„Nikdy jsem se neoženil. Říkají o mně, že jsem se oženil s fotbalem,“ vypráví zkušený rozhodčí, který se k píšťalce dostal vcelku zajímavým způsobem. Sám se kopané nikdy nevěnoval, protože v mládí klub v jeho rodném Kamenném Zboží teprve vznikal. Mládežnické kategorie, které se otevíraly postupně, vždycky těsně přerostl. A tým ale podporoval srdnatě, chodil na každý domácí zápas a i díky tomu se nakonec stal arbitrem.

Rozhodlo o tom jedno z utkání. Domácí tým tehdy přišel o vedení v úplném závěru, když rozhodčí, který zápas hodně natahoval, odpískal penaltu. Naštvaný domácí hráč ho trefil hozeným míčem a pro inzultaci se celé utkání kontumovalo.

„Druhý den přijel funkcionář Novák, zastavil se u mě a povídá: ‚tady máš průkaz, vlep si tam fotografii, přihlásil jsem tě na rozhodčího. Viděl jsi to o víkendu, to už se nedá.‘“ vzpomíná Karlík, který od té doby píská už čtyřiačtyřicátým rokem.

Lukáš Mück se v divizních Horkách příliš dlouho neohřál, skončil po třech kolech.
Tři zápasy a dost. Trenér Mück v Horkách nečekaně rychle skončil

Sám ale zažil inzultaci na svoji osobu jen jedinkrát. Stalo se tak v roce 1985 v Jíkvi. „Hrály tam tehdy Žitovlice a stav byl 1:2. Domácí hráč neunesl, že jsem po strkanici vyhodil oba dva. Sice to vyprovokoval host, ale on mu to vrátil, takže šli oba. Host to vzal normálně, domácí ne a pokusil se mi jednu ubalit. Já jsem uhnul, ale trefil píšťalku a celého mě s ní odřel. Fyzické násilí tam bylo, takže jsem to ukončil. Dostal stopku na půl roku,“ vzpomíná Karlík, pro kterého je právě Jíkev bohatá na zajímavé zážitky.

„Od té doby je pro mě Jíkev prokletá. Jednou jsem se kvůli fotbalu dostal až k civilnímu soudu jako svědek a zase to byla Jíkev,“ vypráví Karlík.

Milan Hnilička se rozpovídal o stavu mládežnického hokeje i o blížícím se mistrovství světa.
Hnilička o mládeži i MS: Úspěch by byl fajn, společnost se potřebuje radovat

Ten tehdy v zápase se Stratovem po druhé žluté kartě vyloučil domácího hráče, který odešel do kabiny asi deset minut před koncem zápasu. Převlékl se do civilu, hostům ale následně bránil ve vstupu do kabiny. „Domácí hráči se do nich pustili a byla z toho ohromná bitka, do které se zapletli i diváci. Jeden člověk skončil i v nemocnici a jeho sok byl souzen pro ublížení na zdraví,“ popisuje Karlík.

„U soudu bylo vtipné, že tam byl předvolaný i ten vyloučený hráč, který vlezl do té kabiny. U soudu ale najednou chodil nějaký pán a divil se, proč tam je. Na jeho registraci tehdy totiž hrál někdo úplně jiný,“ směje se zkušený rozhodčí, který má historek na rozdávání.

„Jednou jsme odehráli i utkání, které se vůbec nekonalo. V Křečhoři se hrály zápasy Poháru zemědělských novin, do kterého se hlásily různé kolektivy. Mezi zápasy najednou začalo strašně pršet. Ze hřiště tekly proudy vody, ochladilo se a byli jsme úplně promočení. Hráči za námi tedy přišli s nápadem, že to neodehrajeme, protože stejně postupují všichni. Jeden tým nabídl druhému remízu 0:0. Tak jsme napsali zápis, všichni to podepsali a byli nadšení. I já byl nadšený, byli bychom totálně promočení,“ zakončuje Karlík s úsměvem.