Kliknutím zvětšíteŽivá škola nemá už na první pohled s tou klasickou moc společného. Žáci nechodí do kamenné budovy uprostřed rušné části města, ale dojíždějí do jurty postavené na zahradě v klidné části Olomouce. Rodiče je tam vozí od pondělí do středy, na zbytek týdne jim program vymýšlejí a organizují sami.
Ve škole se s dětmi nepracuje podle běžného vzdělávacího programu. Nejsou tam klasičtí učitelé, ale „průvodci“ žáků.
Mentor místo učitele
„Momentálně máme skupinku věkově smíšenou, děti jsou ve věku od 5 do 12 let. Reagujeme na to, co je zajímá a vycházíme vstříc jejich potřebám. Průvodci jim nabízejí různá témata a projekty. S těmi přicházejí také samy děti. Jsou hodně aktivní a mohou ostatní obohatit projekty a prezentacemi na témata, která si vyberou nebo kterými právě nejvíc žijí,“ vysvětlila jedna z průvodkyň Dita Ondrejčáková.
Děti se v jurtě postavené nedaleko cyklostezky na přírodní koupaliště Poděbrady scházejí od pondělí do středy od osmi hodin ráno, program začíná o hodinu později a zahrnuje dva vzdělávací bloky. První je projektový a zaměřený na konkrétní téma a druhý je takzvaná tichá práce. „Každé dítě pracuje na svém úkolu, který si přináší z domova. Průvodce má pouze roli podpory, tedy takového mentora," popisuje maminka dvou dětí.
Myšlení v souvislostech a bohatší slovník
V jurtě nejsou lavice ani klasická tabule. Všichni sedí společně u jednoho velkého stolu na barevných stoličkách. Stěny jsou plné pestrobarevných obrázků, výkresů a dětských projektů. Příjemné teplo zajišťují kamna na dřevo. Pitná voda nebo čaj je k dispozici v barelech s kohoutkem. Každý se obslouží, když má zrovna žízeň. Svačiny si nosí děti vlastní, ve vaření obědů se maminky střídají.
„O běžný provoz školy se staráme všichni společně, máme zavedené služby. Například na vodu, dřevo, nádobí. Děti také musejí dvakrát ročně absolvovat přezkoušení ve škole, ve které jsou zapsány. Obvykle zjistíme, že jsou ve znalostech oproti žákům z běžných škol o dost napřed. Přemýšlejí v souvislostech, mají bohatší slovní zásobu a chuť stále se učit nové věci. Umí se postavit za svůj názor a dobře argumentovat,“ popsala dosavadní zkušenosti Dita Ondrejčáková.
Zachovat chuť se vzdělávat
Sama si nedovedla představit, že by svou devítiletou dceru a o rok mladšího syna zapsala do klasické základní školy. Není prý zastáncem direktivního způsobu vedení žáků.
„O vzdělávání se zajímám dlouhodobě a nemyslím si, že bychom se někam, jako společnost posunuli. Jsou určité ´vlaštovky´, ale tady v Olomouci nic takového nebylo a kvůli mé zkušenosti ze školních let jsem věděla, že totéž nechci svým dětem udělat. Přečetla jsem mnoho knih o respektování a sebeřízeném vzdělávání. Byla jsem na různých seminářích a došla jsem k závěru, že chci pro dceru a syna hlavně zachovat chuť se vzdělávat celoživotně a zároveň tak, aby byly šťastné. Naše tradiční školství bohužel u dětí vnitřní motivaci ke vzdělávání a obecně k poznávání zabíjí,“ míní průvodkyně žáků a protože v Živé škole „nezvoní“, začala do jurty svolávat děti běhající po zahradě údery na buben.
Na pravidlech se podílejí všichni
Aby v alternativní škole nevládl chaos a zmatek, mají i tady svá pravidla, jak bude fungovat. Neurčuje je ale sám průvodce, podílejí se na nich také žáci. Celá skupina se schází na pravidelném sněmu, který funguje na demokratických principech. Všechna pravidla jsou projednána účastníky školy, vznikají postupně podle skutečných potřeb dětí a průvodců.
Všichni mají možnost spolurozhodování. Mohou říci, co by si přáli, co jim vyhovuje více a co méně.
„Zajímá nás, jak se děti cítí, co potřebují a co je baví. Nejdůležitější pro nás je, aby se dítě cítilo dobře. Klademe důraz na pravidla, sociální dovednosti, komunikaci a na respekt k sobě a druhému. Možná také proto má o alternativní školy zájem stále více rodičů,“ dodala Dita Ondrejčáková.
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
