Názorová nejednotnost na výchovu dětí se od nepaměti výrazně projevovala ve vztahu mladé a starší generace. Je to celkem přirozené, mládí charakterizuje odvaha a tah na branku, staří disponují zkušeností a rozvahou. Co se však nyní dostává do popředí, je naprostá nekázeň, neúcta, drzost, bezohlednost některých jedinců, naštěstí jedinců, ve třídách. Ačkoli má škola celkem vyhovující možnosti, jak těmto dětem a jejich rodičům jasně a důrazně ukázat, že chování dítka není akceptovatelné, nevyužívá je. Popsaná žákovská knížka poznámkami je spíše k smíchu, ale vykázání žáka z výuky už něco znamená.

Narůstá počet nespokojených učitelů, kteří zcela oprávněně volají po řešení nepřípustného chování některých žáků. Většinou se na ně však nahlíží jako na neschopné zjednat si pořádek, jako na učitele, kteří už patří se svými zastaralými názory do starého železa. Vedení škol je často takto nařkne s cílem zajistit si své pohodlí. Kolegové mlčí a nechají si mnohé nehoráznosti raději líbit. Výsledkem je často hodina, kde vlastně ani výuka neproběhne, nikdo z hodiny nic nemá, upocený učitel je rád, že přežil, tak to jde celý rok dokola.

Z plesu města Benátky nad Jizerou před koronavirem
Takový byl 26. ples města Benátky nad Jizerou očima starosty Karla Bendla

Podíváme-li se do zvířecí říše, je kázeň otázkou přežití. Taková bachyně, když jedno prasátko neuposlechne povel matky, nabere svého rošťáčka , vyhodí ho do výšky a nechá spadnout na tvrdou zem. Náraz dá jasný pokyn nezbednému mláděti, že je čas uposlechnout, a to hned. Pokud si zjednáme kázeň i ve třídách, můžeme s dětmi zažívat opravdu velmi pěkné chvíle na exkurzích, výletech, sportovních akcích, kulturních akcích, výukových programech mimo budovu školy. Můžeme prožívat školní rok částečně i mimo školu, můžeme nabídnout dětem opravdu široký záběr v rámci všech předmětů. Dnes přece nemusíme jen sedět ve třídě a opisovat poznámky do sešitů z tabule a doma se to biflovat. Podmínkou je však kázeň. Pokud se najdou jedinci, kteří to nepochopili, pohřbí tyto možnosti pro ostatní žáky.

Dítě se stalo nedotknutelnou bytostí. Nikdo mu nic nesmí rázně říci, nesmí se ho fyzicky dotknout. To je však chyba. Pokud by škola postupovala jednotně a důrazně ihned v náznaku takového chování již na prvním stupni, zcela jistě by se předešlo mnohým problémům, které někdy až znemožní výuku ve třídě na druhém stupni.

Nelze v této souvislosti nepřipomenout úmrtí učitelky na učilišti v Praze na podkladě příšerné šikany ze strany žáků. Nemálo učitelů ředitelé vyhodili z práce za to, že se útoku žáka bránili. Má učitel na vybranou?

Autor: Johana Szeges