Selhali především politici. Za to, že země je v obraně proti covidu mezi nejhoršími na světě, nese odpovědnost vláda. Nejméně třikrát výrazně chybovala v rozhodování. A nikdy nedokázala najít jeden hlas a slušný tón. Neuměla mluvit s těžce zasaženým národem.

Žádná osobnost, vůdkyně či vůdce se neukázal(a) ani v opozici. Ta si planě vyřizovala účty s vládou, místo toho, aby využila korektní příležitost: Když si neví rady premiér Babiš a jeho lidé, nastoupíme na jejich místo.

Měsíc pro vládu. Nebo demise

Ještě vážnější je pohled na společnost. Ta se rozdělila na poloviny. První chápe nebezpečí a snaží se dodržovat rozumná hygienická opatření, přestože je někdy nařizují nedůvěryhodní politici. Druhá považuje celou pandemii za výmysl. Zákazy a příkazy buď tiše obchází, nebo je hlasitě bojkotuje.

Státní správa vedená nerozhodnou vládou je slabá. Nedokáže vynutit, aby se lidi chovali zodpovědně, když k tomu sami nemají chuť.

Jak se to mohlo stát? Budou to řešit sociologové, historici i filosofové. Nabízí se však jedna odpověď: značná část občanů nevěří ani po třiceti letech demokratického vývoje státu a neztotožňuje se s ním.

Jaro bez Toho slova

Slušelo by se dodat výčet skvělých výkonů, zdravotníky počínaje a dobrovolníky konče. Jenže tenhle smutný komentář není o nich. Je o tom, co se nepovedlo a co musíme zlepšit.