ON-LINE ke koronaviru ZDE

KORONAVIRUS
Koronavirus k nám do Evropy přišel z Číny. Chová se velice podobně jako klasická chřipka, ale má podstatně delší inkubační dobu a jeho průběh je pro člověka rizikovější. Proto se vláda shodla na několika nařízeních, která bychom měli respektovat. Mezi ně patří například uzavření škol, většiny obchodů, restaurací a barů, zábavních parků, divadel, kin a dalších zařízení. Momentálně se nesmíme venku pohybovat bez roušky, respirátoru, či jiného zakrytí úst a nosu. Tím se dostáváme k problému s jejich nedostatkem po celém světě. Lidé nakupují roušky a respirátory ve velkém a firmy nestíhají vyrábět.
Kvůli nedostatku zboží si mnoho lidí šije roušky samo doma. Jejich svědomitost napomáhá udržet poměrně nízký počet nakažených koronavirem oproti ostatním státům Evropy. Myslím si, že česká vláda zasáhla ve správný čas s jejich opatřeními a jsou stanoveny s rozumem. Většina českých občanů se jimi řídí a dovolila bych si říct, že se chováme v této situaci zodpovědně.
Když se podíváme na ostatní státy v Evropě, zjistíme, že část z nich nemá do dnešní doby téměř žádná opatření proti koronaviru. Ukázkovými příklady jsou zanedbaná opatření v Itálii a Španělsku. Původně žádná bezpečnostní opatření a lhostejnost občanů vedla k jejich momentální situaci. Oba státy se drží na špičce tabulky s počty nakaženými koronavirem. K tomu se pojí i obrovský nárůst úmrtnosti. Až kam jsou schopné některé státy dojít je neuvěřitelné. Nebuďme takoví jako oni a pečujme o zdraví naše i našeho okolí.

Aneta Hlušičková 9. D

Koronavirus v ČR
Pokaždé, když si zapneme televizi nebo otevřeme internet, skáčou na nás různé titulky týkající se současné situace vývoje koronaviru u nás. Ačkoliv si člověk nechce připouštět možnou nákazu nebo strach z koronaviru, podvědomě je mu vše podsouváno, takže jsme neustále nuceni o tom přemýšlet. Myslím, že starší a psychicky slabší lidé tuto situaci velmi špatně snášejí. To vede k vyvolání paniky, která má za následek vyprodané regály potravin v obchodech, což vyvolává nepřátelskou atmosféru. A média? Ta už tomu vůbec nepomáhají.
Mnozí lidé žijí ve strachu z nákazy a neustálé agresi vůči ostatním. Videa týkající se koronaviru, která dříve bavila příznivce černého humoru, se nyní stávají téměř skutečností a člověk má strach na veřejnosti zakašlat.
Nedostatek roušek a respirátorů ve zdravotnictví mi přijde naprosto nepochopitelný. Myslím si, že na tuto situaci jsme měli být už dávno připraveni. To, že toto zboží chybí v lékárnách, je vinou občanů, kteří vykoupili pro svou potřebu nepřiměřené množství. Vzniklá situace nahrává lidem, kteří se snaží zbohatnout na této situaci, a tak se nejednou stalo, že někdo nabízel ochranné pomůcky za nehorázné peníze.
Opatření, která vydává vláda, se mi zdají být v pořádku, ale jejich dodržování záleží na každém z nás. Jak se bude situace dále vyvíjet, záleží opravdu pouze na nás. Každý by se měl zamyslet sám nad sebou a svým přístupem k opatřením a chovat se tak, jak by chtěl, aby se chovali ostatní…
A co si myslíte vy?

Jaroslav Krejčík 9. D

Projížďka městem bez života (líčení)
Je páteční sychravé ráno, venku je mlha, že by se dala nožem krájet. Vyjíždím na kole s rouškou na obličeji do tohoto zrádného, ale okouzlujícího ranního počasí a pozvolna začínám pociťovat atmosféru vylidněných ulic města bez života.
Jak kilometry na kole ubíhají a já se vzdaluji od svého útulného domova, začínám cítit, jak mě pomalu začíná chladno probodávat svou nečekanou zbraní, ranním mrazem. Nejdříve ho pociťuji na rukou, které pevně drží řídítka, je to jako kdyby se tisíce malých ostrých a studených kousíčků ledu snažily dostat do mých už tak dost studených dlaní a prstů.
Když se nakonec chladu podařilo dostat se do celého těla, dolehl na mě pocit samoty a strachu. Nebylo díky mlze vidět ani na krok a to hororové ticho a jen cvrkot mého řetězu, který se odrážel od okolních budov a vytvářel tak pocit tisíců kol někde, kam mé oko nedohlédlo, byl strašně divný až paranoidní.
Čím dál jsem se vzdaloval od města, tím více mě opouštěly tyto hrozné pocity, které na mě doléhaly. Dojel jsem na polní cestu, kde už čekal krásný a okouzlující východ slunce, sledoval jsem, jak vylézá výš a výš ze svého úkrytu, pozvolna jsem ucítil, jak mé zmrzlé ruce začínají povolovat. Mlha, která ve mně vyvolala pocit tísně, se vrátila zpět pod zem a já jsem si tak mohl užít krásný východ slunce a na chvíli zapomenout na město bez života, bez spěchajících lidí, pokřikujících dětí, maminek s kočárky, vlastně i těch stovek automobilů.
Moc mi chybí ten ruch, společnost spolužáků, kamarádů, života…

Jakub Peták 8. B

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník