Ze zpravodajství Deníku jsem se dozvěděl smutnou zprávu o úmrtí primáře MUDr. Ericha Nováka, se kterým jsem několik let spolupracoval.

Na dětské oddělení v Mladé Boleslavi jsem nastoupil někdy v roce 1967 a zastihl ho jako zástupce primáře, kterým se pak o 3 roky později stal. Byl právem oblíbeným kolegou a výrazným odborníkem s vrozenou autoritou. Přesto ji nad nikým neuplatňoval, ale jeho slova případné výtky měla velkou váhu. Byl velmi pečlivým detailistou.

Po celé období své činnosti byl ve volném čase i v noci k dispozici na telefonu pro odbornou radu či zprávu o chodu oddělení. Nikdy se pro vyrušeni na nikoho nehněval. Oddělení pod jeho vedením nemělo úroveň běžnou, ale přímo klinickou. Pokud někdy musel malého pacienta přeložit na kliniku, pak to bylo proto, že další lečba na oddělení menším nebyla možná. Při velké vizitě opravoval dávky léků o stopové částky.

Byl nábožensky založen a i zde se formovala jeho humanita, sociální cítění, moudrost a lidské uvažování. Nikdy se nesklonil před komunisty, což ho málem stálo postavení v době normalizace. Navzdory tomu všemu zůstal ve funkci, protože se za něj postavila naše profesorská elita v Praze. Sám si navíc vedl statistiku onemocnění, která prošla oddělením. Byl veselý, vtipkoval, smál se. Inu člověk s velkým Č a odborník s velkým O.

Takový text by mohl připomínat známý slogan o zesnulých. Není tomu tak. Krásné vzpomínky mi nedaly jednat jinak, ty se neustále vracejí. Nechť jeho jméno zůstane v paměti všech následných pracovníků dětského oddělení v Mladé Boleslavi.

Autor: MUDr. Jan Tišer