Přitom, jak říkají, tornádo jim vzalo střechu, podkrovní místnosti, okna, a také to co měli za domem, včetně ptačích voliér. „Pak ještě do domu pršelo, takže zateklo i do ložnice. Lidé tady dopadli ještě mnohem hůř,“ shoduje se pár a muž doplnil, že tady bydlí už padesát let.

Vše o tornádu na jihu Moravy čtěte ZDE

Zároveň při vzpomínkách na osudovou čtvrteční noc mluví o štěstí. „Byla jsem nejdřív v kuchyni. Když začalo létat vzduchem sklo, tak jsem utekla do ložnice. Viděla jsem tu hrůzu, létalo tady všechno možné. Měli jsme ale velké štěstí, letící kontejner totiž asi o dva metry minul náš dvojdomek, jinak by nás smetl. Proletěl sousedovým přístřeškem a zastavil se až o protější dům a trafo,“ dívá se žena na rozbořený dům a pokroucený kontejner opodál.

Klára Dostálová ve Stebně
Dotace pro oběti tornáda se měly krátit o dary. Navrhnu změnu, slíbila Dostálová

Jak se shodují i s dcerou, velice jim pomohli dobrovolníci. Především ti ze sousedních Ratíškovic pomáhali už od pátečního rána i se starostou. Pak přijeli i další, snad z celé republiky. „Některé dny to tady bylo jako v mraveništi. Dobrovolníků tady bylo opravdu hodně, udělali taky moc práce,“ smeká dcera, která si zatím bere rodiče na noc domů. Ti sice na Pánově už střechu nad hlavou mají, ještě jim tu ale chybí elektřina. Na náhradní zdroj mají napojenou jen ledničku a mrazák. Domů se však vrátí, až si budou moci v noci i normálně rozsvítit.

Pomáhá i patnáctiletý mladík 

Kromě toho upozorňují na jednoho z dobrovolníků z Ratíškovic. Teprve patnáctiletého Vojtěcha. Ten místním na Pánově pomáhal v neděli už desátý den. Přitom po prázdninách půjde do osmé třídy. „Prostě jsem sem přišel jen lidem pomoct. Většinou mě sem přiveze táta kolem půl deváté ráno. Pomáhám s čímkoliv, třeba s mícháním malty a teď nás ještě čekají nějaké zednické dodělávky,“ svěřil se patnáctiletý mladík.

Živě v paměti mu zůstávají okamžiky, když sem po tornádu přišel poprvé. „U nás byl déšť, větr a kroupy a pak přestala jít elektřina, takže jsem nevěděl, že se něco stalo jinde. Pak jsem se dověděl, že to trochu lízlo strýca v Lužicách. Když jsem přišel sem, na Pánov, tak jsem si říkal: Co to tady bylo? Byla tady válka, nebo co? Hodně mě to překvapilo. Byly tady jen rozbořené baráky,“ říká Vojtěch.

Demolice pod kontrolou jihomoravských hasičů po ničivém tornádu z 24. června 2021. Na snímku Zdravotní středisko Lužice na Hodonínsku.
Není tu jen solidarita, ale také hyenismus, tvrdí svědci rabování na jihu Moravy

Při pomáhání se setkal s lidmi z různých koutů republiky. „Byli tady z Karlových Varů, z České Lípy i z Český Budějovic. Za těch deset dní se tady udělalo strašně moc práce, řada baráků už má střechy. Říkal jsem i mým kamarádům, aby šli pomoct, ale zatím tady se mnou pracuje jen jeden,“ dodává ratíškovický dobrovolník.

Přitom právě hodonínský Pánov patří mezi tornádem nejzasaženější místa. Přírodní katastrofa zde během několika srovnala se zemí několik domů. Vyžádala si oběti na životech i vážná zranění několika lidí. Jak říkají někteří místní, viděli, jak se tornádo točí proti směru hodinových ručiček. Velké škody tak způsobilo i na budovách z opačné strany, než z kterého směru tornádo přišlo. To dokládá například poničení nového pláště tamní bytovky. Před příchodem tornáda žilo na Pánově kolem stovky obyvatel.