Ve změti slov, výkřiků a hysterie logicky zanikají podstatné myšlenky. Přesně to se děje ve finální fázi každé volební kampaně.

Díky sedmidílnému seriálu premiérských debat na denik.cz a profilovým rozhovorům s pěticí lídrů stran, které mají reálnou šanci dostat se do sněmovny, lze ale přece jen nahlédnout hlouběji pod pěnu dní. Je nepochybné, že tyto volby se budou lámat na linii Babiš a Antibabiš, což není nic zavrženíhodného.

Současný český premiér je dominantní osobnost, která se do značné míry vymyká běžným měřítkům. Andrej Babiš je velmi bohatý muž, který vybudoval impérium Agrofert. Rukavičky si při tom zajisté neoblékal. A nedělá to ani v politice. Pokud mi v pátečním rozhovoru řekl, že chce zrušit Evropský parlament, nebyla to jen řečnická figura. V jeho pojetí světa zdlouhavé parlamentní procedury a nekonečné diskuse nad zákony opravdu překážejí akčnosti, rychlé domluvě mezi čtyřma očima, razantnímu řešení. Když řídil pevnou rukou svůj holding, nikdo mu do toho nemluvil. Byl majitel. Jako v hnutí ANO.

Jenže parlamentní demokracie znamená především diskusi, kompromisy, hledání společného jmenovatele. I každodenní nepříjemné otázky novinářů, kteří nejdou politikům na ruku, ale hledají jejich slabé stránky, podrazy, chyby. Jsou to vskutku dva protikladné pohledy na svět.

Nikdo nemůže premiérovi upřít pracovitost, schopnost v několika jazycích komunikovat na nejvyšší evropské úrovni, tah na branku. Potíž je, že nikdo neví, na jakou hraje. Před sedmi lety byla výrazně pravicová, nyní je jednoznačně levicová. Proto se po likvidačním tažení proti „fanatickým a neomarxistickým“ Pirátům teď pustil i do trojkoalice SPOLU. Ve svaté válce s Ivanem Bartošem si totiž nevšiml, že mu roste nebezpečnější soupeř v Petru Fialovi.

Jak se ukázalo i v debatách Deníku, bývalý rektor Masarykovy univerzity a ministr školství nabírá body díky slušnosti, věcnosti a ideové konzervativní ukotvenosti. Andrej Babiš si to uvědomil až nyní a poté, co Piráty znectil coby levičácké extremisty, ukazuje prstem na SPOLU jako na spolek, který zprivatizuje nemocnice, Budvar, Českou poštu a České dráhy, Lesy ČR a Čepro, bude šetřit na důchodcích, sociálně slabšícha samoživitelkách, zavede školné. Varuje, že se s ním vrátí lobbisté, kmotři, veksláci a tuneláři. Skoro by člověk zapochyboval, zda nenašel svoji bývalou rudou knížku.

Pochopitelně jde o předvolební bezobsažné slogany, ale objektivně posouvají Babiše doleva, tedy tam, kde byl posledních šest let ve vládě s ČSSD. Koneckonců proč ne. Myslím, že jeho oponenti mu tuto pozici až tak nevyčítají. Vadí jim jeho styl vládnutí co krok, to nápad. Hory slibů, na které vzápětí zapomene, protože se ukážou jako nereálné. Pohrdání opozicí a lidmi, kteří v jeho očích nic nevybudovali, nepostavili, živí se politikou. Schopnost spojit se s kýmkoliv, když to přinese zisk.

Na druhou stranu konkrétně ODS v minulosti předvedla, že všechny její řeči o slušnosti, pravidlech a cti vážily méně než nic. Totéž platí o ČSSD a její vlajkové lodi, exministru zdravotnictvía hejtmanu Rathovi, který začínal jako politik ODS. Babiš má pravdu, že tyto poměry ho zrodily. Stejně jako platí, že podobným zlořádům ve vlastním hnutí nedokázal zabránit.

Je nepochybné, že příští roky přinesou obrovské výzvy, posuny v Evropě, dominanci Číny, otazníky kolem NATO, zhoršující se klima, konec fosilních paliv. Česká republika potřebuje lídry, kteří jim budou umět čelit. A to v rámci Evropské unie, s osvědčenými spojenci a s ohledem na potřeby budoucích generací. Každý nechť zváží, zda to lépe zvládne Andrej Babiš (s podporou SPD a KSČM), nebo Petr Fiala a Ivan Bartoš.