Pokud potřebujete hatchback ve velikosti nižší střední třídy, pak určitě můžete sáhnout třeba po Volkswagenu Golf. Je to mnoha desetiletími prověřené řešení.

Jenže, tento německý vůz není tím, za kterým se lidé na ulici budou ohlížet. Naopak za Alfou Romeo Giulietta, kterou jsem měl možnost coby ojetinu nabízenou společností Havex auto otestovat, už ano. I když se tento model již čtyři roky nevyrábí, stále jeho design působí dostatečně svěze. A také sportovně, což se ale v případě této italské značky bere tak trochu jako samozřejmost.

Na to, jak zkoušený kus vypadal, se můžete podívat do naší fotogalerie. V popiscích jsou pak i informace o tom, jaké klady a zápory jsem na něm nalezl:

Test ojeté Alfy Romeo Giulietta

Dieselový motor není určitě tou motorizací, která je obecně spojována se sportovními vozy. Jenže tímhle modelem, který se představil v roce 2010 a ve výrobě vydržel celých následujících deset let, se Alfa Romeo snažila vyhovět vkusu širokého spektra motoristické veřejnosti.

Na dobovou reklamu na tento vůz, kdy se ještě využíval i faktor ženské krásy, se můžete podívat zde:

| Video: Youtube

A nepochybně se jí to podařilo. V anketě o Evropské auto roku Giulietta krátce po svém představení skončila druhá, v České republice jí pak již titul  nejlepšího vozu v roce 2011 neunikl.

Kromě zmíněného dieselu (v testovaném voze byla čtyřválcová přeplňovaná šestnáctistovka naladěná na 120 koňských sil), se samozřejmě nabízely i jiné typy pohonných agregátů. Včetně třeba verze na LPG nebo naopak Quadrifoglio Verde, což byl reálný konkurent třeba pro Volkswagen Golf GTI.

Kromě prvních ročníků bez problémů

Odborníci na ojeté vozy se shodují, že zatímco první ročník Giulií měly své mouchy, naopak varianty, vyráběné od poloviny minulého desetiletí dále, jsou poměrně spolehlivé. Platí to o dieselu, který se nacházel pod kapotou. Není sice úplně nejtišší (což platí i o době po jeho zahřátí), ale působí kultivovaně.

Ve většině z jízdních situací vzorně spolupracuje také s dvouspojkovou automatickou převodovkou. Jedinou výjimkou je občasné cukání převodovky při popojíždění v koloně. V tomto ohledu ale rozhodně nejsou bezchybní ani konkurenti.

Jakmile s Alfou vjedete na kvalitní asfalt a značka upozorní na sérii zatáček, začne se nadšený řidič těšit na nadcházející chvíle. I když výkon, který se v motoru ukrývá není bůhvíjaký, Giulietta je schopna připravit solidní porci zábavy.

close Na sedačky si nelze stěžovat info Zdroj: Deník/Radek Pecák zoom_in Na sedačky si nelze stěžovat

Strmé řízení (jen dvě a čtvrt otáčky mezi krajními polohami), mírně tvrději naladěný podvozek s víceprvkovou zadní nápravou i dobře dimenzované brzdy dovolují řidiči bezpečně projíždět klikaké silnice tempem, o jakém si drtivá většina jiných podobně velkých a výkonných aut může jen nechat zdát.

Přitom cena za spálené pohonné hmoty není v tomto případě nikterak vysoká. Pokud pojede po okresce volněji, tak vám palubní počítač ukáže průměrnou spotřebu na sto kilometrů jen lehce nad sedmi litry, už hodně svižné tempo pak apetit motoru navýší jen přibližně o dva litry. Kolem 6,5 si pak auto vezme na dálnici. Potěší také fakt, že se tento diesel obejde ještě bez kapaliny AdBlue.

Zkoušený vůz potěšil výbavou, která obsahovala mimo jiné dvouzónovou automatickou klimatizaci, vyhřívané sedačky, navigaci, mlhovky kola z lehké slitiny, parkovací senzory, kožený multifunkční volant a a spoustu dalších příjemností. Naopak ve výbavě (což ale mnohým řidičům bude rovněž vyhovovat) nebyl ani jeden jediný bezpečnostní asistenční systém.

Objem kufru potěší

Vpředu se sedí nízko, což je dobré pro vnímání aktuálního chování auta v dané jízdní situuaci. Na prostor by si neměli stěžovat ani vyšší a rozložitější jedinci. Vzadu již si pak pohodlně sednou jen ti, kteří nepřerostli zhruba 175 centimetrů.

Za zadními opěradly je pak překvapivě prostorný a dobře řešený zavazadlový prostor. Otvor na prostrčení delších věcí do kabiny není sice moc velký, ale jsem rád i za takový. Pod podlahu se vejde rezervní kolo a do bočních schránek se dají uložit drobnosti. Nákupní tašku můžete zavěsit na háček.

I když tento konkrétní vůz dostával nejspíše velmi solidní péči, přece jen se na něm částečně podepsal zub času a někdy také trošku neopatrné zacházení. Tím myslím disky kol odřené při parkování u obrubníků.

Deště a možná i sůl zase způsobily částečné odloupávání laku z krytů vnějších zpětných zrcátek a dveřních klik. Není to nic podstatného, stejně jako již téměř nezřetelné logo Alfa Romeo na jinak povedeném klíčku k vozu, ale vada na kráse to samozřejmě je.

Interiér vypadal prakticky netknutě s jednou malou výjimkou. Tou bylo obtížně otevíratelné víko malé odkládací přihrádky na vrchu palubní desky. Správně by mělo po stisknutí prstem odskočit směrem nahoru. Jenže, to se nestávalo. Aby se tak někdo do útrob schránky mohl dostat, musí nehtem plastový kryt nadzdvihnout.