Kliknutím zvětšíte
Na úvod přípravy hned tři góly - to musí být povzbuzení po podzimu, kdy vám to ve třetí lize nepadlo do brány ani jednou…
Je to určitě povzbuzující. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem dal naposledy hattrick. Byla to práce celého týmu, kdy jsme ve druhé půli jasně dominovali a mně se povedlo konečně vstřelit nějaký ten gól, kterých, jak říkáte, v lize moc nemám. Je to škoda, chtěl bych být prospěšný pro tým i v soutěžních utkáních, takže na tom musím ještě zapracovat.
V Neratovicích jste působil v žácích, tak pomohlo třeba i známé prostředí?
Nemyslím si, že to bylo prostředím, i když se ve mně probouzely vzpomínky na mé působení v Neratovicích, ale bylo to spíše celkovou naší hrou ve druhém poločase. Na utkání jsem se těšil a ten den si to tak nějak všechno sedlo, cítil jsem se odpočatý a v dobré náladě.
Jak vlastně na své mládežnické působení v Neratovicích vzpomínáte?
Vzpomínám rád, zažil jsem tam mnoho úspěchů a rád si zavzpomínám na staré časy.
V ročníku jste se tam tehdy potkal i s Tomášem Čvančarou. Co říkáte na to, že to dotáhl až do Sparty a střílí v lize?
S Čváňou jsem hrál dlouhou dobu v Neratovicích, jeho kariéru jsem od té doby sledoval a úspěch mu přeju. Narazili jsme na sebe i v ČFL, když hrál za Jablonec. Nesmíme zapomínat taky na Honzu Šťovíčka, který nyní chytá za A-tým Dukly a je jediný z ročníku 99, který se tam udržel až doteď. S Honzou jsme přestupovali do Dukly společně a jsem rád, že se mu tam daří a vyčkal na svojí příležitost.
První fotbalové krůčky jste udělal v Mělníku, odkud pocházíte. Vybavíte si to a třeba i tehdejší spoluhráče?
Na Mělník si pamatuji velmi málo, byl jsem ještě hodně malý, ale vybavuji si velkou rivalitu s Neratovicemi a naše úspěchy především na halových turnajích. Se spoluhráči z Mělníka nijak zvlášť v kontaktu nejsem a myslím, že jich hodně už fotbal nehraje.
Později vedla vaše cesta na Duklu. Jaké to bylo tam a nebyla šance prosadit se na Julisce i mezi dospělé?
Na Duklu jsem přišel ve dvanácti letech a prošel si všemi kategoriemi až do B-týmu. V tu dobu byla ještě Dukla v první lize, takže konkurence byla obrovská. Ale náš ročník 99 byl velice úspěšný, byli jsme skvělá parta a s klukama z Dukly se pravidelně vídáme doteď. Bohužel konec v Dukle nebyl jednoduchý a mrzelo mě, jak se k našemu ročníku Dukla zachovala, ale chápu, že byla velká konkurence a do ligy je cesta velmi obtížná.
Nyní už několikátou sezonu kroutíte v Zápech, byť ty první narušil covid… Jak zatím hodnotíte tuto svou vlastně první štaci v dospělém fotbale?
Začátky v Zápech byly velmi bouřlivé. Byl jsem na prvním tréninku a hned jsem šel hrát MOL cup proti Libiši. Byl to víceméně první kontakt s dospělým fotbalem a úplně odlišný herní styl, než jsem hrál celý život na Dukle. Fotbal ve třetí lize a obzvlášť v Zápech je velmi fyzický a soubojový. Je kladen velký důraz na osobní souboje a kondici, takže fyzická připravenost je základ. I proto jsem se první půlrok rozkoukával v dospělém fotbale a pak přišel covid, který sice přerušil soutěž, ale dal mi dostatek času, abych na sobě pracoval a mohl být platným členem týmu, až covid skončí. Na Zápech se mi nejvíc líbí skvělá parta fotbalistů a vítězná mentalita klubu. Všichni chceme pořád vyhrávat, hlavně v utkáních, ale i na tréninku, kde nikdo nechce prohrát ani bago či fotbálek. Na hřišti se to potom dokáže velmi vyostřit. Ale jakmile přijdeme do kabiny, tak jsme zase všichni kamarádi a super parta.
Na podzim jste toho příliš neodehrál (celkem jen 261 minut v devíti zápasech). Hrálo roli třeba nějaké zranění, nebo bylo tak těžké se do sestavy dostat?
Naštěstí, a to musím třikrát zaklepat, zranění se mi celý život vyhýbají. Snažím se tomu jít i trochu naproti a dbát dostatečně na strečink a regeneraci. V Zápech je velmi těžké se dostat do základní jedenáctky. Na mém postu jsou dva zkušení borci, přes které se do sestavy dostává jen velmi těžko. Snažím se pracovat na svých nedokonalostech a učit se od starších hráčů v našem týmu, abych jednoho dne mohl nastupovat pravidelně.
O které dva "konkurenty" konkrétně jde?
Je to je Tomáš Matějka a Tomáš Dočekal. Oba jsou zkušení hráči přes třicet let. Všichni tři jsme typologicky dost podobní, což znamená, že hrát spolu by bylo obtížné. V minulosti to byl i třeba Lukáš Magera, který u nás strávil půlsezonu.
Jak tedy vnímáte svou pozici v mužstvu?
Je trochu nešťastná, bych řekl. Mám před sebou dva starší hráče se zkušenostmi z ligy, takže prostoru se mi moc nedostává. Celkově je v Zápech velká konkurence na všech postech a v tom je fotbal krutý, že může hrát jen těch jedenáct nejlepších.
Na druhou stranu, jak jste i řekl, od starších a zkušenějších hráčů se lze i dost naučit…
Je to pravda, říká mi to i trenér (Petr Vrabec), ať je pozoruji na tréninku a v utkání…
On sám má rovněž bohaté zkušenosti v lize. Jakákoli jeho rada či pochvala pro vás musí být cenná…
To samozřejmě, trenér má za sebou dlouhou obdivuhodnou kariéru a každá rada a zejména pochvala je velmi cenná a beru si ji hodně k srdci.
Příprava: FK Neratovice-Byškovice - SK Zápy (1:5), hráno 14. ledna 2023 na UMT v Neratovicích.Celkově jste jako tým na podzim v porovnání s nejlepšími ve skupině nedávali tolik gólů. Čím si to vysvětlujete? A je to i příčinou toho, že nejste na těch nejvyšších příčkách?
Je pravda, že se nám letos střelecky příliš nedaří a nedáváme moc gólů. Určitě je to jeden z důvodů, proč nejsme v tabulce výše. Ale víme o tom a snažíme se na tom v trénincích pracovat, abychom se do jarní části vrátili silnější.
Proměnily se nějak vaše fotbalové cíle, či sny, kam byste to rád dotáhl? Přece jen jste byl v klubu, který hrál v dospělých ligu, na druhou stranu je vám 23 a zatím je to "jen" třetí liga…
Mé fotbalové cíle se postupem času mění. Jako dítě jsem samozřejmě chtěl hrát minimálně za Barcelonu, ale jak jsem rostl, tak jsem pochopil, že se to asi nikdy nestane. Dalším cílem byla první liga, ale také tento sen mě pomalu opouští, i když ne úplně. Takže teď je mým hlavním cílem hrát fotbal na takové úrovni, aby mě to bavilo a měl jsem z toho radost. A je jedno jestli to bude první liga, druhá, divize nebo okresní přebor. Jak říkáte “zatím jen třetí liga”, ale spoustě hráčů se nepoštěstí hrát ani tu, takže jsem vděčný, že jí můžu hrát tady v Zápech a třeba se odtud posunout i někam výš.
Studujete Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Sportem tedy asi žijete i mimo fotbalové trávníky. Jaké máte plány do budoucna, co by z vás mělo být?
Mám před sebou poslední semestr magisterského studia obor tělesná výchova a sport pro střední školy. Od září vyučuji tělesnou výchovu na střední škole na pražském Chodově a tomuto oboru se chci věnovat i do budoucna. Studium na FTVS mi velmi pomohlo v celkovém rozvoji tělesné zdatnosti, hlavně rychlosti a síly. Bylo to někdy náročné, když jsem měl v jeden den plavání, atletiku, sportovní hry a poté ještě fotbalový trénink, ale dalo se to zvládnout a celkově mi to velmi prospělo. Součástí studia je i mnoho kurzů a vícedenních akcí, které zapříčiňují mé absence na fotbale, ale když nemám školu, tak jsem na každém tréninku i utkání. Mám před sebou poslední půlrok na škole a v tomto bodě má studium přednost.
Načítám tabulku ...
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
