Je třeba si uvědomit, že u nás se o smyslu myslivosti zatím ve společnosti nediskutuje tak, jako například v Rakousku či Německu, kde působí silná seskupení, která záměrně jitří tzv. proti myslivecké vášně a v konečném důsledku z toho mají sami velký byznys. Touto situací se ale v žádném případě nesmíme nechat tzv. ukolébat.

Cílem uvedených seskupení je hlavně zlikvidovat zavedený systém myslivosti. Lze se dočíst, že například ve švýcarském kantonu Curych došlo vše tak daleko, že bylo vyhlášeno referendum o zrušení lovu. Podívejme se na situaci v Polsku a mohli bychom takto pokračovat.

I u nás se již začínají ozývat stále častěji hlasy po revizi zákonných norem upravující myslivost a ochranu zvěře a zvířat. Jestliže my myslivci nebudeme schopni regulovat stavy spárkaté zvěře, okamžitě nám to bude našimi odpůrci vytýkáno. Regulace početnosti zvěře je totiž jediný silný argument, proti kterému odpůrci myslivosti mohou máloco namítat.

Oni vystupují velmi demagogicky (pro mnohé i zajímavě) a tvrdí, že tradiční systém honiteb a myslivosti provozované na dobrovolné bázi a ve volném čase je nefunkční a je třeba nahradit ho profesionálními lovci. Stát by to sice stálo nějaké peníze, ale profesionální lovci by byli v regulaci početnosti zvěře mnohem efektivnější, než normální myslivci. To je alternativa, kterou odpůrci současného systému myslivosti demagogicky nabízejí. Zní to věrohodně, dobře se to poslouchá, ale málokdo si do důsledků uvědomuje, co by to obnášelo a že by skutečnost byla asi jiná.

- Je třeba prezentovat naši českou myslivost nejen jako tradiční součást života, která tady vždy byla a má své místo, ale především jako legitimní formu udržitelného hospodaření s přírodními zdroji.
- Je třeba současnou myslivost prezentovat jako vysoce etickou a ekologickou formu hospodaření člověka v přírodě. Dokonce by se dalo říci, že ekologicky nejčistší hospodaření s přírodou.
- Je třeba při různých přednáškách vysvětlovat, že pokud je při lovu na čekané zvěř správně ulovena, ani to nestačí zaregistrovat. Nebo řečeno jinak – při dobře umístěném zásahu ani neuslyší výstřel. V případě získávání masa hospodářských zvířat je to naprostý opak.

Asi se nemusí nikomu vysvětlovat, kolik stresu, úzkosti a bolesti musí hospodářské zvíře při transportech na jatka a při porážce vytrpět, a to i při dodržování všech předpisů.

Tyto problémy při správném získání zvěřiny odpadá, takže zvěřina má velkou etickou hodnotu. Její vysoká ekologická hodnota např. spočívá v tom, že při získávání této potraviny nehrozí nebezpečí zatěžování prostředí ochranných přípravků a umělých hnojiv. Tím vším třeba můžeme nejlépe prezentovat myslivost. Dalším důležitým argumentem ve prospěch myslivosti je nutnost regulace určitých druhů zvěře. Potom můžeme poukazovat právě i na to, že pečujeme o tradice.

Toto by měl být hlavně zájem mysliveckých organizací. Musí to řešit hlavně myslivecké organizace, které chtějí působit na veřejnost a prezentovat myslivost v pozitivním světle. Měli bychom si uvědomit, že bez toho nelze v dnešním světě výrazně ovlivňovaném médii natrvalo obstát.

Stát by měl pouze nastavit jasná, jednoduchá pravidla a dohlížet na jejich dodržování. S tím je spojená také pravomoc účinně zasahovat, pokud tyto normy nejsou dodržovány. Tzv. mysliveckou politiku, stejně tak jako prezentaci myslivosti na veřejnosti, by měly dělat hlavně myslivecké organizace a jejich vrcholní představitelé. Je to přece v zájmu nás myslivců. Nelze se stále spoléhat na stát, že za nás vše zařídí. Lze se dočíst, že např. v Německu a v Rakousku jsou myslivecké organizace v oblasti myslivecké politiky velice aktivní.

Naše myšlení je pořád ještě zdeformované minulým režimem. Lidé byli naučení, že stát se o ně postará od narození až do smrti a ztratili pocit zodpovědnosti. U mnoha lidí to stále do určité míry přetrvává. Je to trochu nešťastný postoj, a dokud se ho nezbavíme, nikam se neposuneme!!!

Je velice potěšitelné, že současné vedení naší největší myslivecké organizace – Českomoravské myslivecké jednoty, z.s. aktivně v oblasti myslivecké politiky vystupuje. Svědčí o tom různá jednání s představiteli ministerstev, jednání na půdě parlamentu a aktivity v oblasti mezinárodní spolupráce. Velice potěšitelný je výstup z těchto jednání a aktivit tzv. „Deklarace mysliveckých organizací“ vzniklá na jednání v Mikulově dne 19. 6. 2018, která byla odeslána na Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Agenturu ochrany přírody a krajiny, Českou společnost ornitologickou a na Český svaz ochránců přírody.

Zástupcům zúčastněných mysliveckých organizací středoevropského regionu a jejím členům není naše příroda, krajina, a především biodiverzita lhostejná. Deklarace je koncipována jako dokument a základní podklad pro aktivity jednotlivých národních mysliveckých organizací a podklad pro možnou mezinárodní spolupráci (např. formou projektů přeshraniční spolupráce).

Mgr. Miroslav Drahota