Vítkovické železárny v Ostravě byly významným zbrojním podnikem, takže snaha ochránit je před nálety byla pochopitelná. Dřevěnou maketu hutí začali stavět řemeslníci z Hlučínska, většinou ti starší, kteří nemuseli narukovat do německé armády.

Vybráno bylo místo na loukách mezi Kouty a Zábřehem po levé straně řeky Opavice. Z druhé strany řeky jsou Mokré Lazce. Dnes je podél Opavice a sousedních rybníčků přírodní rezervace se spoustou chráněných rostlin a živočichů.

Barvy Bedřišky 2020, 14. srpna 2020 v Ostravě.
VIDEO: Vyloučená lokalita v Ostravě znovu ožila festivalem Barvy Bedřišky

Jedním z pamětníků tehdejších událostí byl důchodce Herbert Stoklasa z Kravař, jehož otec dřevěnou továrnu hlídal. Byl totiž jako německý voják těžce zraněn u tehdejšího Leningradu a přišel o pravou ruku. Přesto byl opět povolán do služby. „Zajímavé byly třeba tovární komíny," vzpomínal Herbert Stoklasa, „šlo vlastně o kmeny stromů s odvrtanými vnitřními otvory."

Falešný kouř

Když byl vyhlášen poplach, tak se ve falešných komínech přitápělo starým olejem z automobilů a dýmová iluze byla dokonalá. Střechy domů stály na sloupech, zatímco stěny byly z rákosu a pleteného proutí. Z výšky se nedalo poznat, že jde o kamufláž.

Vedly sem také dřevěné koleje a na nich stála lokomotiva s vagony. Celý areál působil jako skutečný podnik v pilné práci. Lidé z okolních vesnic, ale také obyvatelé Kravař, se obávali, že kdyby došlo k opravdovému náletu, ohrozily by bomby také jejich domovy.

Je zajímavé, že tuto stavbu, která měla spojenecké bombardéry zmást tak, aby shazovaly bomby právě sem a nikoliv na skutečné Vítkovické železárny, nikdo nenapadl. Od roku 1943, kdy falešný podnik vznikl, nebyl do konce války ani jednou cílem náletu.

Archiv horníků a dalších pracovníků ostravských šachet je na někdejším Dole Jeremenko ve Vítkovicích, objevilo se v něm i jméno Jaroslava Cimrmana, který fáral na Dole Hlubina, nyní jsou osobní karty zadávány do počítačového systému.
Jára Cimrman, "Největší Čech", skutečně žil! Kopal uhlí v Ostravě

Jen jedenkrát za celou tuto dobu se do blízkosti areálu dostal 22. srpna 1944 spojenecký bombardér Liberator, když byl při náletu na rafinerie v polském městečku Heidenbrück poškozen. Přeletěl nízko nad dřevěným areálem a dopadl nedaleko odtud.

Někteří letci se zachránili. Že spojenci o falešném podniku věděli, svědčí skutečnost, že v červnu 1944 byly v Kravařích letecky napadeny malé dřevěné baráky RAD, což byla říšská pracovní služba. Ve skutečnosti sem byli ze širokého okolí povoláni mladí chlapci, kteří zde procházeli základním vojenským výcvikem a připravovali se k nasazení na frontu. Byli to velmi mladí kluci, z nichž mnoho padlo.

Kouzelná demolice

Ještě před koncem války se odvažovali někteří obyvatelé z Mokrých Lazců a Koutů zajít do areálu a posloužit si dřevěným materiálem. Po přechodu fronty si ovšem brali dřevo ve velkém všichni, samozřejmě i Rusové.

Teprve když se boje přesunuly blíž k Ostravě a Kouty se staly jednou z nejvíce válkou poškozených obcí na Hlučínsku, si lidé pomohli stavebním materiálem z falešných železáren.

Meteor Perseida. Image Credit: NASA/Bill Ingalls.
Už jste viděli Perseidy? Pořád máte šanci! Nejlépe jdou vidět na horách

Nedlouho po válce kolovala mezi obyvateli Koutů fáma o tom, že se jeden nálet na falešné Vítkovice prý přece jen uskutečnil. Letadla měla shazovat dřevěné bomby padalo tak dřevo na dřevo.

„Něco takového mohlo napadnout jen české letce, ty dřevěné bomby házeli oni," mínili někteří lidé. O ničem takovém dnes neexistují doklady, na tyto kulisy nikdy nespadla žádná bomba, dřevěná ani skutečná. Ano, podobná tovární napodobenina zažila nálet s použitím dřevěných bomb, ale to se stalo ve Francii.