Otázka, kdo vás přivedl k fotbalu, je nejspíš předem zodpovězená, že?
K fotbalu mě dostal táta, který celý život hraje, takže hned, co jsem začal trochu chodit, už jsem to mydlil s míčem. Začal jsem u nás v Ovčárech, odkud se vyšvihl Standa Klobása až do první ligy.

Kterými kluby jste pak prošel?
Dále jsem byl v Kostelci nad Labem, Slavoji Stará Boleslav, FK Brandýs-Boleslav, pak jsem zamířil do Meteoru Praha, kde jsme postoupili do celostátní dorostenecké ligy, kterou jsem si zahrál a dostal i čichnout k dospělému fotbalu v ČFL. V Chlapech jsem zamířil do Admiry Praha, FK Příbram, SK Zápy až nakonec jsem zakotvil v SK Benátky nad Jizerou, kde jsem nejvíce spokojený.

S čím především?
Jsem spojený skoro se vším – od fungování klubu celkově, přes super spoluhráče až po skvělé fanoušky, co nás podporují. Máme tu nadstandardní podmínky.

Na podzim jste díky sérii šesti gólů v šesti zápasech po sobě končil na osmi trefách. Co říkáte na tuto bilanci?
Série to byla hezká, jen škoda, že netrvala ještě déle. Mrzí mě některé neproměněné šance, gólů mohlo být víc. Něco podobného jsem měl i minulou sezonu, kde mám i své maximum patnácti branek. Sám cítím, že mám ještě rezervy. Stále mám co zlepšovat, abych se dostal na hranici maxima.

Kolik gólů za sezonu si pod tím představit?
Chtěl bych někdy pokořit hranici třiceti branek, prostě mít minimálně gól na zápas.

Hrál jste vždy v útoku?
Do nějakých čtrnácti jsem hrál obránce, pak jsem převážně hrál hroťáka, nebo občas z kraje zálohy. Vždycky mě bavilo dávat góly. Dokonce jsem takový blázen, že si píšu i fotbalový deník.

Na kterou sezonu zatím vzpomínáte nejvíc?
Rád vzpomínám na postupovou sezonu v dorostu na Meteoru, kde se mi povedlo dát sedmadvacet branek.

V divizi, kde je to podobně jako v ČFL hodně o soubojích, asi uplatňujete své fyzické dispozice – výšku a sílu, že?
Divize a ČFL jsou hodně o soubojích, zvlášť na menších hřištích to tam bývá válka, ale nějak to nevnímám, vždy se snažím dát do toho všechno, abychom vyhráli.

Máte v týmu někoho, s kým se vám na hřišti nejlépe spolupracuje?
Bylo by nefér jmenovat jednoho. Jsme jeden tým, který je úžasný a chce být úspěšný. Jsme jak spoluhráči, tak i kamarádi, což si myslím, že je velmi důležité.

Donedávna jste v Benátkách hrál i s bráchou, než zamířil do Horek. Nechybí vám v mužstvu?
Brácha teď nabírá zkušenosti v dospělém fotbale, takže je důležité, aby měl hlavně herní vytížení a praxi. Přece jen je to brácha, tak mi v kabině trochu chybí a nejen mně. A ne každému se poštěstí zahrát si v týmu s členem rodiny.

V Horkách ho určitě sledujete…
Horky to teď mají těžké, po tom co spadly z divize. Měli tam velké změny v týmu i v průběhu sezony. Myslím si, že pro ně je teď důležité, aby začali sbírat body.

Jste si fotbalově podobní?
Máme úplně odlišné povahy. On je stoper, já hroťák. On United, já Citizens. On Messi, já Ronaldo. (smích)

A jste spíš rivalové, nebo se podporujete?
Spíš se podporujeme, ale furt tam je bratrská rivalita.

Zpět do Benátek. Zmínil jste, že máte skvělou partu. Scházíte se třeba i mimo hřiště? S kým třeba nejlépe vycházíte?
Partu máme opravdu skvělou. Líbil se mi fotbalový ples nebo soustředění, ať už v Harrachově, nebo na Lipně. Když skončí sezona, jdeme si zahrát nějaký turnájek. Zase bych mohl jmenovat skoro všechny. Ono není jednoduché se mnou vycházet. (smích)

Jak si sedl tým s trenérem Staňkem, který přišel před sezonou?
Myslím si, že si všechno sedlo skvěle. Každý trenér má svoji vizi na to, aby mužstvo fungovalo, a nám se to daří. Přišli Děda, Komár a Koky, kteří perfektně zapadli.

Jak jste celkově spokojení s podzimem, po kterém ztrácíte ze třetího místa čtyři body na béčko Liberce a jeden na Hlinsko?
Podzim hodnotíme pozitivně, i když to mohlo být lepší.

Co by šlo ještě zlepšit?
Někdy stačí dvě čtyři minuty se nekoncentrovat a zkomplikujeme si celý zápas, ať už neproměněnou šancí, kdy to můžeme zlomit v náš prospěch, nebo prohraným soubojem vzadu, a to nás stojí body. Musíme se soustředit celých devadesát minut, dokud není pískaný konec.

Asi škoda hlavně porážky od Liberce, že?
Tohle byl za mě jediný zápas, kde jsme nebyli lepším týmem. Spíš mě mrzí remízové ztráty s Dobrovicí, Bydžovem, Turnovem a hlavně ve Vysokém mýtě. Je to škoda.

Máte za cíl postup do ČFL, nebo berete divizi jako ideální soutěž?
Cíle máme vždy hrát co nejvýš. A jestli je divize ideální, není otázka na mě.

A vy osobně byste si chtěl zahrát výš? ČFL už jste okusil v Zápech…
Osobně bych chtěl s Benátkami postoupit do ČFL a ještě něco předvést. Je dobré mít cíle, protože vás posunují vpřed. V Zápech jsem nedostal tolik prostoru, kolik bych si představoval. Zato v Benátkách mám důvěru, za kterou jsem vděčný.

Jako jeden z mála týmů máte pravidelně i podporu kotelníků, a to nejen na domácích zápasech. Vnímáte to při zápasech?
Za mě to je paráda, že máme tak skvělé fanoušky, kteří nás tolik podporují. Jak říkám, jsme jeden tým. A když máme společný úspěch, tak si to společně užijeme. Vyzdvihl bych zápas s Chrudimí B, velmi těžký zápas, který jsme s klukama zvládli. Navíc se mi povedlo vstřelit dva góly. Při oslavě druhého jsem si to náramně užil před naším neuvěřitelným kotlem. Kdo nezažil, nepochopí. Proto je fotbal tak krásná hra.

Co jiného děláte kromě fotbalu?
Zaměstnaný jsem v rakouské dřevařské firmě JafHolz. Celkově se zajímám o další sporty hokej, futsal, ping pong, nebo šipky. Nejvíce si odpočinu u chytání ryb. Na jiné myšlenky člověk přijde i u práce na domě, který předělávám. Přítelkyně je ze mě na mrtvici, protože jsem tvrdohlavý býk, co neumí prohrávat ani v kámen, nůžky, papír. (smích) Má můj obdiv, že to se mnou vůbec vydrží. Uvidíme, co nám život naplánuje…


Načítám tabulku ...