Kraj mého domova

Toulám se krajem mého domova.
Po básníku Karlu Hynku Máchovy se kraj nazývá.
Toulám se po místech, kde to velice znám.
Ty místa mám tuze v srdci rád, všem je i připomínám.

Tento kraj jest plných překrásných skal.
Na cestu přes doly, pole, lesy jsem se dal.
Šlapu dále pořád sám.
Doporučuji navštívit tento překrásný kraj i vám.

Dominantou kraje dva kopce Běs a Děs,
Na jednom mohutný královský hrad stojí jménem Bezděz.
Hrad, o mnoho pověstí opředených a téže starý.
V roce 1264 založil Přemysl II. Otakar, král železný a zlatý.
Mé toulky v tomto kraji krásném, pokračuji stále dál.

Vesnicemi neustále cestuji, architekturu domů a roubenek obdivuji.
Toulám se toulám, v kraji krásu přírody rád pozoruji.
V tom mém kraji rodném, kde mi byl život dán.

Podzim pod Bezdězem

Lesy ponořené v písčitém oceánu
Táhnouc napříč krajem, porostlém borem
Šumí les podzimním vánkem
Listí z buků padá na zem
Barvou krásném jantaru
V podzimních barvách se kopce tyčí
Pod nimi v borových lesích
Či skalnatých dolinách
Hřibu, holubinek v hojnosti
I pohlédni vzhůru z lesa Valdštýna
Vydej se cestou na starobylý hrad
Do kopce tě nohy táhnou
Zři oka svého
A pohlédni z hradní věže
do kraje širého
Zůstat z té krásy několik hodin stát
Krása barev, slunných odrazů
Z hladin převelikých rybníků
Zří jiných starých hradů a zámků
Vzdáleného horstva
V písčitém oceánu Borů
Krásná podzimní příroda
V rodném kraji, pod majestátným Bezdězem

Za poskytnuté fotografie děkujeme Václavu Františkovi Pekaři