Co si vybavíte, když se řekne Mladoboleslavsko?
Vybavím si nádherná přírodní zákoutí, ale i krásné historické památky. Kraj, který můžete projíždět křížem krážem, a přesto vás pokaždé na již známých místech čeká něco nového, nepoznaného. Samozřejmě jako i většinu Neboleslaváků mě napadne Škoda Auto, a. s., díky které je v kraji hodně nízká nezaměstnanost. Napadne mě dynamičnost rozvoje a mnoho vůle podporovat aktivity pro rodiny a děti, jako je třeba budování rozsáhlé sítě cyklostezek. A v neposlední řadě si vybavím svou rodinu, své známé, ale i svou práci.

Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v kraji?
Máme to štěstí, že součástí našeho regionu je i zčásti Český ráj. Mám hodně blízko především k místům kolem Kněžmosta, Drhlen, Komárovského rybníka, ale i obráceně k místům kolem Jabkenic.  Přímo v Mladé Boleslavi je mnoho zajímavých míst, kde mohou rodiny s dětmi trávit svůj volný čas, a místa i aktivity stále přibývají a těžko říci, které je nejlepší. Ale park Štěpánka je pro mě blízko a nabízí možnosti pro aktivity s dětmi a zároveň i dostatek stínu pro delší procházky. S vnoučátky tam chodím ráda, a domů z parku se pak vracíme s dobrou náladou. Chodíme ale i do parku Radouč pozorovat sysly, nebo si děti vyzkouší různé prolézačky.

Máte životní vzor?
Životní vzor má nejspíše každý. Mým je moje babička, která dokázala přes rány osudu rozdávat úsměv, lásku a pochopení. Která nám vnoučatům ukazovala, jak si má člověk zachovat důstojnost, být rovným, přímým a že dobré konání a jednání vždy dojde nejdále.  Mnohdy si vybavím její laskavá slova a rady, která mi pomáhají řešit nebo ustát nelehké situace. Jako dalším mým životním vzorem je donátor Jistot domova, mimochodem rodák z Mladé Boleslavi, který svou cílevědomostí, pílí a lidským přístupem sám vybudoval prosperující vědecký ústav a který mi v těžkých chvílích také dodává sílu a chuť znova vstát, postavit se čelem k problémům a vidět lepší budoucnost.  

Co děláte a chtěla jste být někdy něčím jiným?
Měla jsem to štěstí, že jsem našla práci, která mě zcela naplňuje, a co víc, že jsem našla i způsob, jak při náročné práci najít prostor i pro svůj rodinný život a aktivity. Prakticky 18 let pracuji v sociálních službách. Tato práce mi nabídla dostatek prostoru pro seberealizaci, ale zároveň i k osobnímu růstu a uspokojení. Když jsem byla malá holka, uchvacovaly mě stavby mostů. Vždy jsem říkala, že jednou postavím obrovský a krásný most. A obrazně řečeno svou dlouholetou prací v sociálních službách prakticky stavím mosty pro rodiny a jejich blízké. Vybudovala jsem neziskovou organizaci, která pomáhá občanům s vážnými zdravotními handicapy, zvládat běžné každodenní činnosti, aby mohli vést důstojný život doma. Zároveň nalézá pro jejich rodinné příslušníky harmonii ke sladění jejich pracovních, rodinných a pečujících povinností. Budujeme stále nové a nové mosty, které péčí podporují důstojný život, lásku a rodinnou pohodu.

Ambasadorka Boleslavského deníku Iveta Koudelová.

Jaká jste byla studentka?
Nikdy jsem nevybočovala oproti svým vrstevníkům. Dalo by se říci, že jsem šla zlatou střední cestou, ale byla jsem vždy pečlivá a měla touhu po poznání.  Někdy se dařilo více, jindy méně. Velmi ráda jsem malovala, četla a psala slohové práce, vymýšlela si své příběhy. Tam jsem možná lehce vybočovala proti svým vrstevníkům. Po vyučení pro mě bylo důležitější založit rodinu, než jít dál studovat, a toho rozhodnutí nelituji. Maturitu jsem si dala k 50. narozeninám, a tady se osvědčilo pořekadlo „Nikdy není pozdě“. Ale popravdě vysokou školu se již absolvovat nechystám. Kdo chce, učí se celý život. Především dnes, kdy jsou informace dosažitelné na každém kroku. Pokud chci něco dokázat, musím se dál vzdělávat, hledat nové možnosti a řešení, a pro mě je škola života již dnes důležitější než „diplom v kapse“.

Umíte si představit, že byste žila jinde?
Tak to opravdu už asi ne. Nejsem sice rodilý Boleslavák. Pocházím z vesničky u Kutné Hory, která je krásné historické město a kde jsem také dlouho pracovala. Boleslavsko mi ale přirostlo za 23 let k srdci a cítím se již doma tady. Chci, aby se Mladoboleslavsko rozvíjelo, sleduji, co je kde nového, a chci pomáhat zde. Chci zde žít. Mám tu své známé, práci, rodinu. Mrzí mě, že potkávám lidi bez domova, kteří jsou s Mladou Boleslaví spjatí pouze prací, o kterou z nějakého důvodu přišli, a neumí si najít cestu ke svému domovu.  

Vaše životní motto?
Když upadneš, zvedni se, narovnej a běž dál.  Když si myslíš, že už jsi na konci cesty, teprve přijdeš na to, že jsi na začátku. Když se setkáš s ranami osudu či nemilou skutečností, otevři svou mysl víře v lepší, v pomoc, v lásku a v porozumění.

Proč čtete Deník?
Asi jako každý, mám zájem dozvědět se, co nového je v našem regionu, nebo co se chystá. Je tu pestrá nabídka a každý má možnost si nalézt něco nového z oblasti, která jej zajímá. Ať už jsou to aktuální zprávy, z politického dění, sportovní zajímavosti a výsledky, ale i reportáže o zajímavých lidech, spolcích a organizacích nebo životní příběhy osobností. Boleslavský deník je barevný, pestrý a jsem přesvědčena, že i podává nezaujatě objektivní informace pro širokou veřejnost mladoboleslavského regionu.