Kromě běžných kachen divokých a lysek černých, které pravidelně hnízdí na většině rybníků a zůstávají na nich celoročně, jsme se již od konce února mohli těšit z hlasitých projevů jeřábů popelavých, v průběhu dubna se zde ozývá i bukač velký.

Radost nám dělají potápky malé a potápky roháči, které zde také pravidelně hnízdí a jako „vodní dravci“ indikují vhodný biotop s relativně vyšší kvalitou vody. Poláky velké a chocholačky bychom rádi vídali ve vyšších počtech, ale i tak přispívají k bohaté mozaice na vodu vázaných druhů. Postupně narůstá počet hus velkých, u kterých je také předpoklad, že zde zůstanou hnízdit a je to jeden z mála druhů, u kterých počty hnízdících párů v posledních letech rostou. Celou plejádu druhů doplňují již hnízdící volavky popelavé a zimující či protahující volavky bílé, kormoráni velcí a morčáci velcí, tedy druhy v nemilosti u nejednoho rybáře. Významnou ptačí lokalitu dokreslují nad rybníkem tokající páry motáků pochopů.

Největší „špeky“ tohoto období jsou ovšem druhy, které využívají rybník spíše jako tahovou zastávku, a jejichž hnízdění by mezi ornitology znamenalo jisté pozdvižení. Ostralka štíhlá, lžičák pestrý, husa tundrová (dříve polní) a malá, hvízdák eurasijský, čírka modrá, dokonce i vodní dravec-orlovec říční, nebo morčák prostřední, to všechno jsou druhy, které jsme mohli na přelomu měsíců března a dubna spatřit na vodní hladině rybníku Žabakor. Ze samotného výčtu těchto ptačích druhů je zřejmé, že přírodní rezervace Žabakor stále nabízí prostor s vysokou biologickou hodnotou, který stojí za to chránit a investovat do péče o něj.

Autor: CHKO Český ráj