Určitě se shodneme na tom, že se Vánoce staly v posledních letech více než komerční záležitostí. Jak reklamy z televize či rádia na lidi působí?
Aniž bychom si to uvědomovali, reklamy většinu z nás velmi ovlivňují. Záleží ale na tom, jak si je připustíme k tělu. Lidé mají o trávení Vánoc určité ideální představy, které se snaží vyplnit proto, že to „tak má být". Ve chvíli, kdy se to nedaří, jsou zklamaní a mají pocit, že selhali. Někdo se dokonce může i zhroutit. S tím souvisí i tlak, který je kladený na všechny členy rodiny, který může posléze vyvrcholit i krizí v mezilidských vztazích.

Rozumím tomu správně, když řeknu, že lidé se stresují z dodržování tradic a zvyklostí?
Přesně tak. Tradice hodně lidi svazuje. Je to ale mýtus. Máme představu, že si uděláme takřka pohádkové Vánoce, které nám neustále ukazují v televizi. Nabízí nám ideální prostředí, atmosféru, dárky, stromeček, jak se chovat, co dělat a podobně. Jenže emoce a tlak převládají.

Co tedy dělat, abychom Vánoce prožili v klidu a měli z tohoto času radost?
V první řadě je důležité, aby si lidé uvědomili, že nemá smysl dodržovat všechny tradice, na něž jsme byli zvyklí třeba jako děti. Aby vše klapalo v rodině a nastala jakási souhra, je dobré, když si zvolíme určitý harmonogram, tedy úkoly, který každý z členů kdy splní. Pozor, nesmí se to ale brát jako nepříjemná povinnost.

Chápu, takže bychom si měli rozdělit úkoly, které chceme dělat. Prostě rodina by měla spolupracovat.
Hlavní roli v sestavování vánočního pořádku by měla mít žena jakožto „strážkyně rodinného krbu". Měla by své pomocníky také motivovat, minimálně dobrým slovem. Měla by rodinu požádat o pomoc, říct, že věří, že vše spolu zvládnou tak, aby Vánoce byly příjemné pro všechny. Ženy si často ale nevěří, nedokáží vhodným způsobem požádat o pomoc a následně pochválit. Často jsou přesvědčené, že musí vše zvládnout samy, mají vysoké nároky. Když to pak nevychází, propadají nejistotám a obviňují se a mají pak tendenci vyčítat, čímž se vlastně zkazí celá atmosféra Vánoc. Muži to neunáší a unikají. Buď ke svým zálibám, nebo do hospody a pod.Často tyto stresy odnášejí děti.

A co když někdo zůstane na Vánoce sám? Jak by se měl zachovat, aby nebyl nešťastný?
Záleží na tom, zda je osamělý již delší dobu, nebo se to stalo najednou, například partner odešel či zemřel. Pokud se jedná o první případ, člověk je na samotu už určitým způsobem připravený. Pokud jsou ale lidé sami a mají potřebu sdílení, je to samozřejmě situace řešitelná. Mohou se například domluvit s někým, kdo je ve stejné situaci a strávit společně Vánoce. Řada lidí si dokonce kupuje zájezd a Vánoce slaví mimo domov i v zahraničí. Kromě úniku ze stresujících Vánoc, odpočinku a toho, že změní zaběhnutý stereotyp, tam mohou potkat třeba i někoho zajímavého. Nemá ale smysl trávit Vánoce za každou cenu s někým, zvlášť, když lidé nejsou v dobré psychické pohodě v napjatých vztazích. Nebo se ukvapeně sezna-movat s někým jen proto, aby nebyl sám a neporušil tradici.

Chodí k vám na Linku důvěry lidé, kteří mají evidentně stres z přicházejících Vánoc?
Samozřejmě. Lidé naši pomoc vyhledávají nejen v prosinci, kdy se svátky teprve blíží, ale hlavně v lednu, kdy na ně tlak začne doléhat. Teprve v tu chvíli si uvědomí, že něco není v pořádku. O Vánocích se to snaží ustát. Projevy jsou různé. Člověka může bolet hlava, žaludek, ale také svaly či klouby. Předvánoční stres se podepíše na kterékoliv části těla. Když lidé navštíví lékaře, často jim nedá žádný lék, který jim bolest zastaví. Prostě zjistí negativní nález.