároveň trénoval mládež, později i dospělý tým a zároveň funkcionařil.“

Co říkáte na současný stav mládeže na okrese?

„Bohužel se zde odráží neuspokojivý stav, dětem se moc nechce sportovat. Zejména fotbal má tu nevýhodu, že na hřišti občas prší, fouká vítr nebo je moc velká zima. Tyto aspekty odhání děti z venkovních hřišť do hal nebo k jiným, „pohodlnějším“ sportům. V horším případě dochází k velké „úmrtnosti“ mezi žákovským a dorosteneckým věkem. V okrese máme jedinou soutěž dorostu, a to jenom se sedmi družstvy, z nichž tři týmy jsou sdružené. V žákovské kategorii je to o něco lepší. Je zde 14 týmů, ale s pěti sdruženými družstvy. V mladších žácích a přípravkách je to ještě ucházející. Kde jsou ty doby, kdy se hrál okresní přebor a okresní soutěž po 14 týmech jak v žákách, tak i v dorostu… Jak z toho ven? Myslím si, že musíme k mládeži přivést ty nejlepší, kvalifikované trenéry. Vím, že je to těžké a že trenéry v mnoha případech dělají rodiče malých hráčů. My musíme najít cestu, jak malé a mladé hráče zaujmout. Musíme najít další formy soutěží, např. 3+0 pro přípravky, i ve vyšších kategoriích hrát jinak než na velké hřiště. Mělo by docházet k neustálému vzdělávání trenérů, využít okresního GTM trenéra, létající tým trenérů, využívat zkušeností FKMB z trénování mládeže apod.“

Jak hodnotíte rozhodčí v našem okrese (jejich počet a výkony, případně i práci disciplinárky)?

„Stav rozhodčích na našem okrese je mimo jiné dán i povinností klubů mít „na soupisce“ minimálně jednoho rozhodčího. To třeba některé okresy nemají. Ale je otázka, zda je to tak správně. Na okrese máme 44 klubů a, pokud se nemýlím, máme 44 okresních rozhodčí. Na zápasy jsou nominováni v některých případech i okresní rozhodčí pískající vyšší soutěže, zejména krajské. Co jsem měl možnost sledovat některá utkání okresního přeboru či III.třídy, tak si myslím, že úroveň soutěží odpovídala i úrovni rozhodování zápasů. Co vím, tak v poslední době nedocházelo k nějakým excesům a disciplinárka nemusela řešit závažná provinění. Ale vždy se dá něco zlepšit. Rád bych, aby se zvyšovala kvalita okresních rozhodčích mj. v jejich větším vytěžování ve složitějších zápasech, aby byl intenzivnější nábor mladých rozhodčí a jejich mentoring od zkušenějších kolegů. Jednou z cest může být i hodnocení rozhodčích nejen od delegátů, ale přímo od klubů, např. s denním odstupem. Výš by měli postupovat opravdu objektivně ti nejlepší. Samozřejmostí jsou semináře rozhodčích a jejich proškolování jak v teoretických znalostech, tak ve fyzických testech. Pro lepší souznění při zápasech si myslím, že by něco podobného mohlo probíhat i pro hráče či funkcionáře klubů v podobě přednášek z pravidel fotbalu.“

Co byste udělal jako první věc v případě, že byste byl zvolen?

„To vychází z toho, co jsem říkal výše. Nechtěli bychom obracet všechno naruby. Chtěli bychom navázat na to dobré. Bude důležité dát dohromady odborné komise, které by měly začít co nejdříve pracovat. Možná to vyzní špatně, ale nynější covidová doba je nakloněna tomu, aby se tyto komise ujaly své práce a měly čas se „rozkoukat“. Asi nejdůležitější ale je dát dohromady komisi mládeže, udělat krátkodobé a dlouhodobé vize a rozjet či přebudovat okresní výběry, které by měly být motivací každého hráče okresu. Každý člen VV OFS by měl mít v gesci jedno zaměření, za které by zodpovídal a dělal mu správný servis.“

Máte představu o tom, s kým byste chtěl ve vedení OFS spolupracovat?

„Tato představa je dána naší kandidátkou. Ale jak jsem už uvedl, nemám problém spolupracovat s každým, kdo bude ctít principy společné práce s cílem naplňovat stanovené vize.“

Znáte se s druhým kandidátem? Jak jej hodnotíte?

„Ano, s panem Vlkem se známe. Známe se jak z fotbalových hřišť, kdy nám rozhodoval nějaké zápasy, tak i z funkcionářské roviny. Jednou mě např. požádal, abych vedl jako předsedající valnou hromadu okresu, a neměl jsem s tím problém. Myslím si, že se vzájemně respektujeme a nechováme vůči sobě zášť. Když jsem se spolu před pár dny setkali, tak jsem mu řekl, že kandiduji kvůli fotbalu a nikoli z osobních důvodů.“

Byl jste v kontaktu s kluby na okrese? Dělal jste nějakou „předvolební kampaň“?

„Pokud to stav dovolil, tak se celý tým podporující vize Fevoluce a kandidující do OFS s některými zástupci klubů sešel. Někdy došlo pouze na osobní setkání. Vyjádřili jsme naši představu a klubům představili i naši kandidátku. Vyslechli jsme i názory klubů. V některých případech máme další podněty, co by kluby chtěly. Dále komunikujeme převážně přes mailové zprávy a chystáme i on-line setkání.“

Podporujete současné vedení Středočeského krajského fotbalového svazu a volil byste v pozici předsedy OFS Miroslava Libu?

„Pan Liba je ve funkci dvě volební období. Já jako předseda MSK jsem na žádost členů MSK vždy volil protikandidáta na dvou volebních VH SKFS. Na třetí VH SKFS jsme se již nedostali. Osobně jsem se s panem Libou sešel několikrát na Strahově, kdy jsem byl v pozici předsedy klubu nebo předsedy Odvolací a revizní komise SKFS. Coby předseda ORK SKFS jsem měl možnost účastnit se výkonných výborů za pana předsedy Hadraby, jehož byl pan Liba členem. Byl jsem účasten jednání klubů, kde se zmanipulovaně volily kluby na VH SKFS. Každý určitě zaregistroval jeho odposlechy v Horníkově aféře „Ivánku, kamaráde“ a v poslední řadě ho každý zná jako údajně korunního prince pana Berbra. A jsou i další nevyjasněné věci ohledně pana Liby včetně jeho firmy CBFS s.r.o., v níž je jediným vlastníkem bez jakékoli kontroly. Ve výkonném výboru SKFS je člen, který je vyšetřován z odkloňování financí, které mu byly poskytnuty formou dotací, tedy peněz nás všech, na pořádání celostátních žákovských turnajů. Takže za mě rozhodné ne! Důležité ale je, aby všechny kluby okresu daly jasný mandát pěti zástupcům VV OFS MB, koho chtějí v čele našeho kraje.“

Co říkáte na kauzu okolo Romana Berbra a jeho vlivu na český fotbal?

„To je velký průšvih. Jenomže to byla časovaná bomba. Afér, které byly na FAČRu a o kterých víme, je nespočítaně. Namátkou manipulace s dotacemi, tresty za poškozování jména fotbalu, dezinfekce klubů apod. Liknavostí klubů v dobách minulých jsme dopustili, aby všechny důležité posty v amatérském fotbalu, od ČFL po okresy, obsadili lidé jemu loajální a ve všem ho podporující. Viz. jeho slova o tom, že VH umí udělat. To znamenalo někomu něco slíbit za oddanost. A tak si vybudoval silnou podporu a celkovou poslušnost. Bohužel, kdo měl jiný názor, ten to šíleně odnesl. Těžko jsem pak vysvětloval synovi, že to bohužel tak ve fotbale chodí. Nejhorší je, že se vědělo, že pan Berbr prakticky řídí celý fotbal, a často i za pomyslnou čarou, a nikdo nic nedělal. A právě pan Berbr asi nejvíc poškodil „dobré“ jméno fotbalu, které nyní bude hodně těžké očistit. To očištění musí jít odspodu, abychom nejenom sponzorům, obcím a dalším ukázali to pomyslné světlo na konci tunelu. Nejdůležitější bude to ukázat rodičům, že má cenu znovu své dítě dát na fotbal a být v komunitě fotbalistů, kteří hlavně na malých obcích tvoří veškerou společenskou zábavu. Proto by si měli všichni zástupci okresních klubů uvědomit, jakou sílu ke změně v sobě mají. Mohou změnit nejen fotbal na okrese, v kraji, ale i ten profesionální, protože předseda OFS volí i předsedu a členy VV FAČR.“

Jak se ohlížíte za svou kariérou fotbalového funkcionáře? Je něco, na co jste pyšný? A naopak něco, co si zpětně vyčítáte, co jste třeba mohl udělat jinak?

„Funkcionáře jsem začal dělat poměrně brzo, ještě za aktivní fotbalové kariéry. Tehdy v roce 1999 bylo MSK na dně fotbalově i funkcionářsky. A-tým se zachraňoval v 1.B třídě a mládež hrála okresní a krajské soutěže. Vše jsem se začal učit od počátku a tehdy jsme táhli MSK prakticky ve dvou ještě s Ludvou Hegedüšem. Postupně jsme začali oživovat mládež, ale byl to běh na dlouhou trať. Postupem času jsme to dotáhli do krajského přeboru žáků i dorostu, tzn. museli jsme mít dvě družstva v každé kategorii. Měli jsme dobré trenéry mládeže, a dokonce dorost jednu chvíli bojoval o prvenství v krajském přeboru. Práce s mládeží se následně projevila i v dospělém fotbale v MSK. A-týmu se podařilo dvakrát postoupit do krajského přeboru. B-tým, který byl složen vyloženě z mladých hráčů a téměř stoprocentně z odchovanců MSK, postoupil dokonce z okresu do 1.B třídy. A to souvisí i s tím, co si vyčítám dodnes. Neodhadli jsme své možnosti a podlehli jsme tlaku hráčů přihlásit krajskou soutěž. Skončilo to tak, že jsme po prvním jarním kole odstoupili.“