Kdykoli jsem v obchodě s potravinami, a většinou zde v Benátkách, hned u vchodu mě překvapí ty plné krabice banánů. Nevím, ale skoro vždy mě to připomene, jak bylo dříve obtížné nakupování. Jen sehnat třeba ty banány nebo o sezoně rajčata. Když jsem zrovna u těch banánů, často vidím, jak si snad každý prohlíží a bere do ruky celou hromádku a vybírá, zda jsou pěkně žluté, dostatečně veliké nebo zda nejsou poškrábané. Přiznám se, že i já to dnes tak dělám, ale dříve za minulého režimu to bylo vyloučeno. Dnes těžko pochopit ale myslím, že každý byl tenkrát velice potěšen, že v té nekonečné frontě na banány se na něj dostalo. Tak trochu něco pamatuji a tak mohu porovnávat. Nejsem benátecký rodák, pocházím z jednoho většího města na severu Čech a odtamtud mám toto povídání.

Když bylo výročí nějaké revoluce, vyvěsil se do výlohy poutač třeba VŘSR a pod tím se dekorovala jablka, pomeranče, a ty banány, zkrátka co zrovna bylo na skladě. Jak to kolemjdoucí viděli, hned běželi do obchodu pro ty banány. Samozřejmě většinou nebyly nebo jen to málo co se dalo do výlohy.

Jednou jsem se dozvěděl od paní vedoucí prodejny ovoce a zeleniny takovou dnes k pousmání historku. Prý ráno přišla do práce otevřít obchod a již přede dveřmi ji překvapila docela velká fronta lidí, a tak se ptala: "Co se stalo, že již tady čekáte"? "Ale čekáme, protože prý Vám přivezli banány, tak se těšíme." Prodavačka byla překvapená, říkala, že o ničem neví a kdo na ten nápad přišel. Jiná paní z té fronty se ozvala, že prý viděla na klice obchodu slupky od banánu, a že proto tu všichni stojí a čekají až otevře. Paní prodavačka chvilku vysvětlovala, že banány skutečně nedostala, jen jí přivezli brambory. Otevřela obchod a všem dál vysvětlovala, že asi nějaký "dobrák" dostal balíček banánů ze západního Německa a z legrace ty slupky z banánů pověsil na kliku obchodu.

Pro zajímavost, dříve se moc často nepoužívalo slovo koupila. Místo něj hospodyňky říkaly sehnala. "Sehnala jsem rajčata." Nebo "Děti podívejte se, co mám. Sehnala jsem banány a byly skoro poslední." Když pak někde při procházce městem dala maminka dětem banány do ruky, to bylo! Jak šel někdo okolo, hned byl dotaz. "Prosím, paní, kde jste sehnala ty banány?" Dnes asi něco neuvěřitelného ptát se někoho na ulici, kde sehnal banány. 

Na 1. máje byly banány v prodeji snad vždycky. To asi aby bylo v ten den veseleji. Po skončení průvodu tak někteří šli rovnou do obchodu pro ně. Někdo chtěl dokonce odejít dříve, aby měl jistotu že je opravdu dostane, ale zrovna jako na potvoru držel v tom průvodu nějaký ten velký panel. Poprosil tedy souseda nebo sousedku z průvodu, aby jen na moment podržel ten panel, že potřebuje kamsi odskočit. Bylo rozuměno na WC. Ale to byl omyl! Byla to cesta do obchodu pro banány a pak rovnou domů.

Stávalo se také, že do obchodu se zeleninou přijelo nákladní auto, a lidé jdoucí kolem jak to viděli, během chvilky utvořili frontu a až pak se teprve dotazovali prodavačky, co že to přivezli. Pokud to byly ty banány nebo jiné "vzácné" ovoce, tak to byla radost a lidé kupovali a fronta se protahovala. Po čase pak musela prodavačka vyjít ven před obchod a těm čekajícím vysvětlit, že na ty poslední se již nedostane. Někdy vyšla před obchod a počítala, kolik lidí od pokladny má ještě šanci na banány, a ty ostatní poslala domů, aby zbytečně nečekali. Měli velkou "radost" zvláště, když někdy čekali i půl hodiny a skoro před pokladnou se dozvěděli, že banánů už je málo a na ty poslední ve frontě už nezbudou. To hlavní jsem ještě zapomněl zde uvést. Kupující si mohl koupit jen 1 kg, někdy až kilo a půl, banánů. Víc ani ťuk. A nemohl si vybírat ani náhodou, zda je třeba ještě nedozrálý, zelený nebo nějak poškozený. Jen když byly známosti, mohli si lidé říci: "Prosím schovejte mně banány, já si pak po práci pro ně příjdu." To byly pak banány podpultové. I ty se schovávaly stejně jako další zboží.

Autor: Jiří Fiala