„Nemusíš spěchat, já se ti o ni postarám,“ říká mu s úsměvem na rtech na rozloučenou jeho kolega Milan Jakubec z krajské záchranné služby v malé kuchyňce hradecké záchranky, kde tráví záchranáři drahocenný čas a obrací na pánvi řízek. 

„Docela se na ni těším, od rána jsem nejedl a čas na odpočinek je teď drahocenný,“ odtuší Jakub Dědek, který má na sebe čas jen pár minut mezi výjezdy.

Školačka Emily
Školačka z Mikulova často krvácí z nosu. Štít hygiena zamítla, roušku nosit musí

Při jeho odchodu jej doplní jeho kolega Jiří Horák „A že jich teď je. U záchranky jsem sedm let, ale takový frmol, co je v posledních týdnech a měsících jsem opravdu nezažil,“ dodává muž, který ještě před tím, než si do trouby dal také péct oběd, měl pár minut na to, aby se podělil o zážitky z posledních „covidových“ týdnů

„Je to opravdu náročné. A to jak psychicky, tak i fyzicky. Nejhorší to je, když musíme jet k covid pozitivnímu pacientovi. To na sobě musíme mít speciální plášť, rukavice, respirátor a štít. A věřte mi, že se v tom nejenom špatně řídí, ale zkuste si takhle párkrát vyběhnout do patra,“ poukázal na fyzickou stránku covidových výjezdů Jiří Horák. S fyzickou zátěží se snoubí i ta psychická, kdy v práci záchranářů vždy rozhoduje každá minuta.

Drahocenný čas 

A ta se v případě nakažených pacientů setsakramensky vleče: „Zatímco dřív jsme na výjezd potřebovali maximálně půl hodiny, tak teď se tento čas, a to i díky tomu, že pokud víme, že jedeme k covid pozitivnímu pacientovi, kde se musíme přestrojit do speciálního úboru, o další půl hodinu prodlouží," popisuje Jiří Horák covidové výjezdy.

Ty jsou spojené nejenom s oblékáním, ale v některých případech i s čekáním na vyhodnocení testů.„To je v případě, že jedeme k pacientovi, který sice není nahlášen jako covid pozitivní, ale když přijedeme na místo, tak známky této nemoci vykazuje. V takovém pacienta nejdříve vezeme na výtěry. Pak čekáme na výsledek, který je obyčejně pozitivní a teprve poté jej dopravíme na určené oddělení. Je to teď zkrátka složité i z logistického hlediska,“ dodává muž, který v extrémně vytížených dnech stráví v „covidovém“ obleku i pět  hodin denně.

Jeho spřežení létá po Krušných horách. Psi jsou moje rodina, usmívá se musher

Vyložením covidového pacienta na místo určení však zdravotnickým záchranářům nezačíná zasloužený odpočinek. Než se posadí k jídlu, musí vydezinfikovat nejenom sebe, ale i sanitku. Tu nejdříve pořádně ručně vydezinfikují a poté do ni na několik minut pustí ozon, který uvnitř zabije všechny viry. Pak následuje několikaminutové svlékání z „covidových“ obleků.

„Ze začátku to bylo delší, ale teď už je to rutina a z obleku se dostanu tak za dvě až tři minuty. Ale i to je v našem povolání dlouhý čas. A jak jsem říkal, opravdu takový frmol nepamatuji. Dřív se takto často vyjíždělo k případům tak jednou, dvakrát do měsíce, ale teď to je prakticky každý den,“ dodává Jiří Horák, loučí se také za chvíli loučí s nedojedeným a, sedá s kolegou do sanitky a vyjíždí k dalšímu případu. Tentokrát bez obleku, neboť je povolán „jen“ ke krvácení.

Enormní vytížení

Jeho slova o frmolu potvrzuje i mluvčí královéhradecké krajské záchranky Ivo Novák „V celém kraji máme 36 výjezdových skupin a jejich vytížení je opravdu v této době enormní. Stačí se podívat na statistiku. Například oproti loňskému lednu máme o 500 výjezdů více,“ říká Ivo Novák a dodává, že na celé situaci je paradoxní, že zatímco v loňském roce tvořilo velké procento výjezdy na hory za zraněnými turisty a lyžaři, tak nyní, kdy jsou vleky a střediska zavřeny, tak i přesto počet zásahů kvůli covidovým pacientům enormně stoupá. „Nejvíce vytížené jsou pak posádky na Trutnovsku, Hradecku a Náchodsku, kde nyní covid řádí.“

Únorový řez révy vinné u ratíškovického Slavína.
OBRAZEM: Nezastaví je bláto ani zima. Vinaři se pustili do prostřihávání révy

Mezi převozy pozitivních pacientů nyní přibývají i případy, kdy záchranáři musí kvůli vytížení nemocničních zařízení převážet pacienty z jedné nemocnice do druhé. A to nejenom mezi okresy: „Například začátkem minulého týdne jsme převáželi jednoho pacienta připojeného na umělou plicní ventilaci z Rychnova nad Kněžnou do Českých Budějovic. A to je nejenom fyzicky, ale i psychicky náročné. Jen si představte, že se o jeho život musíte starat několik hodin ve stísněném prostoru.“

V covidové době je pak černou můrou každého záchranáře myšlenka, že zatímco většina sanitek veze pacienta s lehčí formou nemoci do špitálu, stane se někde vážná nehoda či úraz.