„Vyloženě si to tady užívám, hraju čistě pro radost,“ říká o fotbalovém pralese. Na druhou stranu se ale obává, jaké dopady bude mít na amatérský sport koronavirus.

Zavzpomínáte občas na to, co jste ve fotbale zažil?

Jojo, určitě si na to člověk občas vzpomene. Když takhle sedím s klukama a ptají se, co a jak, tak si ty hezké chvilky ve fotbale připomenu.

Které angažmá bylo podle vás nejlepší, kde jste si fotbal nejvíc užíval?

Nejvíc jsem si asi užíval svoje ligové začátky v Hradci, kde jsem sbíral první starty v lize. I dál moje kariéra šla dobře. Na Boleslav vzpomínám hezky, i na Karvinou, na všechna svá angažmá.

Co berete jako vrchol své kariéry?

Jako vrchol asi beru Evropskou ligu proti Lyonu na jejich hezkém stadionu, když jsem hrál za Boleslav. Když jsem byl malý a koukal jsem na Ligu mistrů, byly tam i záběry z jejich stadionu. No, a nakonec jsem si tam taky zahrál. To beru jako svůj největší úspěch.

Je vám jen 32 let, neříkáte si, že jste ještě mohl hrát ve vrcholových soutěžích?

Někdy na to myšlenka je. Převážně jsem ale končil kvůli tomu, že jsem měl malou dceru a byl jsem daleko od rodiny, už to bylo takové moc složité. Nelituju toho, že jsem skončil už v těch 30 letech. Teď se můžu věnovat hlavně rodině a práci. Přesun do Německa byl motivovaný právě tou rodinou. Dcera měla akorát jít do první třídy, tak jsem šel do Německa. Bydlel jsem doma a těch 40 kilometrů jsem tam dojížděl, to bylo v pohodě.

Jaké to bylo v Neugersdorfu?

Kdybych to měl nějak srovnat, tak výkonnostně bych to řadil do druhé poloviny druhé české ligy. Hráli jsme třeba přáteláky s Varnsdorfem a poráželi jsme je. Docela mě to i překvapilo, mělo to docela vysokou úroveň. Skončil jsem tam minulý březen kvůli koronaviru, protože se tam nemohlo jezdit. Byli jsme tři měsíce doma, a pak se to ve mně nějak zlomilo, že už to ukončím i tam a budu se fotbalu věnovat už jen rekreačně.

A proč právě Bezno?

Bezno u mě vyhrálo tím, že tady bydlím. (smích) Už když jsem přestupoval do Boleslavi v roce 2014, tak jsme si tady našli baráček. Už tehdy jsem se seznámil s hráči a s vedením, říkal jsem, že jednou tady budu hrát. Byli jsme domluvení, že až skončím s vrcholovým fotbalem, tak budu chodit s klukama tady. Nakonec jsem je začal i trénovat, což mě taky baví.

Překvapilo vás na „pralesním fotbale“ něco?

Hlavně mě překvapil zápal kluků. Na tréninky nás chodívalo dost, i některé ty zápasy měly docela dobrou úroveň, třeba s Předměřicemi nebo proti Ledcům. Kluci jsou do toho fakt zapálení, dělají to pro radost. To je ten hlavní rozdíl mezi vrcholovým a amatérským sportem.

Jaké to je pro vás osobně, hrát okresní soutěž?

Je to samozřejmě jiné v rychlosti a ve všem ostatním. Ale můžu říct, že mě to baví. Navíc jsem k tomu přitáhl i bráchu. Je to jiné i v tom, že si fotbal vyloženě užívám, mám z něj velkou radost.

Ve vrcholové kariéře jste byl defenzivním hráčem, jak to máte teď? Na podzim jste dal pár gólů…

V lize to bylo přeci jen víc zodpovědné, hrál jsem spíš defenzivnější pozice. Ale už v dorostu v Liberci mě to táhlo dopředu. Teď hraju takového podhrota, víc útočím, nějaké góly tam padly. Jsem za to rád, že klukům můžu pomoct. Chceme to dostat výš, aby v Bezně nebyla jen třetí třída.

Jak si užíváte, že jste v jednom týmu s bratrem?

Užívám si to, jasně že ano. Brácha nikdy vrcholový fotbal pořádně nehrál, ale vždycky si se mnou chtěl zahrát. Když jsem mu říkal v létě, že půjdu do Bezna, tak se hned ptal, jestli by bylo místo i pro něj. Domluvili jsme se s předsedou, že ho vezme z Frýdlantu k nám. Je taky rád, že si se mnou může zahrát.

Probíhá mezi vámi i nějaké to hecování? Michael dal na podzim o gól víc…

Určitě, hecování bylo už před začátkem sezony – o to, kdo dá víc gólů za půlku sezony. Ještě máme před sebou z podzimu tři neodehraná kola, tak uvidíme, jestli se to dohraje nebo ne.

Jak snášíte to, že už půl roku jste bez fotbalu?

Určitě to není dobře. Obávám se, aby to nemělo nějaký vliv na amatérský sport obecně. Když ti kluci půl roku nehrají, nic pořádně nedělají a nemůžou trénovat, tak se bojím, že se na to dost z nich vykašle. Budou ubývat lidi. Takového dopadu se bojím, aby ten amatérský sport mohl vůbec dál fungovat.

Jak to vypadá u vás v Bezně, máte nějaké tréninkové plány?

Řešíme to nějak individuálně a tak podobně. Člověk se v tomhle věku musí nějak udržovat. A jak říkám, kdyby kluci pořád jen seděli doma, asi by je to nebavilo a bůh ví, jak by to dopadlo…

Co to trénování do budoucna, umíte si představit, že byste u toho výhledově zůstal?

To si určitě dokážu představit. Když jsem končil, tak jsem říkal, že bych jednou chtěl trénovat děti. Nakonec to dopadlo tak, že v Bezně trénuju dospělé… Chtěl bych tady pomoct i víc v rámci klubu, aby se to trochu zvedlo. Myslím, že teď to díky předsedovi jde nahoru, tak uvidíme, jak to půjde dál.

Myslíte, že byste tedy mohl Beznu svými zkušenostmi pomoci i v tomhle směru?

Nějaké poznatky z fotbalu mám, tak věřím, že ano. Klukům si myslím, že něco dát můžu, ať už z pozice trenéra, hráče, aby viděli určité návyky z fotbalu. Myslím, že nějakým dílem pomoct můžu.

Dočkají se fotbalisté z Mladoboleslavska restartu soutěží nebo přijde předčasný konec?
Restart amatérského fotbalu? Názory na okrese se různí