Tentokrát zavítala do Komunitního centra Klementinka v Mladé Boleslavi, kde besedovala o svém životě, pobytech, které pořádá, a především o životě handicapovaných a o předsudcích, které vůči nim někteří lidé mají.

I lidé s handicapem platí kartou

Dětská mozková obrna se projevuje různě. V případě Kateřiny Maxové je to horší chůze a vada řeči, ale „v hlavě to má v pořádku“, jak sama na besedě připomněla. Bohužel si ji lidé často pletou s člověkem s mentálním postižením. Připomněla například zážitky z prodejny, kam šla před několika lety koupit dárky pro přátele, ale prodavačka se jí ptala, kde má vychovatele, a koukala nedůvěřivě na to, když Katka chtěla zaplatit platební kartou.

Nedokáže jen tak sedět doma a nic nedělat

A jak se vůbec Katka dostala k pořádání pobytů? „Když mi bylo osmnáct let, přemýšlela jsem nad další náplní života. Mým celoživotním heslem je, že nedokážu jen tak sedět doma a nic nedělat. Chodila jsem do centra pro mentálně postižené, ale to mi nevyhovovalo, protože tam byla jiná cílová skupina. Pak jsem začala jezdit na pobyty pro handicapované a postupně se podílet na jejich organizování. Klienti přibývali a časem jsem se osamostatnila a v roce 2010 jsem založila vlastní spolek,“ popsala Katka.

Člověk může pracovat i být klientem sociálních služeb

Řeč přišla i na další témata, ve kterých dosud veřejnost nemá jasno. Totiž že Katka na jednu stranu vyniká nadprůměrnými organizačními schopnostmi, ale v určitých ohledech sama péči potřebuje. „Pracuji na počítači, obvolávám sponzory, řeším administrativu, ale třeba s přípravou jídla potřebuji pomoct,“ vysvětlila Katka.

Kateřina Maxová, předsedkyně spolku DMO Pobyty, na akci „Protanči den k oslavě (svého) života“ na 5. základní škole v Mladé Boleslavi.
Protanči den k oslavě života: předsedkyně spolku zapomněla na svůj handicap

Pokud někdo pracuje nebo se jinak veřejně angažuje, neznamená to, že sám nemůže být klientem sociálních služeb.

Dospělé „děti“ v rodinách – citlivý problém

Dalším tématem je život dospělých lidí s handicapem v rodinách. „Některým klientům, kteří jezdí na pobyty, je již okolo 50 let a celý život se o ně starají rodiče. V některých případech chovají pořád jako k dětem, mají o ně přehnaný strach a nepodporují je v samostatnosti. S tím souvisí další problém. Rodičům je přes 70 let, samotným jim síly ubývají a není zcela dořešeno, kdo se o jejich dospělé děti bude starat, až oni již moct nebudou,“ nastínila Katka další problém, který by vydal na samostatnou přednášku. „Je určitě potřeba rodiny v tomto vzdělávat a ukazovat jim možnosti,“ řekla Katka.

Cílem většiny handicapovaných je být co nejvíce samostatní, což – jak již bylo řečeno – samozřejmě neznamená, že nepotřebují pomoc žádnou. Každý člověk s handicapem je trochu jiný. Lze však najít individuální míru a řešení pro každého.

Zdroj: Youtube

Sama Katka se se situací vypořádala. Do 37 let se o ni starali rodiče, ale pak krátce po sobě zemřeli. Ani tato krutá rána osudu však Katku nijak nezlomila, dokázala si poradit a dnes bydlí sama v bytě, kde má zároveň zařízenou i kancelář a vše další potřebné k životu i k práci.

Jak probíhají pobyty? Poznání z pozice dobrovolníka

Působnost Katčina spolku DMO Pobyty je celorepubliková. Několikrát ročně pořádá na různých místech pobyty pro lidi s diagnózou dětské mozkové obrny, kteří přijíždějí ze všech koutů ČR. Pobyty mají vždy pečlivě sestavený program obsahující rehabilitaci i volnočasové aktivity. Každý klient má k dispozici svého asistenta, který se 24 hodin denně stará o jeho potřeby. Asistenti jsou vybíráni a proškolováni z řad dobrovolníků. Odměnou dobrovolníkům je strava, ubytování, ale především zážitky a zkušenost.

Za léta prožili klienti s asistenty na pobytech široké spektrum aktivit. Namátkou: prohlídka Karlova mostu, výlet do zoo, návštěva hudebního festivalu, výstava filmových kostýmů či Muchovy Slovanské epopeje, plavání, tanec, let letadlem, sportovní hry, setkání s Romanem Šebrlem či Janem Železným, soutěž Miss, módní přehlídky, jóga, hudební i filmové večery, hraní divadla.

Zdroj: Youtube

Většina těchto aktivit je běžnou součástí životů zdravých lidí, málokdo si však uvědomuje, jaké úsilí je nutné vyvinout k tomu, aby je mohli absolvovat i vozíčkáři. I díky dobrovolníkům spolku DMO Pobyty tuto možnost desítky vozíčkářů měly. Uskutečnilo se i několik pobytů v zahraničí.

Asistentem se může stát kdokoliv. Velkým přínosem může být například pro studenty sociální práce, psychologie, medicíny, fyzioterapie, ale i jakéhokoliv jiného oboru.

I v době covidu Kateřina Maxová pomáhala

V roce 2020 byly plánované pobyty zrušeny z důvodu epidemie koronaviru. Katka však ani během epidemie nezahálela. Intenzivně sháněla roušky, dezinfekce, ochranné štíty, ale i občerstvení pro zaměstnance sociálních služeb. Ukázalo se, že Katka ani v době, kdy nemohla pořádat pobyty, nedokázala jen tak sedět! Svůj organizační talent a schopnost sehnat dary pro dobrou věc uplatňovala pro jiné organizace, kde v tu chvíli byla pomoc potřebná.

Zdroj: Youtube

V době covidu také Katka vydala knihu Nejsme z jiné planety, kterou můžete získat na webu www.dmopobyty.cz. Za odměnu můžete přispět do veřejné sbírky na pořádání pobytů.

Pokračování kampaně Nejsme z jiné planety

„Jsem přesvědčena, že téma života handicapovaných je nutné pořád opět otvírat,“ řekla Katka. Proto kampaň Nejsme z jiné planety pokračuje besedami se studenty, zaměstnanci sociálních služeb i veřejností nejen na Mladoboleslavsku, ale také například v Praze, Liberci či Brně.

DMO Pobyty