Nezřídka takové nevhodné setkání u některých menších dětí může mít různé negativní důsledky v podobě koktání, pomočování, zažívacích, či trávicích potíží, nočních děsů nebo fobií, které se nemusí projevit hned.

Pokud se rodiče rozhodnou, že čerta s Mikulášem pozvou, neměli by dítě vystavovat strachu a vždy ho ochraňovat a ne ho strašit – někdy už předem "počkej až přijde čert - odnese tě v pytli do pekla"… a podobně. Měli by dítě na setkání předem připravit, vše mu vysvětlit, ale rozhodně tento zážitek nepoužívat jako zastrašovací výchovný prostředek - pokud nechtějí zklamat důvěru svého dítěte, či riskovat poškození jeho zdraví.

Nejen dospělí, ale i děti prožívají denně různé zátěžové a stresové situace. Dětství je často prezentováno jako bezstarostné a většina lidí žije v domnění, že měla krásné dětství. Funguje to tak díky obranným mechanizmům, které lidi chrání dost často před drsnou realitou. Tu si lidé uvědomují, až když jsou nuceni se více zabývat sami sebou - když se učí na sobě pracovat, aby se dostali z nějaké životní krize a mohli žít spokojenější život.

Bývá to cesta dlouhá často plná potu a slz, ale i naděje, radosti z dílčích úspěchů – pokud vytrvají a nevzdají boj se sebou samým předčasně. Zde si často uvědomují, kde vznikaly jejich současné potíže a problémy, traumata, na kterých se rodiče a ostatní dospělí často nevědomky - v nejlepší víře podílejí svými výchovnými metodami.

Každé dítě se vyrovnává s životními zátěžovými situacemi po svém – některé pláčem, jiné zlobením či různými úniky - do nemoci, později k nebezpečným návykovým látkám, automatům. V lepším případě ke vhodným či méně vhodným zálibám. Vždy záleží na rodičovském vzoru a výchově, prostředí.

Toto je stručný úvod k tématu „Mikuláš“, který se stává stále více komerční záležitostí, než tradicí. Chtěla bych rodičům menších či větších dětí připomenout, že jejich děti se skutečně "perou" s mnoha dětskými starostmi a problémy, o kterých rodiče nemají potuchy, - protože si s dětmi málo povídají - aby je nestrašili čertem, ani ničím jiným a snažili se hledat jiné výchovné prostředky, než je strach a násilí, kterého je kolem nás stále víc…

Renata Nekolová, psycholožka z Linky důvěry v Mladé Boleslavi