Skočit za topícím se člověkem do vody se podle Luboše Hoška z Českého červeného kříže v Mladé Boleslavi liší případ od případu. „Určitě je nutné zvážit, jací jsme plavci. Stejně tak je důležité vědět, zda nám budou stačit síly na doplavání k topícímu, jeho vylovení a následně cestu zpět," upozorňuje zachránce Hošek.

Vylovit totiž člověka, který se topí, není nic jednoduchého. Tonoucí často kolem sebe nebezpečně plácá i kope a snaží se zachytit něčeho pevného. Může se tak stát, že zachraňujícího dostane tonoucí až pod vodu.

Je proto dobré si na pomoc při záchraně tonoucího při přivolat ještě další lidi. „Nejlepší je se k němu dostat zezadu a následně ho chytit pod bradou,“ říká Luboš Hošek.

Jak takový člověk, který balancuje na hraně života a smrti, bude po připlavání zachránce reagovat, se těžko odhaduje. Někteří se mohou uklidnit už poté, co uvidí, že je pomoc u nich. Pokud k tomu ale nedojde a hrozí, že tonoucí může pod vodní hladinu dostat i člověka, který mu připlaval na pomoc, doporučují záchranáři takového člověka „trochu přidusit“, ale velmi opatrně.

Poté už nezbývá nic jiného, než postiženého dostat z vody na břeh. „Neměli bychom se snažit z postiženého vylévat vodu. Pokud člověk po vytažení z vody nedýchá, je potřeba okamžitě zahájit resuscitaci,“ vysvětluje Luboš Hošek.

Ještě předtím by se lidé měli podívat postiženému člověku do úst. Mohou totiž být zanesena například bahnem nebo listím z vody. Poté je potřeba u postiženého zaklonit hlavu právě k uvolnění dýchacích cest a zahájit srdeční masáž v poměru 30:2 (30 stlačení a 2 vdechy).

„U menších dětí se začíná pěti vdechy a následně se pokračuje stejným způsobem,“ dodává Luboš Hošek z boleslavského Českého červeného kříže.

Zpět na úvod