Prvních pět kusů do severočeského bývalého vojenského prostou přivezly v rámci mezinárodního programu usilujícího o jeho návrat do volné přírody Vojenské lesy a statky ČR (VLS) v roce 2011 z Polska. Dnes se po lokalitě bývalé letecké střelnice Židlov o rozloze bezmála 4 tisíce hektarů pohybuje stádo čítající čtyři desítky kusů.

Před deseti lety do severočeského Ralska dorazila pětice zvířat, která byla v české přírodě vyhubena počátkem minulého století Pětiletého býka, tři krávy a jednu jalovici zubra evropského sem přivezl státní podnik Vojenské lesy a statky ČR, který tuto rozsáhlou přírodní oblast spravuje z Bělověžského národního parku v Polsku. Umístění zvířat bylo součástí mezinárodního programu usilujícího o návrat tohoto tvora do volné přírody v Evropě, kterou kdysi obýval od severovýchodní Francie až po Kavkaz.

„Cílem tohoto mezinárodního programu, který má centrum v Bělověži, je rozmístit zubry po celé Evropě tak, aby se rozvíjeli v jednotlivých lokalitách zvlášť a poté se mohli mezi sebou křížit,“ popisuje Miloslav Zikmund, který je jako technik myslivosti VLS v Ralsku od počátku správcem zubřího programu u státního podniku.

Vojenské lesy dokončily obnovu dvou rybníků v evropsky významné lokalitě
Vojenské lesy dokončily obnovu dvou rybníků v evropsky významné lokalitě

V Ralsku zubři žijí v jedné z největších středoevropských obor na Židlově. Ta se rozkládá na území bývalé letecké střelnice a přilehlých lesích na celkové ploše 3800 hektarů. Oboru zde v roce 2000 vybudovaly Vojenské lesy a statky a díky své obří rozloze. v ní žije zvěř v podmínkách blízkých volné přírodě.

Židlovská obora je otevřena veřejnosti, která má možnost do ní vstoupit několika branami nebo také tzv. přelézkami přes plot. Přes oboru vedou také dvě oblíbené páteřní cyklotrasy – trasa č. 241spojující Prahu s německými hranicemi v Petrovicích v Lužických horách a také trasa 25 z hraničního přechodu Brandov v Krušných horách do Velkých Žernosek na Litoměřicku. Polodivoké zubry, jejichž počet se za deset let rozrostl na bezmála čtyřicetihlavé stádo, tak mají možnost s velkou dávkou štěstí potkat i turisté a především cyklisté v Ralsku. Na pláních kolem cyklotras mají největší šanci je spatřit ráno a večer.

„Zubři jsou obecně plaší a raději před návštěvníkem ustoupí. Jejich aktivita je největší při pastevních periodách, hlavně ráno a večer. Přes den jsou většinou ukrytí v lese,“ popisuje Zikmund.

Pokud k setkání dojde, měli by se návštěvnici řídit pokyny, které naleznou na informačních tabulích u vstupů do obory. Pokud je dodrží, nemělo by jim od obřího přežvýkavce hrozit nebezpečí. Pokud návštěvník na zubry narazí, měl by se chovat tiše, nehlučit a k zubrům se přibližovat maximálně na 200 metrů.

„Jakékoliv přiblížení pod 200 metrů je pro zubra nekomfortní a způsobuje u něho stresovou reakci. Velikým nebezpečím jsou procházky po oboře se psem, kdy zubři považují především větší psy za jejich přirozeného nepřítele vlka, a může se stát, že je napadnou,“ popisuje Miloslav Zikmund.

Zubr evropský (Bison bonasus) je společně se svým zaoceánským příbuzným bizonem americkým (Bison bison) jediným ze dvou dosud žijících zástupců rodu bizon. Oba se navzájem velmi podobají, zubr je však menší než bizon. Samec je 290 cm dlouhý, váží 530–920 kg, kohoutková výška je 180–195 cm. Samice je téměř o polovinu menší, váží 320-540 kg.

Hrad Bezděz a stejnojmenný lesnický park
Lesnický park Bezděz oslavil desáté výročí. A takhle krásný je z výšky

Společnou má zubr s bizonem i historii, protože oba málem vyhubil civilizační rozvoj.

Jako první byli vyhubeni zubři ve Francii v 8. století, v Braniborsku byli zubři ještě v 16. století odchytáváni a chováni v oborách. Poslední dvě populace zubrů se zachovaly v polské Bělověži a na Kavkaze. Poslední volně žijící jedinec byl zastřelen na Kavkaze v roce 1927. Přežilo jen několik posledních kusů chovaných v zajetí, většinou v oborách a zoologických zahradách.

Z šesti jedinců chovaných v zajetí však vzniknul záchranný program, jehož součástí je i chov v Ralsku. A vše dnes nasvědčuje tomu, že zubr ze seznamu obyvatel této planety nakonec nezmizí. V současnosti již v Evropě žije přes 8 a půl tisíce zubrů ve 47 stádech. Malý počet těchto živočichů má být navíc do roku 2022 vypuštěn také do lesů na jihovýchodě Velké Británie. Na tomto ostrově se přitom nevyskytovali zubři již tisíce let.

V tzv. červeném seznamu ohrožených druhů se zubři za deset let jejich chovu v Ralsku z kategorie ohrožených živočichů přesunuli přes sekce „zranitelní“ na „téměř ohrožení“.

Autor: Jan Sotona