Kliknutím zvětšíte
Fotbal k Dobříši neodmyslitelně patří. Má zde velkou tradici a platí to i po druhé nucené přestávce. „To, že se nehrálo, se samozřejmě projevilo na výkonnosti napříč kategoriemi. Fyzická zdatnost šla z logiky věci nějakým způsobem dolů, ale jinak se prakticky vůbec nic nezměnilo. Žádný úbytek hráčů, spíše naopak. Musím říct, že po tom covidu je to nadšení některých dětí, u kterých jsme se báli, že skončí, je momentálně opravdu velké. A to nás těší,“ cení si Martina Liška s tím, že klub aktuálně okolo 230 až 240 aktivních členů, z toto 170 členů je ve věku do jednadvaceti let.
Navíc A-tým válí už řadu let v divizi (i když v posledních dvou sezonách mu pomohlo ukončení soutěží odvrátit záchranářské starosti) a drtivá většina dalších kategorií v krajských soutěžích. „A to v našem klubu nemáme placené hráče a všechno co se areálu týká si prakticky děláme svépomocí,“ podotýká.
Na první pohled vypadá všechno růžově, to je, ale jen sportovní stránka věci. Problém je jinde. A sice v rozpočtu. Konkrétně jde o naplnění jeho celkové potřebné výše, která činí 2,1 milionu korun ročně.
„Jako příspěvková organizace jsme závislí na půlročních členských příspěvcích. Dále jsou to finance od sponzorů a z dotačních řízení. V tomto směru žádáme na vše, co se dá, ale ne vždy jsme úspěšní. Především jsme tak závislí na grantu města Dobříše, ten je pro nás stěžejní,“ popisuje finanční zdroje předseda Martin Hemr.
Právě tady je kámen úrazu. „Bohužel, město nás nyní nepodpořilo a zcela zásadně nám zkrátilo dotaci. V tu chvíli se dostáváme do problému,“ přiznává. „Nevím, jak to mám chápat, možná fotbal není v Dobříši žádoucí, ačkoliv máme jednu z největších členských základen. Všechno tomu napovídá, protože jinak si tento krok nedovedu absolutně vysvětlit,“ kroutí hlavou.
Pro představu přidal i konkrétní čísla. „Areál nás vyjde ročně na sedm set tisíc a od města jsme dostali tři sta devadesát tisíc. Přitom tuto částku vezmeme a vrátíme zpět formou údržby jejich majetku. Na sportovní činnost nedostáváme dlouhá léta vůbec nic. V minulých letech jsem dostali dotaci vždy maximálně do výše 700 tisíc, což při údržbě areálu, která se pohybuje v rozmezí 650 – 700 tisíc ročně, je na sportovní činnost klubu nula. O to víc jsme překvapení, že v tomto roce město ani neposkytlo dotaci ve výši pokrytí nákladů na údržbu areálu. A to je zásadní problém. Ať je doba jaká je, musíme se starat o areál, udržovat ho. Jediné, čeho jsme se během doby, co se nehrály soutěže, „zbavili“, byly náklady na dopravu,“ prozrazuje s tím, že klub navíc nemůže žádat o investiční dotace, protože není majitelem areálu – tím je právě dobříšská radnice.
„Za dvanáct let, co jsem ve funkci, tak radnice jen mluví, mluví, mluví, ale nedělá žádné konkrétní kroky ke zlepšení situace. Reálná podpora chybí. Celý ten problém vzniká v tom, že město má spojené fondy kultury a sportu, které činí pouhá tři procenta z rozpočtu. Když si vezmeme, kolik je zde sportovních a zájmových spolků ať už je to fotbal, tenis, volejbal, nohejbal, gymnastika skaut a další, tak mi z toho vychází, že podpora sportu a zájmových činností pro děti na Dobříši je nedostatečná,“ tvrdí. „Ve finále to znamená, že rodiče mladých fotbalistů dotují majetek města, proto jsme vzhledem k tomu všemu byli nuceni je rapidně navýšit příspěvky, což nás samozřejmě netěší. Proč? Odpověď je jednoduchá – město prostě nemá potřebu ani chuť podporovat fotbal Dobříši," má jasno Hemr.
Paradoxem je, že současné vedení města se snažilo a snaží nabádat obyvatele k pohybu. „Nynější krok radnice je o to zásadnější, že veškerá prohlášení o podpoře sportu popírá. Když si vezmu, že nedávno vyšel městský měsíčník, kde jsem se dočetl, jak město podporuje sport, chtělo se mi smát a brečet zároveň. Vždyť bez obětavých lidí, kteří sport nebo zájmové kroužky provozují, by v Dobříši už žádný sport a ostatní zájmová činnost nebyla. Místo toho, aby město zájmovou činnost podpořilo co nejvíce, připadá mi, že minimálně fotbal chtějí zlikvidovat úplně stejně jako hokej, protože pravděpodobně údržba a provoz stojí moc peněz, “ má jasno.
Za příklad v tomto ohledu nabízí dlouholeté téma přilehlého zimního stadionu. „Před lety hokejový stadion zavřeli, jelikož údržba a provoz areálu stál moc peněz a nechali ho chátrat, chátrat, chátrat … Záhy přišel tlak veřejnosti, takže byla snaha ho otevřít, ale co dál? Po těch letech tady nejsou hráči trenéři a tedy ani děti. A pokud se takto vedení města bude chovat ke všem spolkům, tak za chvíli tady nebude nejen hokej, ale ani fotbal, prostě nic,“ obává se společně s Martinem Liškou.
„Když budu mluvit za fotbal, tak za současných podmínek je to dlouhodobě neudržitelné. Nikdo to totiž není schopen platit z vlastní kapsy. Je to na to, abychom odevzdali klíče městu a řekli na shledanou. Ať si s tím disponuje, jak chce. Třeba chová ovce,“ tvrdí dobříšský předseda. „Pokud se přístup města, ale zásadně nezmění, tak na to dříve nebo později doplatíme všichni. Pan místostarosta Tomáš Vokurka nám slíbil nějaké další jednání, tak uvidíme, jak budou probíhat. Ale hledat úspory tam, kde se šetří, jak může, abychom vůbec přežili, není pro klub řešením,“ věří Martin Hemr.
„Navíc s městem řešíme rekonstrukci hřiště s umělým povrchem, které je už po více jak patnácti letech nevyhovující. Co se týká využití sportovišť v areálu MFK, komunikujeme s panem Cibochem (učitel ze 2. ZŠ Dobříš), abychom společně alespoň trochu vyřešili možnost sportování pro základní školy, protože počet současných sportovišť je na počet škol, kterými město disponuje, žalostný. Uvidíme, jak to dopadne,“ dodává.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
