Aerial hoop bylo možné vidět například ve filmu The Greatest Showman. A také v pátek 2. června v Praze v rámci třetího ročníku kvalifikace na mistrovství světa. Mezi postupující se probojovaly i tři talentované slečny, které se připravovaly v prostorách Tělocvičné jednoty Sokol v Benátkách nad Jizerou.

V čele týmu stojí trenérka Iveta Číla, která sama soutěžila v sólové kategorii a také ve dvojici s Terezou Jeníčkovou. Navíc ještě připravila Barboru Růžičkovou. Dívky si odnesly hned několik medailí.

Barbora Růžičková je prvním rokem studentkou Fakulty tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově v Praze. Krásně zajeté sestavy jí přinesly zlato na kruhu a stříbro v pole dance. Kruhovou přípravu měla na starosti Iveta Číla. „Barča je živel, co je i přes talent obrovský dříč. Nejraději dělá dynamiku (salta, seskoky, přechycení a pády) i přes to, že je na trénování náročná a často končí nějakým nepovedeným pokusem. Za ty tréninky máme spoustu vtipných videí failů, ale díky podložkám nebo duchně se nic nestalo,” přiblížila trenéra Iveta Číla.

Terezu Jeníčkovou čekají státnice na Veterinární univerzitě v Brně, tak je kvalifikace na světový šampionát poslední před pauzou v soutěžení ve dvojici. Holky si to chtějí užít a čeká je protrénované léto.

Trenérka Iveta Číla: Ráda přenechám pomyslnou štafetu svému týmu a novým talentům

Iveta Číla je nejen mistryní světa v pole dance a mistryní Evropy v aerial hoop, ale také vyučuje pohyb od roku 2008. Aktuálně v Praze i Benátkách nad Jizerou, a to nejen svůj tým, ale také veřejnost. Na rozdíl od holek má studium za sebou a teď je hlavně maminkou ani téměř dvouletému chlapečkovi, musí tak všechno skloubit dohromady. Z malého bude pravděpodobně také sportovec, protože chodí s maminkou na většinu tréninků do nedaleké sokolovny. Prý ale fakt, že jí práce velmi baví, to není zas tak těžké.

Proč právě sokolovna v Benátkách nad Jizerou?
Co jsem se přestěhovala z Prahy, hledala jsem prostor k tréninkům, kde bych mohla mít malého sebou a měla to blízko od domova. Pro kruh je to ale velmi náročné, kvůli technickým požadavkům. Hledání nebylo vůbec snadné. Proto jsem měla obrovskou radost, když mi vedení Sokola v Benátkách nad Jizerou vyšlo radostně vstříc a umožnilo nám trénovat, kdykoliv to jde. Máme díky tomu vybavené prostředí, kde se vyřádíme my i prcek, který je přítomný skoro na všech trénincích. Společně tak trávíme v sokolovně i několik hodin najednou, pět až šest dní v týdnu, když je před soutěží. Díky tomu, že máme tak prima prostředí, jde celá příprava lépe.

Trénujete tedy jen repre tým?
Aktuálně mám skupinové lekce v Praze a v Benátkách nad Jizerou učím jen individuálně, a to pole dance, aerial hoop, calistheniku, stojky a další aerial disciplíny. Moc ráda bych otevřela veřejný kroužek pro nové talenty v Benátkách nad Jizerou. Přes letní prázdniny se snad povede upravit prostory Sokola tak, aby mohly probíhat skupinové lekce nejn na kruhu, ale i ostatních aerial disciplín, jako silks a flying pole. Věřím, že bude zájem nejen u dětí, ale i dospělých. Jedná se o všestranně zaměřený sport a je tím pádem skvělou šancí na seberealizaci.

Jak taková soutěžní příprava vypadá a co všechno to obnáší?
Pro mě to začíná rozhodnutím, že do toho půjdu. Musí se zjistit, co která soutěž přesně obnáší, patří tedy k tomu spousta zařizování. Pro tento soutěžní řád jsme musely mít pravidlům vyhovující dresy, hudbu a dokonce i kruh byl jiný, než je zvykem. To byla asi největší komplikace. Běžně se používá kruh omotaný látkovým tejpem a zavěšený na lano v jednom bodě. Je to nejvíce praktické zavěšení pro pohyb na kruhu a tejp minimalizuje riziko klouzání. Pro kvalifikaci a na mistrovství světa je kruh jen lakovaný a zavěšený ve dvou bodech. Tyto parametry mění způsob využití a možnosti přechodů i samotných prvků. Je s tím tedy hodně práce a pro mě osobně to byla velká výzva. Na kruhu jsem už deset let a vždy to byl tejp na jednom bodu, musela jsem se všechno přeučovat, což je horší, než se učit nově. Také to pro mě byla první striktní soutěž od narození syna a ještě ve dvou kategoriích. Nejdůležitější v přípravě je odhodlání a píle, kdy se člověk nevzdá a jde trénovat i v den, kdy si ostatní užívají krásného počasí.

Proč jste se přihlásila rovnou do dvou kategorií?
Nerada si nechávám utéct sebemenší příležitost, a to i přes to, že jsem v sólu na kruhu soutěžila naposledy v roce 2018 na mistrovství Evropy, kdy jsem si dovezla zlato. Tahle příprava byla jiná ve více ohledech. Musela jsem část pozornosti věnovat synovi a přihlásila jsem se na poslední chvíli, tak času na přípravu moc nebylo. Jsem teď za dvě stříbra strašně vděčná. Raději mám na kruhu dvojici. Hlavně proto, že mám skvělou parťačku. Nebyla chvíle, kdybychom se obviňovaly z chyb, jednoduše se jde znovu zkoušet a lépe. Málokdy má člověk takové štěstí najít někoho, kdo je spolehlivý a talentovaný.

Je náročnější sólo nebo dvojice?
V sólu se stihne víc prvků a mnohem náročnějších. Jak je člověk sám, celé si to oddře a není chvilka na oddych. Oproti tomu ve dvou je méně prvků, kdy se ještě o vše dělíme. Není tam ale zase prostor na improvizaci, všechno musí vyjít přesně, protože spolu už pak nesmíme komunikovat. Když jsem sama, mám prostor na úpravu detailů za běhu. Především v pole dance moc ráda improvizuji, dá se pak tančit na hudbu a užívat si moment. To je pak takové ideální vystoupení. Určitě stojí za to zkusit oboje!

Jaké jsou plány na léto?
Krom tréninků bych si ráda užila rodinu a běžné letní aktivity. Už jsem soutěžila spoustu let, tak teď to chci brát více s nadhledem a jako bonus, než jako povinnost. Ráda přenechám pomyslnou štafetu svému týmu a novým talentům, co budou chtít zkusit soutěžní svět plný emocí a třpytu.

Iveta Číla