Festival vznikl původně z hecu a legrace, ale nyní to již legrace není a přistupujeme k přípravám a organizaci opravdu zodpovědně. Původně si parta přátel a spolužáků ze střední školy chtěla pouze splnit přání, aby již nemusela poslouchat svého oblíbeného interpreta Záviše pouze z reproduktoru, pozvala si knížete pornofolku po letech namlouvání si, že „letos ho musíme už konečně pozvat“ na mlýn naživo. Dalo se dohromady provizorní pódium z lešenářských trubek a podlážek a mistr měl stage připravenou. Vzal se sud piva, na gril se hodila krůta, složilo se 30 lidí a akce mohla vypuknout. Tato událost je nyní považována za vůbec první ročník festivalu.

Když jsme viděli radost a nadšení nás a všech okolo, padlo z hecu, když dokážeme tohle, dokážeme rovnou samotný festival, a protože jsme pro každou špatnost, přešlo se následující rok od řečí k činům. Historicky druhý ročník už byl opravdový festival, který navštívilo již 80 návštěvníků, což byl pro nás neskutečný úspěch, o kterém jsme ani nesnili. Zde také poprvé zahrály naše stálice kapely Žebřík do kurníku a Roadkill Souls. S akcí takového rozsahu jsme neměli pražádné zkušenosti a nečekali jsme, že budeme mít takovou návštěvnost.

V té době jsme neměli peníze a ani ponětí o tom, že se dá pořídit velké pevné pódium, a tak jsme si pódium opět vyrobili sami. Posloužily nám k tomu opět lešenářské trubky a OSB desky, no což, hlavně, že to drželo. Zajímavé bylo, že pódium jsme dostavěli teprve hodinu před akcí, byl to opravdu stavební počin. Celkově vše bylo hodně hektické a ladilo se na poslední chvíli, ty zkušenosti s tak velkou akcí tam prostě chyběly. Stalo se tedy to, že přípravy probíhaly převážně ve 3 lidech, kteří si nakonec museli stoupnout za bar sami a z akce jsme toho moc neměli, ale těšil nás ten příjemný pocit, že se nám konečně něco velkého v životě podařilo a zatímco naši spolužáci, a především spolužačky, zakládali rodiny, my připravovali fesťák.

Samozřejmě si nemůžeme úspěch připisovat jen sami. Velmi nám pomohli také naši blízcí z rodiny a přátelé, bez nich by to nešlo. Každý dělal něco, jeden připravoval jídlo, druhý krájel, třetí si stoupl ke grilu, další zase za bar, a tak to šlo celou akci. Akce měla pozitivní ohlas, a tak již nebylo cesty zpět, muselo se v nastolené cestě pokračovat. Třetí ročník už byl o něčem jiném. Byli jsme zkušenější, a hlavně za námi stál nově vytvořený tým z našich kamarádů, kteří chtěli přiložit také ruku k dílu. A bylo to znát. Tedy jak v čem, sice jsme měli nově objednané profi pódium, ale střechu jsme vzali opět do ruky sami. Sice vydržela mohutný přívalový liják, ale bylo to o prsa japonské plavkyně, kdy jsme museli vlastními těly bránit aparaturu před potopou. Každopádně v organizaci již nebyl takový chaos a třetí ročník, který již navštívilo celkově 150 lidí se ve finále velice vydařil. Každý si vzal na starosti konkrétní úsek, a tak přípravy měly již konkrétní podobu a směr.

Přesto bylo s přípravou takové práce, že se nám stalo, že všichni byli tak zaneprázdnění, že začala akce a nebylo naraženo, to se ale hnedle změnilo a pivo již teklo proudem. Aby celá akce nebyla pouze „na psí knížku“ založili jsme spolek Mlýnská kola, který má za úkol především mlýn zvelebovat. Nevím, zda to víte nebo ne, ale na tom mlýně je práce jako na kostele a novodobý mlynář a následovník rodu Dan Staněk by o tom mohl hodiny vyprávět. V souvislosti s přípravami na festival probíhají vždy rozsáhlé práce, a tak i festival napomáhá stanovenému cíli.

Minulý, 3., ročník byli také poprvé nasazeni brigádníci, což nám nesmírně pomohlo v praktické části akce. Na druhou stranu jsme si konečně mohli vychutnat plody vlastní práce na vlastní kůži a akci si konečně užít. O rodinných příslušnících a kamarádech už ani nemluvím, bez nich by to nešlo, jejich pomoc je nad zlato, pokud použiju pohádkový obrat. I když se akce rozrostla a byla zase o stupínek výš, rodinný charakter a atmosféru si naštěstí zachovala, čehož si velice vážím.

Festival začal psát i příběhy. Jedním z nich je debut skupiny Pankyho úlet. Pankyho úlet vystupoval „na ostro“ vůbec poprvé a hned přivedl místní obecenstvo do varu. Vznikla tak legendární fotografie, která je letos na úvodní stránce našich webovek a Facebooku. Dneska jsou kluci od Pankyho již ostřílení muzikanti a my jsme rádi, že je můžeme opět přivítat mezi námi. Jsou tu prostě lidi, kteří se sem rádi vracejí a v kterých jsme si našli nové kamarády. Ať už to jsou lidi z řad návštěvníků nebo z řad kapel.

Letos si sem našli cestu opět např. DNA Bros nebo chcete-li DNA Brothers nebo chcete-li Ze DNA. A proč píšu letos? Protože nás čeká za zhruba 10 dní již 4. ročník. Ročník, který je velice zvláštní. Tento ročník vůbec nebyl původně v plánu, protože sice i při ročníku 3. již panovala koronavirová krize, ale počítalo se s tím, že se situace uvolní a festival bude. Což se o letošním říct nedá. V květnu jsme stále kvůli zhoršující se situaci v ČR nevěděli, jestli festival bude či nikoliv, a nakonec to byli právě naši kamarádi, především z kapel, kteří nás do toho znovu uvrtali, a tak jsme na konci května rozhodli, že do toho jdeme i s vědomím, že na to není už moc času, a že to může dopadnout špatně.

Nakonec se stalo to, že s tímto rozhodnutím již půlka týmu nepočítala a měla již jiné plány na jarní a letní měsíce. Museli jsme i s tímto vědomím do toho jít, a tak hlavní tíha padla pouze na dva lidi, protože nás třetí mušketýr z pracovních důvodů opustil. Což je masakr. Tato klávesnice by o tom mohla vyprávět, je 5 hodin ráno a já ještě nešel spát, protože připravuji intenzivně letošní ročník. Naštěstí se nám po záběhu ve svém novém zaměstnání třetí mušketýr vrátil, a tak jsme zase tři bratři v triku s fesťákem na krku.

A co nás čeká ve 4. ročníku? Co třeba Plexis, pivní speciály, větší kapacita a srandy kopec u sportovních a kulturních aktivit? Ochutnávku máte na stránkách, Facebooku a plakátech. A víte co? Nechte se překvapit. Hlavně nám držte pěsti, ať se vše vydaří a klapne, jak má a přijďte nás podpořit prostě tím, že přijdete. Věřím, že neuděláte chybu, protože my poslední měsíc neděláme v podstatě nic jiného, než ve volném čase připravujeme naše vaše Mlýnská kola, abychom si to společně parádně užili.

close Mlýnská kola info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Mlýnská kola

Pokud byste nás chtěli podpořit i jinak, každá pomoc je vítána, ať už fyzická, materiální či peněžní a ruka k dílu se u nás neztratí. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co se na téhle akci podílí nebo podílel, bez vás bychom to nikdy nedali dohromady. Mohl bych jmenovat, ale tu bych tu musel rozepsat další stránku, a ještě bych určitě na někoho zapomněl, a to bych nerad. Důležité je hlavně poděkovat Danovi Staňkovi a jeho rodině, že nám umožnila na tomto historickém místě festival uspořádat. Děláme to ve volném čase, pro radost, pro vás a bez nároku na honorář a ta radost je, když vidíme, že si to na tom našem takřka rodinném festiválku užíváte. Mějte hezké dny i v této nelehké době a vidíme se na Mlýnských kolech 14. srpna 2021 od 14:00.

Za Dana Staňka a Petra Lukáše, Roman Dušek jr.