Nejpodivnější muzea světa: Chleba, rozbité vztahy i přehlídka uřezaných údů

Penis, kam se podíváš

Nejednomu muži je jistě poněkud nevolno, když vstoupí do Islandského falologického muzea (The Icelandic Phallological Museum). K vidění je tam totiž přes 280 uřezaných penisů či jejich částí, které původně náležely 93 živočišným druhům. Poněkud bizarní muzeum sídlící v Reykjavíku je pravděpodobně jediným muzeem na světě, které obsahuje sbírku falických vzorků všech druhů savců nalezených v určité zemi.

Obsahuje totiž sbírku více než dvou set penisů, které patřily téměř všem suchozemským a mořským savcům, jež lze nalézt na Islandu. Zbylé exempláře jsou dovezené ze zahraničí. Kromě toho si mohou návštěvníci prohlédnout sbírku zhruba 350 uměleckých výtvorů i praktických potřeb, které s tématem souvisejí.

Na světě existují místa, kde je horko jako v pekle. Přesto tam lidé žijí

Historie muzea se začala psát už v roce 1974, kdy jeho zakladatel Sigurður Hjartarson dostal bič upletený z býčího údu. Pracoval tehdy jako ředitel střední školy ve městě Akranes na jihozápadním pobřeží. „Někteří z mých učitelů pracovali v létě v nedaleké velrybářské stanici a po prvním exempláři mi začali nosit velrybí penisy, údajně aby mě škádlili. Pak postupně přišla myšlenka, že by mohlo být zajímavé sbírat exempláře z více druhů savců,“ uvádí Sigurður Hjartarson na webových stránkách muzea.

Sbírka se postupně rozrůstala. Když měl Sigurður Hjartarson v roce 1997 nasbíraných pohlavních údů už 62, začal s jejich vystavováním v muzeu.

Ať žije špatné umění

Umění tak špatné, že nemůže být ignorováno. Tímto sloganem se řídí Muzeum špatného umění (Museum of Bad Art, dále jen MOBA) v Massachusetts. Na svých webových stránkách se muzeum prezentuje jako komunitní nezisková instituce, která oddaně sbírá, zachovává, vystavuje a oslavuje mizerné umění ve všech jeho formách a slávě.

Podle severu Amusing Planet vše začalo jedné noci, když zakladatel muzea, obchodník se starožitnostmi Scott Wilson, vytáhl z odpadkového koše obraz nazvaný Lucy v poli s květinami (Lucy in the Field with Flowers). Jednalo se o natolik ošklivý kus, že ho nevyhodil, ale naopak ukázal svým kamarádům. Ti byli tak nadšení, že navrhli, aby založil sbírku podobně hrozných kousků. Wilson postupně získal několik dalších ošklivých děl a začal pořádat recepce v domě svého kamaráda.

Nejlepší aquaparky v Chorvatsku: Podívejte se, jakou zábavu nabízejí

MOBA bylo založeno na podzim roku 1993 a poprvé zpřístupněno veřejnosti na jaře následujícího roku. Odezva byla ohromující a od té doby se sbírka i ambice muzea zdárně rozrůstají. Od dob svého založení se muzeum muselo už několikrát stěhovat. Od začátku letošního roku je na dobu neurčitou sice uzavřeno, ale před znovuotevřením se mohou fanoušci opravdu, ale opravdu špatného umění kochat na Facebooku a webových stránkách muzea.

Chleba jako exponát

Chleba. Nad jednou z nejběžnějších potravin se jen málokdo pozastaví. Přitom i ve známé křesťanské modlitbě napovídá verš „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“, že dokonce ta nejobyčejnější potravina je něco, čeho bychom si měli vážit. A nejen to. O tom, že je chléb mimořádně zajímavý vás přesvědčí Muzeum chleba a umění (Museum Brot und Kunst) v německém městě Ulm.

Výstava je rozdělena do dvou částí. Tou první je umělecká sbírka s díly z 15. až 21. století. Najdete tam takové skvosty jako jsou obrazy od Rembrandta, Chagalla, Pechsteina, Picassa a mnoha dalších světově proslulých umělců. Ve druhé části výstavy jsou formou devatenácti témat prezentovány sociální, kulturní a technické souvislosti kolem zemědělství, potravin a chleba. Jak je uvedeno na webu Deutsches Brotinstitut, obě části si kladou za důraz interpretovat a pochopit svět kolem nás.

Nevšední zážitek kousek za hranicemi. Dračí jezero obývá řada ptačích druhů

O tom, že je Německo pravým místem pro takovou výstavu, svědčí i skutečnost, že v roce 2014 byla německá kultura chleba se svými 3 200 registrovanými druhy zařazena do celostátního seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Německý registr chleba je prvním archivem svého druhu. Řemeslní pekaři, kteří jsou součástí cechu, mohou své lahodné výtvory registrovat online.

Lásky, které se nepovedly

O tom, jak milujeme a jak ztrácíme, vypovídá sbírka v Muzeu rozbitých vztahů (Museum Of Broken Relationships). Nachází se v krásném barokním paláci Kulmer v Záhřebu a pyšní se dokonce cenou EMYA Kenneth Hudson Award za nejinovativnější a nejodvážnější muzejní projekt v Evropě, kterou získalo v roce 2010.

Ve své podstatě je muzeum neustále se rozrůstající sbírkou předmětů, z nichž každý vypráví příběh milostného vztahu, co nevyšel. Vystavené exponáty jsou doprovázeny anonymními příběhy přispěvatelů.

KVÍZ: Halászlé i Balaton. Jak dobře se vyznáte v Maďarsku?

Pokud třeba sami procházíte bolestivým rozchodem a přemýšlíte, jak naložit s věcmi, které vám bývalého partnera či partnerku připomínají, můžete přispět další položkou do sbírky. Stačí na webových stránkách muzea brokenships.com vyplnit jednoduchý formulář a poslat daný předmět do hlavního muzea v Záhřebu či do jeho poboček ve Francii a Mexiku. Na webu můžete najít také takzvanou globální mapu zlomených srdcí. Jedná se vlastně o sbírku rozchodových příběhů podle lokace, o které se podělili lidé z různých koutů světa.

Muzeum rozbitých vztahů je fascinující sondou do lidských emocí a jakousi formou terapie. Podle zakladatelů, kterými jsou Olinka Vištica a Dražen Grubišić, nabízí návštěvníkům i přispěvatelům možnost zotavit se z nepovedených vztahů prostřednictvím humoru a empatie. Mnozí lidé pak toto místo považují za jakýsi rituální prostor, kde mohou díky zbavení se určitých předmětů opustit i svou minulost.

V hlavní roli sůl a pepř

Neuvěřitelných 20 tisíc párů solniček s pepřenkami najdete v Muzeu třepaček soli a pepře (The Salt and Pepper Shaker Museum) v Gatlinburgu ve státě Tennessee. A to není všechno! Dalších 20 tisíc se nachází v novějším muzeu v Guadalestu ve východním Španělsku. Majitelé a kurátoři Andrea a Rolf Luddenovi se do sbírání pustili před více než 35 lety.

Jak píší na webových stránkách muzea, vše začalo poměrně nevinně, když manželé zjistili, že doma nemají žádný mlýnek na pepř. Vypravili se na nákupy a během nich zjistili, že existuje takřka nekonečné množství tvarů, motivů i barev solniček a pepřenek. Sbírání se postupně stalo rodinnou zábavou, do které se zapojili i syn Alex a dcera Andrey. Na přelomu tisíciletí, když už sbírka zabírala většinu jejich domu a napětí mezi manželi stoupalo natolik, že zaznělo i slovo „rozvod“, rozhodli se otevřít muzeum. V roce 2001 se přestěhovali se z Texasu do Smoky Mountains, aby mohlo vzniknout jediné muzeum svého druhu na světě.

Podle majitelů je hlavním cílem muzea ukázat změny ve společnosti prostřednictvím solniček a pepřenek. Fascinující sbírka obsahuje opravdu unikátní kousky vyrobené od roku 1500 do dnešních dnů.