Hned v první slohové práci přišli na to, že doma je nuda. Chybějí kamarádi, společný čas, blbnutí o přestávkách a dokonce i ta škola je lepší, než být zavřený doma. Naštěstí jim zůstal optimismus a vzali to s nadhledem. Vždyť v těch rouškách jsme jako bankovní lupiči, a taky jsme nenápadní, takže nás ani ryba nepozná.

Postupem času jsme „najeli“ na režim, který se osvědčil a zvládají ho rodiče.

Zajímavé bylo sledovat, jak přibývá kromě úkolů i informací, které již posílali sami žáci. Tu přišel pozdrav, rozesmátý smajlík nebo GIF. Přiblížily se Velikonoce, pardon Coronavice, přicházela krásná velikonoční přání. Z následující slohové práce jsem se dozvěděla věci, které mě velmi potěšily.

Slovy i obrazem:
„Hodně jsme se v rodině sžili a taky si víc pomáháme. Jsme spolu doma a máme o sebe větší zájem. Dověděla jsem se věci, které, nebýt doma, bych nikdy nezjistila. Chodíme na zajímavé procházky a nic nás nerozhází. Objevili jsme strom, do kterého jsme se všichni vešli. Trénuji skákání přes švihadlo, protože se chci zlepšit v tělocviku. Naučila jsem se provaz. To je můj první odpal. S maminkou jsem pekla beránka a moc se nám povedl. Malovali jsme společně vajíčka.
I když jsem vyšlehal jenom mamku, babičku nebo sestru, užil jsem si to. Našli jsme si na zahradě svůj balíček se sladkostmi. Vydali jsme se pátrat po keškách. Chytil jsem svou letošní první rybu. Skáču na trampolíně nebo jezdím na howerboardu a k tomu nepotřebuji roušku.
Na svém políčku jsem zasel semínka ředkvičky. Na zahradě jsem vysadil keř josty a už se těším na jeho plody. Učím se se svým psem, čeština mu jde nejlépe ze všech předmětů. Mám čas se postarat o svého mazlíčka.“

Náročné období, které zvládáme, nás v mnohém posílilo. Předchozí řádky ze slohových prací a e-mailů jsou toho důkazem. I když to učení doma není jednoduché.

Věra Volprechtová, ZŠ Čachovice a MŠ Struhy