Zdroj: Deník

Také jste si toho všimli? Po určitém stupni zvládnutí koronavirové  pandémie  najednou všechna opatření vlády, bez kterých by ono zvládnutí bylo těžko možné,  jsou masivně   soudy prohlašována za nezákonná a rušena, a dokonce i ta, která již dávno neplatí.

Ale takové masivní  deklarování nezákonnosti v dlouhodobé činnosti vlády, v rozsáhlé věci, která se dotýkala prakticky všech obyvatel státu přece nemůže zůstat bez vlivu na právní vědomí  a veřejné mínění občanů a konec konců i na představu lidí o fungování  práva u nás.  Obávám že, to je těžko přijatelné.

Ne že by všechna opatření vlády v minulých měsících byla bezchybná, ale kdo by se tomu divil, když jsme se setkali  s něčím s čímž nikdo u nás ani nikde v Evropě neměl žádnou zkušenost. Jistě se udělala řady chyb, ale představa soudů o masivním nezákonném postupu orgánů výkonné moci nutně  devastuje a znejišťuje  veřejné mínění a činí je nejistým v přijímání a respektování jiných následujících pokynů státu v jiné věci. 

A ještě jedna věc je podle mne důležitá : ona deklarovaná „nezákonnost“  se týkala opaření a omezení, která v různém, ale často v rozsáhlejším  rozsahu byla přijímána  prakticky ve všech evropských státech. Ale  v těchto demokratických státech, často nám dávaných za vzor  žádná masivní představa soudů o nezákonnosti takových opatření,  jako je tomu  nyní aktuálně v české justici,  neexistuje. Za těchto okolností pak tvrzení podstatné části politického spektra o tom, že patříme  „na západ“  klade otázku  jaký „západ“  si to tedy vlastně představujeme.  

Stanislav Křeček je veřejný ochránce lidských práv

To je jeden problém. Druhý pak podle mého názoru spočívá v tom, že  opatření, nyní prohlašovaná soudy za nezákonná, byla vládou přijata   nikoliv z nějakých politických důvodů , ale po často naléhavých doporučeních odborných, mimopolitických, tedy medicínských  orgánů, bez kterých  se žádná vláda, která v Evropě rozhodovala o zcela bezprecedentní epidemiologické situaci, se prostě nemohla obejít. 

Zodpovězení otázky, zda bylo možné, aby  některá opatření byla podle názoru lékařských kapacit z medicínského  hlediska nezbytná, ale současně nezákonná stojí před námi.  Nemluvě již o selhání elit spočívající v neschopnosti se na nezbytná opatření většinově shodnout…

Otázkou pak ovšem je, zda se tak nedostáváme do situace, která ohrožuje samotný právní stát. Totiž, zda nedochází k rozluce mezi mocí a politikou.  Mezi těmi, kteří na základě svobodných, demokratických voleb jsou povoláni činit, v zastoupení občanů,  politická rozhodnutí a nezávislou mocí soudní.

A to není ve volebním roce příliš povzbudivé, nemyslíte? Vyvolává to totiž   nezbytně otázku  kdo pak  občany a jejich, v demokratických  volbách zvolené, polické představitele, ochrání před  mocí soudní, neboť nebyly by pak ty volby  zbytečné ?  Za situace, kdy  předseda Ústavního sodu ve svém veřejném vystoupen vyslovuje názor, že soudy, explicitně Ústavní jsou  zde od toho, aby chránily občany před  výkonnou, polickou mocí, čímž se dovolává  takového pojetí zastupitelské demokracie, které jsme dosud neznali?  A to nemluvím o tom, že podle některých  „vzdělanců“ spočívá nebezpečí voleb  v tom, že se voleb účastní i „nevzdělanci“.....

Nemyslím, jak často lze číst na sociálních sítích, že u nás nastává konec právního státu, ale obávám se, že si nepěkně zahráváme…..  

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.