Jak chránit lidi před energetickou chudobou?

V souvislosti s prudkým nárůstem cen energií se dnes stále častěji skloňuje pojem energetická chudoba. Čím dál víc lidí přemýšlí, zda zaplatí účet za topení či školní oběd pro své děti nebo jak dlouhou sprchu v teplé vodě si dopřeje. Jenže ani velmi úsporné chování vysoké účty za plyn a elektřinu výrazně nesníží a spoustě domácností se už dnes vysoké náklady na bydlení ještě prodraží. Po našich občanech a občankách chceme, aby se chovali zodpovědně a především se postarali sami o sebe, než požádají o pomoc stát. Teď ale bude přibývat těch, kteří si sami poradit nedokáží.

Zdroj: Deník

O lidech, kterým se výrazně zvýšily ceny za energie, protože je odebírali od velmi levných a následně zkrachovalých společností, se napsalo mnoho. Někdo má sklony říkat, že jim to patří, protože léta předtím měli energie levnější než ostatní. Já bych jim nic nevyčítala. Většinou se jednalo o ty, kteří už tak šetřili každou korunu a vidina menších výdajů je logicky zlákala. Neměli důvod nabídky nevyužít, nikdo je před možnými dopady nevaroval. Mnozí se také nachytali na různé energošmejdy a místo úspor nakonec zaplatili nesmyslně vysoké částky. Nejzranitelnějšími skupinami jsou tradičně senioři, osamělí rodiče či rodiny s více dětmi – všichni, kteří již dnes mají problémy s přežitím z měsíce na měsíc.

Ekonomická atomovka

Co s tím? Situace je složitá v celé Evropě. V některých zemích hledají řešení na úrovni celostátní, jinde vznikají iniciativy na místní úrovni, do kterých se zapojují i obce. Státní i nestátní organizace učí občany, jak nenaletět energošmejdům a uzavřít smlouvu, která je pro ně skutečně nejvýhodnější. Staví se sociální byty, které jsou energeticky úsporné a využívají nejrůznější alternativní zdroje. Pro nízkopříjmové rodiny existují různé typy dávek či speciální nízké tarify, vyměňují se jim staré spotřebiče za nové či se izolují jejich domy. Vše za pomoci nejrůznějších dotací. Někde také existuje zákaz odpojit v zimním období domácnost od elektřiny, případně před odpojením musí byt navštívit zaměstnanec energetické společnosti a o každém odpojení pak informovat obecní úřad.

U nás se zatím upravily parametry příspěvku na bydlení, aby na něj dosáhlo více lidí. Mluví se o tom, že těm nejchudším bude stát přispívat. Ale kdo všechno se bude kvalifikovat jako „chudá domácnost“? Bude stačit pár stovek měsíčně navíc? Zdražení se citelně dotkne i těch, kteří dosud nic po státu nechtěli. A co ti, kteří se ocitnou těsně nad hranicí té pomyslné chudoby? Většinou také platí, že čím je někdo chudší, tím spíše žije v energeticky naprosto nevyhovujícím a neúsporném bydlení. Pokud bydlí ve vlastním, na investici do solárů či tepelných čerpadel nemá dost prostředků. Pokud bydlí v nájmu, nemůže to už vůbec ovlivnit.

Velkou otázkou do budoucna také zůstává, jak budou státy v Evropě schopny udržet ceny energií na únosné výši a zároveň plnit podmínky Zelené dohody, podle které se mají fosilní zdroje nahradit zdroji bez negativního dopadu na životní prostředí. To je ale na jiný, samostatný komentář. Jisté je jedno: v naší vyspělé zemi nesmíme dopustit, aby si děti či senioři museli vybírat, zda se nají nebo si zatopí. A při vymýšlení opatření chránících ty nejvíce zranitelné musí urychleně začít intenzivně spolupracovat všichni, stát, obce i neziskové organizace.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.