Na vnitřním nádvoří zámku vyrostlo lešení, které ho „zdobí“ teprve týden. Řemeslníci zrenovují římsy, plechy, svody a okapy, zatímco omítka zůstane původní. Práce zaberou celou sezónu a hotovo by mělo být do konce letošního roku. „Jsem rád, že se podařilo do této rekonstrukce investovat, už to bylo potřeba. Návštěvníky lešení v případě znovuotevření nebude nijak limitovat,“ přiblížil místní kastelán Jiří Holub.

Křivoklát
Hrad či zřícenina, řeka i skály. Známá filmová místa lákají k výletům i na dálku


Nejedná se o jediné opravy, které zde probíhají. V parku dělají nový plot, který byl v havarijním stavu a v loňském roce začaly práce na vyhlídkové plošině, takzvané Jeskyňce, která se odtrhává ze skalního masivu. Nedávno se rekonstrukce dočkal i balkon, který vede do věže s hodinami. Ten si mimo jiné odbyl svou premiéru ve filmu Vrah skrývá tvář z roku 1966. Samozřejmostí je úklid interiérů zámku a nádvoří. „Paradoxně nám koronavirus přinesl čas na věci, které odkládáme léta letoucí. Příkladem může být vyklízení přibližně dvanácti sklepů a třídění věcí,“ popsal aktivity kastelán. Nadále pokračuje digitalizace starých knih pro Národní knihovnu v Praze. „Máme knihy, které se datují až do roku 1508,“ doplnil Jiří Holub.


Ve sklepech objevili celou řadu pokladů, v minulosti například krabice plné dokumentace z let 1848 až 1941. Díky nim si mohli místní zaměstnanci udělat obrázek nejen o zámku samotném, ale i o jeho obyvatelích. „Říkáme tomu kancelářský poklad, který zachytil každodenní dění na zámku. Nechyběly účtenky například za 3 000 kartonů cigaret, rentgenový snímek hraběte Theodora Des Fourse a zubní karta hraběte i jeho manželky,“ dodal kastelán.

Proměna prohlídkových tras 

Před jedenácti lety začali se změnami prohlídkových tras, které jsou kompletně dokončeny a návštěvníci mají na výběr ze tří okruhů. Do budoucna už chybí jen zpřístupnění místnosti, ze které se stane zbrojnice. Za pomoci fotografií, které zachytily celý zámek pro potřeby pojišťovny, se podařilo navrátit interiér a jeho vybavení do původní podoby. „Prezentujeme vlastně zámek tak, jak vypadal v jeden jediný den. A to 23. května 1932. Podařilo se nám dohledat téměř všechno, a tak není pro návštěvníky těžké představit si, jak se zde tehdejším obyvatelům žilo,“ podotkl Holub.

Návštěvníci na člunu ve vývěru Punkvy po zpřístupnění plavby veřejnosti v roce 1921.
Unikát Punkevních jeskyní: První turisté se na pramicích svezli před sto lety


Při příležitosti svátků jako jsou Vánoce a Velikonoce, nečerpají jen ze známých obecností, ale přibližují opět zámeckou každodennost. „Díky žijícím pamětníkům, kteří na zámku pracovali, známe spoustu informací. Můžeme tak ukázat, jak svátky trávila konkrétní rodina,“ upřesnil Holub s tím, že nejstarší velikonoční výzdoba v podobě barveného vajíčka je z roku 1783.

Jak sám přiznal, už ta doba uzavření je dlouhá. Mají naklizeno, finišují leštění podlah a pak už jen vrátí nábytek na původní místo. Chybí jim návštěvnický ruch, provázení. „Snažíme se být hodně aktivní na sociálních sítích a dávat o sobě vědět. Občas si někdo řekne, že se už musíme válet, ale opak je pravdou,“ dodal se smíchem kastelán.

Život na zámku 

Jiří Holub působí jako kastelán Hrubého Rohozce jedenáct let. To je pro něj zatím osobní rekord, jinde to většinou dotáhl na „pětiletku“ a šel o dům dál. A jak se mu žije na zámku? „Nebudu lhát, že bych si ještě dovedl představit bydlet v paneláku, ale jinak se ten život tady a tam nějak moc neliší. Jen máte víc prostoru na uklízení a hromadění lapačů prachu a musíte si zvyknout na to, že většina hradních a zámeckých bytů nemá všechno, na co jsme zvyklí z malých domů. Taky si musíte zvyknout na to, že starý dům pracuje a každé vrznutí a bouchnutí hned nepovažovat za útok nadpřirozených sil. Jinak pohoda, neměnil bych,“ odpověděl na otázku.

Máchovo Jezero
Přírodní romantika u Máchova jezera. Doksy představují vizi svých pláží


Národní památkový ústav (NPÚ) si připravil také několik novinek napříč hrady a zámky v Libereckém kraji. „Sjednotili jsme nabídku pro děti, a to ve smyslu rodiny s dětmi. Jedná se o speciální prohlídky pro malé návštěvníky s doprovodem, a právě pro ně jsem naši nabídku vložili na web naší územní památkové správy,“ popsala novinku mluvčí NPÚ Lucie Bidlasová s tím, že zde umístili i ucelenou nabídku pro školy a školky.

Zkrácená prohlídka na Hrubém Rohozci s názvem Zámek dětem prochází dvě zámecké knihovny, jídelnu a dětské pokoje. Je zaměřena na nejmladší návštěvníky, zejména děti od 4 do 8 let. „Civilně oblečený průvodce vede výklad formou otázek, informace jsou uzpůsobeny věku dětí tak, aby je prohlídka bavila,“ doplnila Bidlasová.

Historie zámku Hrubý Rohozec
Předchůdcem dnešního zámku byl raně gotický hrad postavený po roce 1300 na skále nad řekou Jizerou. Jeho zakladatelem byl s největší pravděpodobností člen rodu Markvarticů – Havel, který se podle svého nově založeného sídla začal následně psát s přídomkem „z Rohozce“.

Hrubý Rohozec.Hrubý Rohozec.Zdroj: Deník/Jakub VolnýVe 14. a 15. století se v držení hradu vystřídali páni z Turgova, páni z Michalovic a Krajířové z Krajku. Na počátku 16. století, za Konráda Krajíře z Krajku, došlo k přestavbě Hrubého Rohozce do podoby pohodlného pozdně gotického sídla. Od poloviny 16. století patřil Hrubý Rohozec do majetku Vartenberků, kteří po roce 1600 přistoupili k jeho další přestavbě, tentokrát již do podoby renesančního zámku.
Vartenberkové se však zúčastnili stavovského povstání, a proto jim byl po bitvě na Bílé hoře majetek zkonfiskován. V roce 1623 Hrubý Rohozec koupil slavný Albrecht z Valdštejna. Od něj však roku 1628 získal zámek i s okolním panstvím Mikuláš Des Fours, jehož potomkům pak zámek sloužil jako rodové sídlo po více než tři staletí, tedy až do konfiskace v roce 1945.

Příslušníci rodu Des Fours (od roku 1831 Des Fours Walderode) si zámek, jeho interiéry i nejbližší okolí upravovali podle svých požadavků a dobového vkusu. Hrubý Rohozec tak prošel nejprve barokní úpravou, z tohoto období se do dnešních dnů dochoval interiér zámecké kaple Nejsvětější Trojice vybavený barokním a rokokovým zařízením. Svou konečnou podobu pak zámek získal v 19. století, kdy byl podle návrhu architekta Jana Filipa Joendla přestavěn ve stylu empíru. Romantické úpravy z poloviny 19. století (např. novogotický portál dveří vedoucích na schodiště do zámecké kaple) pak na celkovou podobu zámku neměly výraznější vliv.

V 19. století získaly svou dnešní podobu i některé interiéry zámku, z nichž k nejvýznamnějším patří zámecká jídelna s cennou výmalbou stěn a stropu ve stylu romantické gotiky či některé pokoje druhého patra vymalované ve stylu druhého rokoka.

V současné době jsou interiéry zámku prezentovány v původní podobě ze 30. let 20. století, kdy na zámku bydlel jeho předposlední majitel hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode se svou manželkou Gabrielou Karolínou a jejich syny Maxmiliánem a Ludvíkem.