Zkušený forvard navíc před třemi lety v prodloužení vystřelil zatím jediný boleslavský titul. „Byl to skvělý moment i zážitek. Jen tak to nezmizí,“ vzpomíná na jaro 2018.

Před letošní sezonou jste měnil číslo, jak se vám hraje se sedmičkou na zádech? Je to lepší než 71, kterou jste měl předtím?

(zasměje se) O to číslo tak úplně nejde. Sedmičku jsem ale míval skoro vždy. Když to šlo, tak jsem si ji bral, už ke mně tak nějak patří. Nevím, jestli je úplně velký rozdíl v tom, co mám na zádech. Prostě jsem sedmičku měl vždycky rád, a když jsem měl tu možnost, vzal jsem ji. Nic víc bych v tom nehledal.

V rozhovoru na klubovém webu z loňského jara jste byl hodně smutný, že sezona předčasně skončila. Pořád ve vás hořkost a zklamání přetrvává?

Spíš z toho pohledu, jaké okolnosti k tomu vedly a jak se to ukončilo, co potom následovalo. Když nad tím takhle přemýšlím, tak mě to mrzí. Ale snažili jsme to pak nechat za sebou, vzít si z toho jen to dobré a soustředit se na to, co je teď. Je to složité pro všechny. My můžeme být rádi, že vůbec můžeme hrát, i když za nestandardních podmínek. Je to těžké, ale snažíme se na to nemyslet.

Až na porážku v prvním kole jste celou letošní specifickou sezonou prošli suverénně, čím to bylo? A zažil jste už někdy dřív takovou šňůru?

To jsem asi nezažil… Nevím, jak jsme na tom byli loni, kdy jsme vyhráli základní část a stanovili jsme rekord. Letos se to všechno sešlo. Zasáhl nás v týmu covid, hned potom jsme hráli první zápas s Vítkovicemi, nejsilnějším soupeřem v lize. To jsme prohráli, ale od té doby prostě jsme na vítězné vlně. Za tou konzistentností výkonů stojí určitá kvalita – a tím myslím všeho. Máme tu skvělé podmínky, tvrdě pracujeme, nic víc bych za tím nehledal. Bez práce výsledky nikdy dlouhodobě nepřijdou. Může se nějakou náhodou něco poštěstit, může přijít nějaká krátkodobá forma. Ale za tím, že takové výkony podáváme dlouhodobě, je hlavně spousta práce.

Výborně vám vyšly i dvě série play off, co říkáte na hladký postup do superfinále?

Výsledkově to určitě vypadá na hladký postup, dvakrát 4:0. Některé momenty nebo i celé zápasy jsme ale nezvládli podle představ. Ono je strašně obtížné hrát čtyřikrát za sebou dobře celých šedesát nebo sedmdesát minut. Nám se to nicméně docela dařilo, takže to vnímám pozitivně. Od nás se to očekává, sami na sebe máme vysoké nároky, to samé i okolí. Učíme se s tím pracovat, soupeři se zlepšují, my tedy musíme taky. Na Black Angels jsme se nějak připravili, Chodov byl zase úplně jiný soupeř, taky jsme se na ně dobře přichystali. Měli jsme na to dost času a prostoru, je to letos trochu jiné než za standardních podmínek. Důležité je, že co si řekneme, to plníme.

Hlavně série s Chodovem v semifinále asi nebyla úplně tak jednoznačná, že?

Samozřejmě, hráli jsme proti top týmu. Jestli jsme třeba ten třetí zápas měli vyhrát nebo prohrát… Nějaké šance tam byly, a o tom to nakonec je. Gól prostě dát musíte, když máte šanci. To rozhoduje zápasy. Ale co se týče průběhů jednotlivých utkání, tak bych řekl, že až na jednu dvě třetiny jsme celou sérii byli lepší. To se musí někde projevit. Kdybychom prohráli to prodloužení, mohlo to být úplně jinak, ale dopadlo to takhle.

V play off se daří i vám osobně, jste spokojený se svými výkony a produktivitou?

Paradoxně si myslím, že jsem měl spoustu dalších šancí, které jsem neproměnil. (úsměv) Nějaké bodíky naskákaly díky tomu, že se nám daří v lajně i v přesilovkách. Sám jsem ale proti Blekům i Chodovu mohl dát třeba o deset gólů víc. Možná to vypadá dobře, ale pořád na sebe mám vysoké nároky. Nemůžu se uspokojovat, to by bylo blbě. Převažují pozitivní pocity, ale promítám si ty situace zpětně a pořád přemýšlím, co jsem mohl vyřešit líp.

Máte po osmi zápasech 22 bodů – jen o bod míň než spoluhráč Jiří Curney. Sledujete ta čísla a hecujete se nějak mezi sebou?

Myslím, že kdo řekne, že to nesleduje, tak lže. Nedívám se na to po každém zápase, ale kouknu se. Kor pro útočníka je to důležité. Jirka je samozřejmě v těchto věcech nedostižný. (úsměv) Nijak se ale nepopichujeme. Spíš jsme rádi, že ty góly dáváme, je to dobře pro celý tým. Čím víc nás bude dávat góly, tím líp. Je každopádně fajn, že to u nás nestojí jen na jednom dvou hráčích.

Co říkáte na dlouhé pauzy mezi sériemi, potažmo i teď před superfinále?

Upřímně? Je to strašné. Člověk si po zápase dva tři dny odpočine, pak se začíná znovu trénovat. Je strašně těžké připravit hlavu i tělo. Směrem k sérii to ještě jde, tam když nevyjde jeden zápas, tak se pak dá něco udělat. Ale teď se měsíc budeme připravovat na jeden jediný zápas, to je podle mě ze sportovního hlediska nesmysl. Už trénujeme vlastně více než rok, a už se pohybujeme na strašně tenkém ledě vzhledem k nějakému vyhoření. V takové situaci, v takhle dlouhé sezoně nikdo nikdy nebyl. Je to něco nového, musíme to dobře zpracovat. Pro všechny je to těžké. Nejdůležitější bude se dobře připravit, ale zároveň se nespálit. Víc než kdy jindy hrozí přetrénovanost.

Před třemi lety jste vystřelil první a dosud jediný boleslavský titul, zavzpomínáte na to ještě občas?

Jo, určitě. Byl to významný moment pro celý boleslavský florbal, rád na to vzpomínám. Kluci to občas připomenou, i Bangič (trenér Petr Novotný, který na vítězný gól Tomašíkovi nahrával) sem tam. Ten mi říká, že by to dalo i prase rypákem. Děláme si z toho srandu, ale byl to skvělý zážitek i moment. Jen tak to nezmizí.

Poslední tři superfinále měla stejné složení – Boleslav proti Vítkovicím. Dá se říct, že tyhle dva týmy jsou aktuálně v Česku top?

Já si myslím, že to tak je. Účast v superfinále už je vypovídající, musíte projít základní část i play off. Z dlouhodobého hlediska jsou tyto kluby momentálně o krůček před ostatními. Řekl bych, že ta širší špička se zlepšuje, týmů je tam víc. Ale my a Vítkovice jsme ještě o trošku napřed.

Jsou pro vás zápasy proti Vítkovicím pořád specifické?

Tak samozřejmě. Vychovali mě tam, strávil jsem tam dlouhá a krásná léta. Znám tam spoustu lidí. Ne třeba přímo všechny hráče, ale ty starší ano, i lidi kolem týmu nebo trenéra Páju Bruse. Je to pro mě takové zpestření. Dává to tomu zápasu vždycky náboj navíc.

Co od superfinále očekáváte, jaký myslíte, že to bude zápas?

Strašně špatně se to předpovídá. Je to specifické už samo o sobě. V tom jednom zápase je to opatrné a ten, kdo udělá méně chyb, vyhraje. Málokdo se pouští do nějakých velkých věcí. Letos může být na obou týmech znát nerozehranost, možná i zvýšená motivace. Klidně to může být bláznivý zápas, třeba to bude vybočovat ze zaběhlých kolejí. Uvidíme, jak to bude s diváky, za jakých podmínek se to bude hrát. Myslím, že by to mohla být celkem divočina.

Michal Mašek
Budu se snažit otce zastoupit. Vím, do čeho jdu, říká nový šéf třetiligových Záp